Narkobaron v insolvenci

A právě tuto velmi motivující částku totiž vypsala FBI jako odměnu vedoucí k lapení „nejdražšího“ zločince planety, kterým je nechvalně proslulý spoluzakladatel drogového Guadalajara Cartelu Rafael Caro Quintero (1952). Pro ilustraci, největší terorista historie Usáma bin Ládin měl pro FBI hodnotu 50 milionů USD.

Rodák z města La Noria to neměl jednoduché, od čtrnácti let se po smrti otce staral coby nejstarší potomek mužského rodu o obživu matky a dalších jedenácti sourozenců. V šestnácti řídil náklaďák, pracoval na farmě se zemědělskými zvířaty a sklízel na plantážích kukuřici plus fazole. Už v čase dospívání správně pochopil, že poctivou prací v rodné zemi nezbohatne, a pojal rozhodnutí věnovat se nesrovnatelně výnosnější činnosti.

Marihuanový král

V teenagerovském věku tak začal Rafael pěstovat nejdřív v malém marihuanu, a protože dokázal peníze správně otočit, skoupil během několika let pár rančů. Posléze usoudil, že pozice dodavatele kvalitního matroše má sice něco do sebe, mnohem lépe jsou na tom bossové. Za tímto účelem založil s několika spolupracovníky kartel Guadalajara, předmětem podnikání se stalo pěstování, zpracování a distribuce konopí. Byznys kvetl, marihuanový král sílil.

Jak se však ukázalo, příslušnost k zločinecké smetánce se ani zdaleka nerovná absenci chyb. Na konci ledna 1985 vstoupil americký publicista John Clay Walker a student stomatologie Albert Radelat do jedné guadalajarské restaurace. Měli smůlu na druhou, neboť v hospodě pořádal kartel firemní party. Kromě toho nabyl stihomamem postižený Caro Quintero dojmu, že neškodní turisté jsou agenty americké protidrogové služby DEA. Oba nešťastníci byli odvlečeni do skladu a vystavení krutému mučení. John Walker zemřel v důsledku několika ran do hlavy. Polomrtvého Alberta Radelata zabalili Quinterovi muži do prostěradla a pohřbili v parku nedaleko města. Zohavená těla byla nalezena po šesti měsících.

Osudné vraždy

Ještě před dvojnásobnou vraždou podnikly v listopadu 1984 mexické protidrogové složky rozsáhlou razii na Quinterově tisícihektarovém ranči El Búfalo. Operaci padlo za oběť 10 tisíc tun marihuany v celkové hodnotě 160 milionů dolarů. Doběla rozpálený narkoboss posléze obdržel informaci, podle které velel razii agent DEA (Drug Enforcement Administration) Enrique „Kiki“ Camarena Salazar. Následoval rozkaz k odvetné akci, na počátku února 1985 se stal Camarena spolu s jedním ze spolupracovníků terčem únosu, po kterém skončil v západní části Guadalajary. Opět přišlo na řadu brutální mučení, následná vražda se rovnala vysvobození. Měsíc poté opustil Quintero spolu se svou přítelkyní Sárou a několika nejbližšími kolegy na palubě privátního letadla Mexiko, přičemž let skončil na Kostarice. Jak vyšlo najevo, zaplatil Quintero šéfovi místní policie Armandu Reyesovi 300 tisíc dolarů, ten byl pak obviněn z přijímání úplatků a spoluúčasti na vraždě Camareny.

Čtyřicet natvrdo

Narkobaronova kostarická mise skončila v dubnu 1985, kdy byl tamními úřady navrácen na základě obvinění z vraždy agenta DEA Enriqua Camareny zpět do Mexika. Tamní federální soud pak vynesl verdikt 40 let vězení, což se rovnalo mexickému maximu. Do roku 2007 pobýval Quintero v maximálně střeženém vězení Almoloya de Juaréz, poté byl převezen do věznice Puente Grande.

