Daniel Nekvasil: „Sdílení emocí je permanentní výzva“

Jak byste charakterizoval žánr s názvem image video? Jedná se o žánr, který je pro mě primárně o vyjádření emocí, které chcete předat divákovi. Ne vždy se to podaří, jedná se o permanentní výzvu.

Je image video o prosazení názoru tvůrce, nebo o vzájemné komunikaci s osobou, o jejíž image jde? Obojí. Vždy mám samozřejmě v hlavě nějaký script nebo nápad. Na druhou stranu chci, aby se model/herec cítil pokud možno co nejpřirozeněji. Jen trochu věci znalý divák totiž většinou pozná, pokud je mezi tvůrcem a aktérem výrazná názorová disproporce. Proto se vždy snažím zakomponovat do videa hercovu autenticitu. Někdy se stává, že nápad rozvíjíme do konečné podoby přímo na place.

Co když se od sebe názory tvůrce a image osoby diametrálně odlišují? Snažíte se dotyčnou osobu přesvědčit? Nebo jdete od toho? Pokud je to časově a technicky možné a nápad zapadá do konceptu, snažím se „natočit“ obě „názorové“ verze. V postprodukci se pak vybere verze, která mi do příběhu víc sedí.

Máte zájem se s dotyčnou osobou před natáčením sejít, pobavit se, nebo vám stačí pár vět textu? Určitě je vždy lepší modelku poznat už před samotným natáčením. Víte, co od ní můžete čekat, a co ne. Pokud vím, stejný názor zastává i většina modelek. S řadou z nich se znám z minulosti, dělali jsme spolu na reklamách. V takovém případě bývá spolupráce otevřenější, autentičtější, emočnější. A jak jsem už řekl, divák to pozná.

V případě image videa je nezbytné „nacpat“ do krátkého časového úseku hodně děje. Jak na to? Nejpodstatnější je selekce nejlepších záběrů, které vás lidově řečeno „chytnou“ a zapadají do děje. V téhle fázi se podle mě často projevuje u videoeditorů to, čemu lidé říkají talent. Do třicetisekundového spotu se často vybírá ze čtyřhodinového materiálu.

Existuje v tomto ohledu nějaký univerzální postup, nebo se hodně improvizuje? Existují samozřejmě zažité technické věci, které musíme dodržet. Ale bez jisté dávky improvizace, rizika, nevznikne nikdy nic originálního. Takže ano, vytváříme videa se zažitými postupy, úhly kamer a podobně, ale téměř pokaždé přijde na place nějaký nápad z kategorie „last minute“, který nabízí prostor pro improvizaci.

Playboy je o práci s lidmi, navíc se ženami. Nevím o ničem těžším… To těžko posoudím, protože jsem na práci se ženami zvyklý. Vyrůstal jsem s matkou a sestrou. Navíc matka podnikala v oblasti kosmetiky, v sedmnácti jsem vstoupil do rodinného podniku, ve kterém tvořily většinu klientů ženy. Proto mi na práci s nimi nepřijde nic těžkého.

Nejenom image videem je tvůrce živ. Co jiné slasti života? Věnuji se fotografii a videu o surfingu. Fascinují mě oceány. Jsem znamením Ryba, k vodě mám velice blízko. V Česku tak proto trochu strádám.

Údajně relaxujete prostřednictvím cestování. Oblíbené destinace? Oblíbených destinací existuje hodně, ale nejbližší mému srdci je Indonésie, kam bych se rád v blízké budoucnosti odstěhoval. V první fázi alespoň v čase podzimu a zimy.

Malý je ten, kdo má malý cíl. Co další mety? Je mi třicet a mám pocit, že jsem si už splnil všechna velká přání, která jsem v životě měl. Ať už šlo o podnikání, cestování a natáčení pro Playboy. Momentálně mám dva cíle. Tím prvním je tvorba videoobsahu na YouTube, kde pracujeme na videokonceptu zachycujícím komunitu žijící v tropických oblastech v blízkosti oceánu. A taky bych rád natočil velkorozpočtový hudební klip.