Kultura

Michal Pavlíček & Petr Jan Juračka: „Fotka zachycuje silný okamžik, zatímco muzika teče v čase a vyjadřuje stav duše…“

Na výše uvedeném se shodli pánové Michal Pavlíček (1956) a Petr Jan Juračka (1985). Zatímco prvně jmenovaný, rocker, kytarista, skladatel, věčný nespokojenec a permanentní hledač, významně ovlivňuje několik desetiletí českou kulturu, druhý zpovídaný přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, je fotograf (fotí a natáčí i pomocí dronů) a horolezec s podílem na sošce Oscara. Oba spojuje na dnešní dobu až nezvyklá schopnost se nepodbízet a stát za svým.

Marian Vojtko: „Neumím hrát slušné lidi“

Považuji za docela humorné vidět v životě pouhé dva muzikály – Dracula a Fantom opery. A své muzikálové „znalosti“ opřít o informaci, že s žánrem nemá sebemenší problém ani rocker Brian May z kapely Queen, a rozhodnout se vyzpovídat největší českou muzikálovou hvězdu původem ze Slovenska Mariana Vojtka (1973).

Alžběta Bublanová: „Už nepíšu bohémsky jako dřív...“

Vymyslela a vede patriotický časopis Náměsíčník, ačkoliv se necítí být novinářkou. Toužila po filmařině, ale stala se spisovatelkou. Napsala šest knih, v té poslední otevřeně mluví o svém životě s panickou atakou. Učí psát ostatní. Alžběta Bublanová má tenhle literární život prostě ráda, i když na něm nejspíš nikdy nezbohatne.

Písničkářka Kaczi: „Hraní na ulici je pro otrlé povahy“

Srdcem je v rodných Beskydech, odkud čerpá inspiraci. Jako pouliční muzikantka musela vystoupit z komfortní zóny, aby pak dospěla k pokoře ve vztahu k hudbě i k posluchačům. Sama sebe Kaczi neřadí do žádné hudební škatulky, prostě píše písničky, hraje a zpívá. S vášní.

Jan Smigmator: „Všechno má svůj čas…“

Elegantní a noblesní swingový mág, který se jako první český zpěvák dostal na prkna slavné newyorské Carnegie Hall s vlastním sólovým koncertem. „Jak jinak tedy nazvat okamžik, kdy se po poslední skladbě zvedlo vyprodané hlediště z 599 míst Zankel Hall a vestoje začalo aplaudovat, než jako splněný americký sen?“ říká na přebalu vinylové dvojdesky s názvem JAN SMIGMATOR – Live in New York hudební publicista Honza Dědek. Sedíme v naší oblíbené zahradní restauraci Villa Vojkov kousek od Mukařova, kam Jan Smigmator zamířil rovnou z New Yorku (s přestupem na Ruzyni). Tady se skvěle jí, výborně pije a ještě lépe povídá...

Tereza Černochová: „Nejhorší je to nezkusit…“

Ačkoli jsem ambice tvářit se jako hudební odborník ztratil před desítkami let, víceméně první autorské album Terezy Černochové s názvem Slečna náročná považuji za originální, pravdivé, a tudíž inspirativní. Autorka a interpretka to zkusila a dopadlo to hodně dobře.

Patrik Hartl: „O rybách v korálovém moři, králích v džínách a Milanu Barošovi“

Režisér a autor Patrik Hartl je dnes nesmírně úspěšný umělec. Píše bestsellery, na jeho komedie v divadle Studio Dva je vyprodáno. Cesta vzhůru ale nebyla vůbec jednoduchá. Proč jeho první hra málem propadla? Jaká náhoda stála u toho, že začal psát knihy? Jak po třiceti letech manželství vnímá pojmy láska, stereotyp, vášeň nebo nevěra?

Roman Holý: Hammondy jsou ďáblův vehikl

Mým původním záměrem bylo bavit se s producentem, skladatelem a zpěvákem skupin J.A.R. a Monkey Business především o posledním albu prvně jmenované kapely s názvem Jezus Kristus Neexistus? V rámci úvodního oťukávání jsme ovšem přišli na to, že jsme fanoušky alba Deep Purple, které zejména skalní stoupenci legendární kapely nemusí, zatímco ti smířlivější k němu mají rezervovaný vztah. A tak přední šiřitel funkové hudby v Česku, jak bývá Roman Holý nazýván, navrhl, abychom se bavili o Párplech. Stalo se, pochopitelně došlo i na Jezuse.

Kurt Cobain: génius Nirvany, kterého sláva nedokázala zachránit

Za vzestupem Nirvany stál talent, bolest, závislost i psychické problémy.

Kmotr: Jak z levného mafiánského filmu vznikla nesmrtelná klasika

Coppola bojoval se studiem, obsazením i rozpočtem. Výsledkem byl jeden z nejlepších filmů.

Už 48 let se smějí českému filmu

Češi mají talent – umějí se smát i ve chvílích, kdy k tomu není mnoho důvodů. Není proto náhodou, že právě česká komedie patří k tomu nejlepšímu, co naše kinematografie nabízí. A už téměř půl století má svůj vlastní svátek v Novém Městě nad Metují.

Josef Rataj: „Pop-art je v podstatě kýč!“

Josef Rataj maloval kamarádům do památníčku už v dětství. Není se čemu divit, má to v krvi, jeho dědečkem byl akademický malíř Josef Jícha. V pětadvaceti letech odjel do Spojených států, kde se zamiloval do pop-artu. I když mu mnozí radili a zrazovali ho od jeho stylu, vytrval. Dnes prodává obrazy za statisíce a je vyhledávaným umělcem.