Podle americké administrativy ovládal Caro Quintero z vězení kartely vzešlé z jeho bývalého impéria. Šestice pobočníků, která zůstala na svobodě, prala pod jeho vedením peníze prostřednictvím důmyslně budované sítě čerpacích stanic, developerských společností a továrny na výrobu obuvi. Zároveň se Caro musel vyrovnat s novou jedničkou na trhu, kterou se stal kokainový kartel Sinaloa, v čele s Joaquínem Guzmánem, známým pod přezdívkou Prcek.

Zlosyn z basy ven

Po osmadvaceti letech strávených za mřížemi se dne 9. srpna 2013 dočkal Caro Quintero propuštění. Stalo se tak ve tři hodiny ráno na základě práce jeho advokátů, kterým se podařilo přesvědčit soud o tom, že původní verdikt byl vyřčen v rozporu s právem. V roce 1985 byl totiž Quintero odsouzen federálním soudem nikoli za federální zločin (obchod s drogami), ale za vraždu, přičemž tento trestný čin spadá pod státní jurisdikci.

Zatímco narkobaron zmizel pod rouškou noci neznámo kam, přišla z USA mimořádně negativní reakce. Administrativa prezidenta Obamy do Mexika vzkázala, že hodlá Quinterovi věnovat maximální možnou pozornost. Asociace bývalých agentů DEA hovořila v souvislosti s propuštěním o zkorumpovaném soudním systému. Obavy z dalšího vývoje projevil i mexický generální prokurátor Jesús Murillo Karam.

V srpnu 2013 nakonec vystavil Úřad generálního prokurátora Mexika nový zatykač. Po případném zatčení může vláda USA žádat do 60 dnů o Quinterovo vydání. Důvodem však nemůže být vražda agenta Camareny, neboť mexické zákony nepovolují dvojí trest za stejný čin. Navíc musí americká strana garantovat, že se Quintera nebude týkat trest smrti.

Není cesty zpět

V roce 2016 publikoval americký server businessinsider.com s odvoláním na zdroje DEA informaci, podle které se Caro Quintera vrací do velkého byznysu. Bývalý boss údajně hodlal využít rozpolcenosti mexického trhu s narkotiky a mocenského vakua vzniklého v důsledku války gangů. Informace byla v přímém rozporu s rozhovorem, který poskytl Quintero téhož roku magazínu Prosecco. V interview mimo jiné pravil, že nemá zhola nic společného se smrtí agenta DEA Camareny. Dále pak uvedl, že ho po propuštění navštívili nakrobaroni Prcek Guzmán a Ismael „El Mayo“ Zambada, přičemž oběma sdělil, že nemá sebemenší zájem vrátit se do byznysu.

O dva roky později vpadla mexická armáda za vzdušné podpory vrtulníků Black Hawk do horských vesnic, ve kterých se měl sice propuštěný, leč přesto pronásledovaný zločinec skrývat. Velkoryse pojatá operace se nesetkala s patřičným výsledkem. Následoval Quinterův rozhovor pro Huffington Post, ve kterém stárnoucí narkoboss hovořil o problémech s prostatou, strachu z dronů. Zároveň kategoricky popřel, že by měl cokoli společného s šéfováním kartelu Sinaloa a jakkoli se angažoval v obchodu s drogami.

Stárnoucí psanec

Na konci května informovala média o přání Quinterova advokáta o zrušení obvinění jeho klienta. Jako důvod uvedl věk a především insolvenci, kvůli které postrádá don Caro finance nezbytné k vedení spravedlivého procesu. Právník nikoli nelogicky uvedl, že na aktuálním stavu věcí nese vinu stát, neboť neustálým pronásledováním znemožňuje jeho mandantovi vykonávat profesi a vydělávat peníze. S pravděpodobností hraničící s jistou lze říci, že advokátova žádost spadne pod stůl a Caro Quinteru čeká život stárnoucího psance. A k tomu vědomí dvaceti milionů USD vypsaných na jeho hlavu. Důstojný podzim života asi vypadá jinak.

(Hitparáda nejslavnějších zločinců světa je součástí zářijového Playboye)