Tereza Černochová: „Nejhorší je to nezkusit…“
Nahrála jste tři sólová alba, mezi kterými je pauza osmi let. Jedná se o záměr?
Nejedná, je to náhoda. Pokaždé, když vydám desku, si říkám, že další už asi vydávat nebudu. Po čase ale
přichází touha někam se zase posunout. Proto je osmdesát procent prvního alba složeno z cover verzí, krásných
písniček, které Čech ani neslyšel. Po odrazu v podobě Small Monstrosities přišla druhá deska Škrábnutí,
která už je v češtině a nese se ve znamení nesmělých pokusů přispět textově a harmonicky. A kdo by tehdy
řekl, že po dalších osmi letech vydám letos zcela autorské album. Pro mě se jedná o skvělou zprávu a zásadní
posun. Na tom se budu snažit stavět dál, protože mě to chytlo a baví.
Četl jsem, že se vám „nepodařilo prosadit se svými sólovými deskami“. Alba natáčíte proto, abyste
prorazila, nebo kvůli dobrému pocitu?
Určitě musím z toho, co dělám, mít dobrý pocit a zároveň je v tom velká dávka naivity, spočívající
v úvaze, že nějak změním, posunu český hudební svět. Vím, že je to naivní, ale když už se s něčím dělám
a dávám do toho všechno, čeho jsem schopna, chci, aby si album někdo poslechl a třeba ho to oslovilo.
Zároveň jsem si ale velmi dobře vědoma toho, jakým směrem se hudba vyvíjí a spěje. Je mi jasné, že jdu
proti proudu, ale nevadí mi to, netlačím na pilu. Věřím, že si i poslední album Slečna náročná najde svého
posluchače, nemám ale ambici pořádat kvůli tomu bombastický křest, jet turné. Stačí, když budou lidi vědět,
že jsem něco udělala.
Zpíváte v Monkey Business, šéf kapely Roman Holý vám produkoval poslední album. Kde končí Holý
a začíná Černochová?
Tentokrát Černochová s něčím přišla, většinu z toho odtáhla a Holý to dokončil. Předtím to bylo tak, že
Roman přinesl písničky, do kterých Tereza vstupovala. A v tom, že je to naopak, vidím posun, o kterém
jsme se bavili. Přinesla jsem písničku a Roman správně odhadl, co všechno snese, aby rozkvetla ještě víc.
Proto přes některé moje původní nápady jel vlak. Jsem sice tvrdohlavá, ale Roman je mimořádně zkušený,
v některých věcech má moji bezmeznou důvěru. Kromě toho dokážu sama uznat, že jsem napsala písničku, která
nedrží pohromadě, je taková vachrlatá… Přesně vím, ve které chvíli mi řekne: Hele, tak to nejde. Buď se
na to vykašleme, což by ale byla škoda, protože máme silný slogan, části textu. Pojďme se nad tím zamyslet...
Co konkrétní příklad?
Určitě Diskopizda. Žila jsem totiž v naivní představě, že se určitě naučím psát šlapavé, housové disco
písničky. Roman mi ale na základě naší dvacetileté známosti sdělil, že to nejsem já, melancholická holka,
která umí ukázat ďábla. Zeptal se mě, jestli mi to nepřijde prvoplánové. A jestli chodím tancovat na diskotéky.
Odpověděla jsem, že diskotéky nenávidím, takže jsme to úplně otočili. Vznikla melancholická písnička o
stárnutí žen, které se snaží přes veškeré filtry na instagramu urvat za každou cenu kus mládí. Nakonec
je z toho trapas. Vím, že mě to čeká, a Diskopizdou se snažím s předstihem vypořádat s nevyhnutelností.
Není to tak dávno, co jste chtěla skončit se zpěvem. Čím jste se hodlala zabývat?
Jednalo se o velmi náročné období, kdy jsem věděla, že mojí jedinou rolí je být matka, která musí své
dítě nakrmit, ošatit, vychovávat… Do toho jsem vydala druhou desku, která nebyla úspěšná, což mě nemile
překvapilo. Přestože jsem se v té době setkávala se spoustou lidí, kteří mi tvrdili, že musím změnit producenta,
začít dělat s jinými lidmi a slevit ze svých nároků, věděla jsem, že nemůžu jít do kompromisu. Roman mi
tehdy říkal, že si musím rozmyslet, co chci dělat, jak moc a jestli vůbec toužím po slávě. Odpověděla
jsem, že chci jezdit a aktivně zpívat. Reagoval velmi překvapeně, když jsem chtěla raději skončit než
zpívat blbosti. Bavil mě život kolem kapel, měla jsem vystudovanou zemědělku, kdybych do toho šlápla,
otevřela bych si dveře. Pak ale sdělila Tonya Graves klukům, že s nimi bude zpívat napůl. Byli z toho
špatní, ale měli odzkoušeno, že Tereza se to naučí.
Roman v rozhovoru pro Playboy prozradil, že jste patřila do skupiny oponentů jeho sólového alba,
na kterém se učil zpívat. Jaké to je, dělat oponenta šéfovi?
Bylo to dobré, protože Roman dostal sám sebe do role, ve které nás velmi často, většinou právem, koupe.
Najednou zjistil, že hlasivky jsou tresčí játra, která někdy ani heverem nepřesvědčíte, aby fungovaly
podle vašich představ. A protože vstupoval do neznámé sféry, v té době prožíval rodinný rozvrat, byl nejistý,
ztratil část svého sebevědomí a potřeboval někoho, kdo by ho trochu nasměroval. Například chtěl, abychom
písničku Soulož je zázrak nazpívali spolu. Řekla jsem mu, že to cítím jako strašně prvoplánové, ať to
natočí s chlapem, vždyť se jedná o téma, které kluci probírají i u nás v šatně. Proto oslovil Tomáše Kohouta,
který to zazpíval skvěle. Já tam mám jenom jemný výzpěvek, aby tam byl ženský element a nepůsobilo to
jako skladba dvou chlapů se shodnou sexuální orientací.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 11/2023 – k zakoupení níže.