15. září 2020 23:40

Vysavač milejší lékaře

Pokud existuje nějaká činnost, ze které mají muži děs a hrůzu, jedná se o návštěvu lékaře. A přesně vím, jak to nakonec dopadá, neboť v mém případě dumal loni bohužel zesnulý docent Rudolf Kramář z IKEM nad tím, zdali mě má v důsledku předchozího mnohaletého ignorování návštěvy nemocničního zařízení seznámit s kardiologem, či nebude lepší skočit rovnou za patologem. Naštěstí na druhou variantu ještě nedošlo.

Proto jsem se vůbec nepodivoval nad výsledky průzkumu Cleveland Clinic, podle kterého 65 % mužů různých věkových skupin hledá a většinou najde důvody k tomu, aby případnou návštěvu zdravotnického zařízení odložili a odkládali. Jak dále průzkum ukázal:

  • 72 % oslovených mužů dá před návštěvou lékaře přednost jakékoli domácí práci, včetně takových lahůdek, jako vysávání, utírání prachu, práce s parním mopem, leštění vany a čištění toalet.
  • 77 % mužů by raději než k lékaři vyrazilo s partnerkou na nákupy. Přitom právě tuto činnost uvádíme jako jinak nejméně oblíbenou.
  • 80 % oslovených mužů tvrdilo, že před návštěvou lékaře budou raději setrvávat ve stavu bolesti.
  • 20 % si vykládá informace lékařů o svém zdraví po svém. Většinu alarmujících neberou moc vážně, převládá pocit, že to nakonec všechno dobře dopadne.
  • 37 % mužů neposkytlo v důsledku obav z negativní diagnózy lékařům objektivní informace o svém zdravotním stavu.

Kdo hledá důvod, najde

Psychologové z Cleveland Clinic věnovali prostřednictvím rozsáhlého výzkumu pozornost hlavním příčinám našeho vyhýbání se ordinacím. Nakonec dospěli k následujícím zjištěním.

Ono to přejde… Řidič a záchranář Mike Gnitecki popisoval serveru healthline.com případ muže postiženého infarktem, kterého ani silná bolest nepřiměla zavolat sanitku. Svůj stav vysvětloval zažívacími potížemi, kvůli kterým nemá cenu někoho obtěžovat. Naštěstí byli rodinní příslušníci nekompromisní, argumentace ve smyslu, že bolest je tady od toho, aby byla překonávána, nezabrala.

Strach z reality… Nemálo z nás žije v představě, že pokud nebyla choroba diagnostikována, neexistuje. Obavy z nepříznivých zpráv patří mezi hlavní původce stresu, jednoho z nejvýkonnějších zabijáků. Přitom je vědecky prokázáno, že po zjištění pravého stavu věci přichází stav mobilizace a víra ve šťastný konec.

Připuštění pocitu vlastní zranitelnosti… Podle psychologů žijeme v představě, v drtivé většině případů nikoli neoprávněné, že jsme pány tvorstva a slovo nemoc proto v našem případě patří do kategorie takřka nepatřičných. Proto považujeme návštěvu lékaře za projev slabosti. Přiznání stavu bolesti a nepohody rovná se prohře. Hrdost převažuje nad zdravým rozumem.

Zdraví není prioritou… Je tomu tak bohužel i přes skutečnost, že v případě srdečních a onkologických chorob či mozkových příhod umírá předčasně a mnohdy zbytečně víc mužů než žen. Pobyt v ordinaci rovná se v našem případě ztrátě času. Platí cosi ve smyslu: Nás se to přece netýká a na světě jsou i důležitější věci.

Život není změna… Diagnóza, a nemusí se jednat o verdikt z kategorie životu nebezpečných, bývá nezřídka spojena s nutností změny životního stylu a zavedených zvyklostí. Zatímco ženy s tím nemají až tak moc velký problém, muži se změně zavedených stereotypů brání, ať to stojí, co to stojí.

Starého psa... Podle doktora Nikoly Djordjeviće je nezbytné přenést osvětu do mužského světa, například do hospod, barů, fitness center či stadionů. Jako zajímavé řešení se jeví rodinné slevy, neboť partnerka případně potomci umějí být hodně přesvědčiví. Ale nevím, nevím. Jak se říká, starého psa lze novým kouskům naučit jen těžce.