Sex v náboženství (část druhá)
Jak donutit ty přirozeně sobecké, sebestředné, misogynní, toxicky maskulinní muže, aby v sexu dbali na blaho žen, jež je nezbytnou živnou energií laskavé, prosperující a bohulibé společnosti?
Jak donutit ty přirozeně sobecké, sebestředné, misogynní, toxicky maskulinní muže, aby v sexu dbali na blaho žen, jež je nezbytnou živnou energií laskavé, prosperující a bohulibé společnosti?
„Náboženství je potlačený sex,“ říkával rakousko-americký psychiatr Wilhelm Reich. Zda to myslel vážně, nebo jako bonmot, nevíme. Říkával taky, že veškeré totalitní myšlení je způsobeno potlačeným sexem. To myslel vážně a vědecky to dokumentoval. Podobně to vysvětlovával český herec a znalec komunistických papalášů a jejich zanedbávaných manželek Pavel Landovský: „Jim to už s ženskýma nejde, tak jebou národ.“
Když jsme se koncem osmdesátých let začali probouzet z pomýlených snů socialistického milování, které patřilo k několika málo nesmírně oblíbeným a povoleným koníčkům, objevily se v souvislosti se zpěvákem Stingem zprávy o jakémsi zvláštním druhu tělesné lásky. Říkalo se tomu tantra a většina lidí, byť zkušených sexuálních otroků, nevěděla, co si má pod tím termínem představit. Šuškalo se cosi o nekonečně dlouhém milování, multiorgasmickém vyvrcholení, o nových sexuálních pozicích či oddálení ejakulace. Netuše, že bych měl tantrický sex pojímat jako holistický celek přístupů a požitků, jsem se zachoval jako u bufetové snídaně a vybral jsem si pouze jeden cíl – oddálení ejakulace.
Dokážete se rozpomenout na své první milostné hrátky? Vybavíte si ještě ty neohrabané pokusy o průnik do tajemných záhybů ženského těla, o kterých nás předem nikdo neinformoval? Mluvím samozřejmě o době před internetem, kdy jediným zdrojem erotických zkušeností byla městská knihovna, konkrétně oddělení lékařských publikací, především anatomie.
Pokud jste jako většina z nás, tak vám příroda zřejmě nedala do vínku perfektní tělesnou schránku hodnou vašeho bystrého ducha – tělo antické sochy, ostré rysy v obličeji a bujnou kštici. Nemáte tak pevné svaly, jak byste si přál? Bojíte se, že vaši partnerku odpudí vyhřezlé špeky, okrasný tukový prstenec a povadlé panděro?
Žárlivost je nebezpečná a toxická emoce se smrtícím potenciálem. A přitom zbytečná. Pokud žárlíte nepodloženě, je to ztráta času a energie. Otravujete ovzduší a kazíte vztah. A pokud žárlíte oprávněně, je to už stejně všechno zřejmě ztracené. Existuje však jeden specifický druh žárlení, který pramení z minulosti a kvůli kterému někdy v noci nemůžete klidně spát. Sotva zavřete oči, už je opět vidíte – muže, s nimiž se milovala před vámi. Tady nejde o fikci ani o fatu morgánu. Ona s nimi opravdu spala a jejich stíny vás zneklidňují. Jak se jich jen zbavit?
Trenéři i sportovci si často kladou otázku, do jaké míry je vhodné oddávat se sexu před vrcholovým závodem anebo extrémně důležitým utkáním. Toto dilema je ještě závažnější před kláním, které se odehrává pouze jednou za čtyři roky – třeba jako světový šampionát ve fotbale či ragby anebo, ano, olympiáda.
Fantazie žen můžou být stejně chlípné jako ty naše, i když si to většina z nich nepřizná. A protože se u žen devadesát procent sexu odehrává v mozku, právě tam je nejlepší místo, kde by měla začít každá správná předehra. Jenže chlípné fantazie vám žena pravděpodobně nepřizná ze strachu, že po ní budete chtít, aby se podle nich zachovala. Důležité je pouze vědět, že ji do varu přivádí snění, ne realita. Francouzská sexuoložka a psychoterapeutka Catherine Blanc nabízí teorii, že ženy v duchu zkoumají sexuální terén, do kterého se ve skutečnosti vůbec nechtějí vydat. Gynekologové i sexuologové vám potvrdí, že některé ženy dosáhnou orgasmu jen pomocí vlastních představ.
Sexuálně založený jedinec by měl vědět, v jakém partnerství žije, přinejmenším proto, aby se při jeho popisování neztrapnil ve společnosti. Nejrůznější heterosexuální svazky už dávno nepovažují za výchozí bod spokojený pár ctící zásady monogamie. Polyamorní partnerství a otevřené vztahy ovšem nejsou žádnou novinkou. Naopak, z historického hlediska je možná novinkou spíš monogamie.
Pokud jde o sex, ženy jsou běžkyně na dlouhou trať, zatímco my jsme sprinteři na sto metrů. Mnoho žen to rychle pochopí a smíří se s tím, že se jejich muž udělá dlouho předtím než ony. Prostě akceptují fakt, že všichni muži, dokonce i ti nejvytrvalejší, se „odšťaví“ po dvou, maximálně třech orgasmech. Většina je hotová hned po prvním. Co dělat, aby si žena po vašem zahanbeném odplížení do koupelny nepovzdychla: „Potřebuji víc chlapů!“
Velmi o tom pochybuji. Většinou nejsme schopni dokonale uspokojit ani jednu manželku, natož pak deset, sto anebo tisíc konkubín, a to vůbec nemluvím o uspokojení sexuálním. Přesto harémy existovaly, a částečně existují dodnes, i když ve zcela jiné podobě. Jak se vůbec daly (nebo dají) uřídit? Musí být chlap nadčlověk, aby dokázal zvládnout harém?
To je ale překvapení, viďte? Právě jste se vrátil domů trochu dřív a načapal jste partnerku. Ne s milencem, to ne, ale s monitorem notebooku, na kterém se odehrávají věci, které jste si ve vlastní ložnici vůbec neuměl představit. Ona se dívá na porno! Jsou sice muži, kterým se myšlenka, že partnerku přistihnou u porna, líbí natolik, že si z ní udělali přímo fantazii. Vy jste ovšem odmalička trochu prudérnější, a proto si položíte otázku: PROČ SE ŽENY DÍVAJÍ NA PORNO?