Kultura

Petr Kubelík: „Není důležité se mojí show zúčastnit, ale přežít“

V únoru 2022 se v médiích objevila informace o vzniku nové internetové televize VOX TV. Hnacím motorem a hlavním dodavatelem financí byl během budování média bez názorové cenzury nositel slavného příjmení, do té doby především hudební skladatel Petr Kubelík. Na poměry české mediální scény málo vídaný projekt se zdařil, osmatřicetiletý rodák ze Vsetína a moderátor Nejpálivější show je dnes považován za satana v lidské podobě a mučitele celebrit.

Jindra Polák: „Rokenrol už není, co býval.“

Frontman jedné z našich nejpopulárnějších koncertních kapel, kterou si ale oblíbili i rádioví dramaturgové, o sobě prozrazuje, že ho bavil šerm, jakou má metodu na to, nepodlehnout svodům krásných fanynek, i proč se, byť je rodilý Pražák, cítí v Praze jako pod dekou a raději utíká na venkov.

Eliška Křenková: „Nejsem kritik, ale mám nakoukáno.“

Za výkon ve snímku režiséra Olma Omerzua všechno bude získala Eliška Křenková před šesti lety Českého lva. Stejně bezprostřední a herecky suverénní je i na divadelním jevišti. A když si s ní povídáte, překvapí vás její schopnost nahlížet na obyčejné věci neobyčejným způsobem. A to nejen při práci, ale i za objektivem milované analogové Leiky M6.

Jiří Mádl: „Jsem tým superman“

Z rolí mladých sebevědomých spratků, které ho proslavily, se dokázal rychle vymanit a stát se mnohostranným hercem, který už dvacet let jde doslova z role do role. Poslední dekádu si k tomu přidal i roli scenáristy a režiséra. A do kin v létě 2024 uvedl svůj nejnovější film o událostech z pražského jara 1968 nazvaný Vlny. O něm, půvabu slovenských hereček, ale i o jeho hereckém debutu ve Snowboarďácích či o politické korektnosti ve filmu jsme si povídali v kavárně v centru Prahy.

Žofie Dařbujánová: „Jako muzikanti nemáme brzdu, nemáme hranice...“

Žofii Dařbujánovou nepřehlédnete. Na první dobrou upoutá vzhledem, na druhou pak nakažlivým optimismem a samozřejmě zpěvem. S kapelou MYDY pronikají i na zahraniční pódia, po covidu si jako většina umělců lížou rány a těší se na novou hudební kapitolu.

Jiří Urban: „Já jsem ten, který to táhne a dělá to, co nikdo dělat nechce“

Asi jediný kytarista na světě, který dokáže hvězdu na jedné ruce s kytarou, je pozoruhodná osobnost. Až do roku 2003 se totiž kromě muzicírování věnoval baletu, mimo jiné tančil na prknech Národního divadla, když zvládal vedle Labutího jezera a Louskáčka také moderní neoklasiku. V roce 2010 Jiří „Dymo“ Urban ukončil kariéru baleťáka a svou energii věnoval své kapele Dymytry. Vzhledem k bezpočtu úspěchů jednoznačně dobře udělal a táta, šéf legendárního bandu Arakain, může být právem hrdý.

Marta Dancingerová: „Neznám disciplinovanější lidi, než jsou herci.“

Když herečka Marta Dancingerová mluví o divadle, rozzáří se jí oči. Právě o tom si budeme povídat – o magii tohoto zdánlivě přežitého uměleckého tvaru. Ale i o spisovatelském řemesle, jakkoliv se označení „spisovatelka“ sama brání. A taky o básních psaných do malinkých bločků nebo o zimním hlášení ministra kouzel.

Janek Ledecký: „Za deset let plánuju sto standardních koncertů ročně a hodlám si je užít.“

Od posledního rozhovoru v Playboyi zpěváka, kytaristy a skladatele Janka Ledeckého uplynulo pět z jeho hlediska docela turbulentních let. Z oblíbence národa byl neziskovým sektorem za pomoci veřejnoprávní ČT obviněn, jak se ukázalo na základě dat WHO, zcela v rozporu s pravdou, z covidového dezinformátorství. Pak Ester vyhrála olympiádu v Pekingu, což lze v jejím případě považovat za běžné. Naštěstí mi hodili pomocné lano věční chlapci Mick, Keith a Ron z nezničitelné kapely Rolling Stones.

Michal Dvořák: „Muzika je úžasná věc, pódium léčí...“

S producentem, skladatelem, textařem, autorem scénické a filmové hudby, multiinstrumentalistou úspěšně pokrývajícím mimořádně široké umělecké spektrum, jsem před třiceti lety rád hrál fotbal v jednom mužstvu. I když šlo primárně o to, udělat si žízeň, Michal strašně nerad prohrával. „Když něco dělám, třeba hraju fotbal, dělám to naplno a chci vyhrát. Dělat něco napůl s tím, že to nějak dopadne, nemá cenu. Někdy to bolí, ale člověk má díky tomu za sebou výsledky, o které se může opřít. Jsem přísný sám na sebe, proto stejný přístup vyžaduji od svého okolí. Zároveň jsem ale týmový hráč, mám kolem sebe lidi, které mám rád. Chtějí dělat se mnou, já chci dělat s nimi,“ říká na úvod rozhovoru pro Playboy, který poskytl v době blížícího se dvojitého výročí, kdy čas odpočítával na minuty.

Jiří Strach: Mám radost, když nevítězíme penězi, ale obsahem

"Podle jisté teorie je režie čisté povolání, velmi racionální, jedná se o dobrodružství rozumu. Zdali je tomu tak v případě jednoho z nejúspěšnějších českých režisérů Jiřího Stracha, nevím. Před začátkem rozhovoru mi bylo řečeno, že se jedná o velkého fanouška Slavie Praha. Proto, když navrhl schůzku necelé dvě hodiny před zápasem Slavie s Bodø/Glimt, kterým se sešívaní vrátili po šesti letech do Champions League, myslel jsem, že si dělá legraci. Přišel skoro na minutu přesně, bavili jsme se hodinu, zaplatil mi kávu, vodu a šel pózovat fotografovi."

Jiří Urban: „Nedělím Sabaty na s Ozzym a po Ozzym“

Podle mnohých se rockovou událostí 21. století stal poslední koncert Black Sabbath s Ozzym Osbournem, který se po několika týdnech odebral na věčnost za mnoha rockovými velikány. Jiří Urban, zakladatel, kytarista a skladatel domácí heavymetalové legendy Arakain, zároveň připomíná zásluhy a historii dalších zásadních postav a objevitelů na poli rockové muziky.

Yzomandias: „Čísla mě neznervózňují, chci hlavně kvalitu“

Nekorunovaný král českého rapu a šéf rapové platformy Milion+, známý pod uměleckým jménem Yzomandias, poskytuje rozhovory velmi zřídka. U příležitosti focení pro aktuální obálku našeho časopisu s námi však otevřeně pohovořil o tom, co je pro něj definice úspěchu, proč miluje skupinu The Doors a jaké ženy ho přitahují.