Sex v náboženství (část čtvrtá)
Jméno toho Číňana, který tuhle techniku blahotvorby vynalezl, zůstalo dějinám neznámé. Ale ví se, že už před třemi tisíci lety ji praktikovali známí taoističtí filozofové, vladaři a jejich synci. Ti mívali dokonce od puberty přiděleny kurtizány instruktorky, které je zaučovaly a na nichž si to mohli trénovat. Bývaly to většinou přestárlé kurtizány jejich otců, kteří je vyměňovali za mladší, když dospěly do stařeckého věku 25 let. Vladaři totiž věřili, že elixír dlouhověkosti se skrývá v energiích pohlavních šťáv žen ve věku 15 až 24. Císařský humanismus se projevoval i tím, že odslouživší zasloužilé kurtizány nevyháněl na dlažbu, nýbrž je odměňoval doživotní rentou a možností cítit se ještě užitečné v roli pedagogické.
Laikové si často pletou sex taoistický se sexem tantrickým. Když se jim přiznáte, že praktikujete taoistický sex, odpovědí vám třeba, že to znají, že byli na tantrické masáži, prolistovali si obrázky starodávné indické knihy Kámasútra a mají kamaráda, který si říká „tantrik“ a vypráví, jak po něm holky šílí, ale to se určitě jen tak chvástá. Ale že to je stejně blbost, jakési to zastavování ejakulace, protože podle špičkových urologů to poškozuje prostatu, je těch varování plný internet. Dokonce se tam dočtete, že abyste zmírnili riziko prostatové rakoviny, měli byste ejakulovat (podle jednoho odborníka) nejmíň desetkrát nebo (podle jiného odborníka) dvacetkrát měsíčně.
Co jim už žádný urologický vědec neřekne, je to, že s každou ejakulací ze sebe vystříkávají půl miliardy spermoníků, a tedy potenciálních lidských životů, a tím životadárnou energii takové třeba Evropské unie nebo dvojnásobku Spojených států amerických.
Pestré techniky čínského taoistického sexu vcházely ve známost přibližně ve stejnou dobu jako indické techniky tantrické. Bohatě ilustrované s popisy tuctů koitálních pozic, některé bizarní, některé krkolomné. Taoistická čínština jim dávala takováto vynalézavá poetická pojmenování: Jednorožcův roh. Slunící se ryba. Bambusy u oltáře. Bourec splétající kuklu. Zakrnělá borovička. Létající rackové. Fénix hrající si v rudé jeskyni. Zpívající opice držící se stromu. Tmavá cikáda přichycená k větvi. Pozdní jarní oslíček. A tucty podobných.
Poetičnost, výtvarnost a voňavost taoistického sexu nám ostatně prozradí už samotná pojmenování ohanbí: to ženské je pivoňka, to mužské jantarový kolík. Ani špetka špinavosti a nemravnosti, jaké nacházíme v přístupu západním. Díky jinému náboženství.
Celý článek si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 04/2023 – k zakoupení níže.