Michal Dvořák: „Muzika je úžasná věc, pódium léčí...“

i autor: Marek Musil

„Kdybych neuměl přistoupit v zájmu celku na kompromis, kapela by se možná navždy rozpadla po několika týdnech.“

S producentem, skladatelem, textařem, autorem scénické a filmové hudby, multiinstrumentalistou úspěšně pokrývajícím mimořádně široké umělecké spektrum, jsem před třiceti lety rád hrál fotbal v jednom mužstvu. I když šlo primárně o to, udělat si žízeň, Michal strašně nerad prohrával. „Když něco dělám, třeba hraju fotbal, dělám to naplno a chci vyhrát. Dělat něco napůl s tím, že to nějak dopadne, nemá cenu. Někdy to bolí, ale člověk má díky tomu za sebou výsledky, o které se může opřít. Jsem přísný sám na sebe, proto stejný přístup vyžaduji od svého okolí. Zároveň jsem ale týmový hráč, mám kolem sebe lidi, které mám rád. Chtějí dělat se mnou, já chci dělat s nimi,“ říká na úvod rozhovoru pro Playboy, který poskytl v době blížícího se dvojitého výročí, kdy čas odpočítával na minuty.

Autor: Petr Bošnakov

Pomineme-li desetiletou etapu na začátku tisíciletí, jsi součástí Lucie čtyřicet let. Odhaduji, že vydržet tak dlouho v jedné kapele vyžaduje schopnost až umění ustoupit.
Michal Dvořák: Kdybych neuměl přistoupit v zájmu celku na kompromis, kapela by se možná navždy rozpadla po několika týdnech. Někdy to došlo do stadia, že ego jednotlivce začalo být tak velké, že přestal vnímat své okolí a na pár týdnů, měsíců nebo let se kapela rozpadla. Došlo k tomu mnohokrát... Naštěstí jsem na FTVS studoval psychologii. Mimo jiné jsem měl děkanský termín – opravnou zkoušku u pana profesora Slepičky a fakt jsem se musel všechno podrobně naučit. Znalosti z psychologie mi mnohokrát pomohly pochopit a správně vyhodnotit různé situace, takže jsem spoustu věcí vnitřně ustál. Občas to ale bylo hodně náročné. Zároveň jsem totiž ještě dělal manažera Lucie, takže jsem se musel vypořádat s třecími plochami nejen uměleckými, ale také organizačními.

A co tě nezabilo, to tě posílilo?
Michal Dvořák: Přesně tak, jak říkáš. Ale v mém případě platí toto rčení napříč veškerými činnostmi, kterými jsem se zabýval a zabývám.

i autor: Marek Musil

„Nikdy jsem nebyl velkým vyznavačem hard rocku, táhlo mě to k art rocku a k dalším modernějším formám.“

Jak moc jsi spokojený jako muzikant, který vyrůstal na Yes s fenomenálním klávesákem Rickem Wakemanem a kapele ELP, s prostorem, jakého se v Lucii dostávalo a dostává klávesám?
Michal Dvořák: Klávesy mají v kapele adekvátní prostor k muzice, kterou hrajeme. Jinak si artrockové choutky kompenzuji v projektu Vivaldianno nebo nově v projektu Drawman, v Čechách v divadle Hybernia pod názvem Já secese – Milovala jsem Alfonse Muchu. Jedná se o projekt o Alfonsu Muchovi, ale v té nejmodernější multimediální verzi, vyprávěný komiksovým příběhem a animacemi, tancem a moderní hudbou. Hrajeme celoročně nejen v Praze, ale jezdíme s ním po celém světě. V těchto projektech, ale i ve filmové muzice jsem naplnil artrockové vnímání hudby, ale také klasiky a techna v tom nejlepším slova smyslu. Stejně tak mi poskytují prostor pro naplnění ambicí na poli výtvarného umění. Jak se říká, muziky je tolik, kolik snese příběh, a nabízí možnost seberealizace v různých uměleckých odvětvích. To mě naplňuje.

Překvapilo mě, že jsi mezi muzikanty, kteří tě ovlivnili, neuvedl Jona Lorda z Deep Purple, přezdívaného Lord Hammond.
Michal Dvořák: Nikdy jsem nebyl velkým vyznavačem hard rocku, táhlo mě to k art rocku a k dalším modernějším formám. Jasně, Jona Lorda jsem vždycky obdivoval, ale hammondy jsou krásná věc k jednostrannému použití. Ale to už mám raději Doors a způsob hraní Manzareka, který měnil různé zvuky a kombinoval hammondy se syntezátory.

Viděl jsem spoustu koncertů Lucie a usoudil, že hammondy by se kapele vizuálně ani zvukově nehodily. Nebo se pletu?
Michal Dvořák: Máš pravdu. B trojky jsou obrovský krám a jedná se o jednoúčelový nástroj. Mám rád nové technologie, oslovili mě z Apple Macintosh a jiných firem, abych pro ně testoval jejich nástroje, hudebně editační software a muzikantský equipment. Technologické vychytávky mě posouvají a ženou kupředu.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 12/2025 – k zakoupení níže.

tištěný magazín digitální verze