Happy birthday, Playboy. Playboy ani mráz nespálí…

Vraťme se do léta 1953. Sedmadvacetiletý Hugh Hefner rediguje vlastní magazín Stag Party (volně přeloženo mládenecké party), nakonec si však říká, že příhodnější bude název Playboy. Jak se ukazuje v dalších víc než šesti desetiletích, je to mimořádně dobré rozhodnutí. Později Hef přiznává, že v dobách začátků nepřepokládal, že uvede do chodu nejúspěšnější pánský magazín historie.

Jeho veličenstvo čtenář

První Playboy s Marilyn Monroe na obálce má pouhých 44 stran. „Věděl jsem, že nechci řešit politiku a velké problémy světa. Mojí ambicí nebylo vysvětlovat čtenářům, co je správné, a co ne. Pokud se mi podaří dát americkému muži pár podnětů k zamyšlení a zbavím ho aspoň na chvíli stresu z toho všeho, co se děje kolem nás, budu spokojený,“ vzpomíná Hugh Hefner později na dobu začátků. Zároveň se jedná o jeden z mála případů, kdy v souvislosti s Playboyem používá slovo „pokud“ rovnající se pochybnostem. Playboy jde ovšem na dračku, během roku se stává nejžádanějším titulem na nabitém časopiseckém trhu USA.

Včas na správném místě

Životem tolik ověřené pravidlo platí pochopitelně i u časopisů. První polovina padesátých let je totiž v USA o puritánství, domku na hypotéku a nedělních návštěvách kostela. Pánské časopisy píšou o zbraních a drsných chlapech, a ne o tom, jak dobýt nejdřív srdce a pak i jiné části těla krásné ženy. Nikdo nepíše o potřebě užívat si plnými doušky života. Nástup Playboye později Hefner srovnává se zprávami amerického psychologa Alfreda Charlese Kinseyeho, spoluautora historicky významných studií o sexuálním chování muže a ženy. Zatímco Kinsey vsadil na teorii, Hefner uvedl teorii do praxe. Mimochodem, necelý rok po Playboyi došlo k dalšímu revolučnímu počinu v boji proti zavedeným pořádkům. Bill Haley nazpíval první slavný rokenrol Rock Around the Clock.

Neporazitelný spojenec

Zároveň však v Playboyi nešlo, nejde a nepůjde jen o sex. Hughu Hefnerovi bylo od začátku jasné, že vedle pictorialů, playmate, komiksů a kreslených vtipů bude mít jeho magazín kvalitní obsah. Důkazem zdárného naplnění původní vize jsou „cílové objekty“ rozhovorů: Martin Luther King, Allen Ginsberg, Bob Dylan, Federico Fellini, Frank Sinatra, Fidel Castro, Grace Kelly, Ian Fleming, Muhammad Ali, Sean Connery, The Beatles… K tomu povídky, recenze a všechno, co patří k životnímu stylu. Čtenář dochází k přesvědčení, že s Playboyem přichází neporazitelný spojenec.

Já na to mám

Přestože se z obálky prvního čísla dívala na své fanoušky Marilyn Monroe, dokázal Hugh Hefner od samého začátku prodat vizi sexbomby a zároveň holky od vedle. Čtenář si tak mohl pomyslet něco ve smyslu: taky na to mám. V následujících pětašedesáti letech to platilo a platí i v případě sexuálních symbolů kalibru Brigitte Bardot, Giny Lollobrigidy, Sophie Loren, Anity Ekberg, Ursuly Anders, Kim Basinger, Drew Barrymore, Denisy Richards, Tiffany, Belindy Carlisle, Madonny, Raquel Welsch, Nastassji Kinski, Brigitte Nielsen, Margaux Hemingway, Sharon Stone, La Toyi Jackson, Elle Macpherson, Charlize Theron, Dity Von Teese, Alison Eastwood, Kim Kardashian, Pamely Anderson, Elizabeth Jagger, Lindsay Lohan, Katariny Witt… Moc slušná sbírka, chtělo by se říct.