Stihl Timbersport Series: Když stříká adrenalin...

Drahý špás

Historie dřevorubeckých sportů sahá až do 19. století. V současné době bojují největší hvězdy v šesti disciplínách. První z nich je springboard neboli sekání ve výšce. Ve druhé disciplíně se pracuje sériovou pilou. Z ležící klády o průměru 40 cm musí závodník uříznout dva kotouče, a to v rozmezí deseti centimetrů. Disciplína nese název stock saw. Při disciplíně číslo tři standing block chop neboli sekání kmene nastojato přichází na řadu opět sekera. Oboustranně se seká kmen o průměru 30 cm. Čtvrtou disciplínou je single buck, kdy se pracuje s dvoumetrovou ruční pilou. Úkolem závodníka je uříznout jeden kotouč z klády o průměru 46 cm. Sekera je opět v akci při páté disciplíně underhand chop, kdy se přesekává kmen o průměru 32 cm naležato. Při poslední disciplíně hot saw se musí borec popasovat s řetězovou motorovou pilou s vysokým výkonem dosahujícím až 70 koní o váze kolem 30 kilo. Z průměru klády 46 cm je nutno uříznout v rozmezí deseti centimetrů tři kotouče. Na výrobě tohoto stroje, kterému se říká F1 mezi motorovými pilami, se podílí konstruktéři motokár. Jedná se o pilu na zakázku složenou ze tří komponentů s jednoválcovým motorem rotax ze snowhillu. Její cena se pohybuje kolem 180 tisíc korun. Výbava profesionála podstatně přesahuje milion korun.

Topol a borovice

Pro všechny závody Stihl Timbersports jsou povoleny dva druhy dřeva, které mají podobné vlastnosti, a jim je přizpůsobena výroba sportovního náčiní. V Evropě se jedná o topol černý, v USA o borovici vejmutovku.

V případě nizozemského černého topolu se na začátku sezony dřevo nakoupí a vyfrézuje na špalky podle průměru, který vyžadují jednotlivé disciplíny. Pak se zabalí do plastové fólie a uloží v klimatizovaném skladu, ze kterého se rozvážejí na místa závodů. V případě použití jiného dřeva sekera končí po několika úderech. Jen pro informaci, zatímco žiletka má jedenáct stupňů, rychlostně přesekávací sekera jen o tři víc. Stačí tak jeden suk a sekera končí.

Síla versus technika

Základním předpokladem úspěchu při sportovním dřevorubectví je vyladění pohybu, z čehož pramení maximální využití energie, síly a váhy. Mimochodem, ideální váha sportovního dřevorubce se pohybuje kolem 120 kg. Méně svalové hmoty lze nahradit vypilovanou technikou. Například Martin Komárek, patřící po mnoho let mezi absolutní světovou špičku, si v počátcích natáčel vše na kameru a k tomu nahrával trenérovy komentáře. K dispozici jsou rovněž tréninková videa velkých šampionů.

(Profil Martina Komárka čtěte v prosincovém čísle Playboye)