Zdeněk Hraba: „Jsme v kulturní válce vyvolané progresivity a musíme vyhrát“

Loni jste poslal generálnímu sněmu Koruny české zdravici, ve které píšete, že monarchistická tradice je nedílnou součástí našich dějin, a dá-li Bůh, třeba i budoucností. Zdravici jste odeslal 1. dubna, takže nevím, jestli jste si nedělal legraci…
Zdeněk Hraba: To rozhodně ne. Monarchii považuji za naprosto rovnocennou organizaci státu, s řadou nepochybných výhod. Je totiž založena na určité hierarchii vztahů, a pokud má civilizace fungovat, musí být na hierarchii založená. Když to vztáhneme na dnešní dobu, tak nám chybí hierarchie v rovině učitel–žák, mnohdy se vytrácí hierarchie mezi rodiči a dětmi. A to není dobře.

i autor: archiv Zdeňka Hraby

„Je to samozřejmě paradox, ale z pozice senátora a právníka, který Istanbulskou úmluvu prostudoval, můžu zodpovědně říci, že se o žádnou smlouvu na ochranu žen před násilím nejedná.“

Asi nejlepší seriál, který jsem viděl od prvního do posledního dílu, se jmenuje Koruna. Děj šel překvapivě hodně na dřeň, někdy jsem až nechápal, že královna Alžběta II. dovolila zajít filmařům tak daleko.
Zdeněk Hraba: Neviděl jsem všechny díly, ale z toho, co jsem viděl, je patrné, že na jedné straně stojí privilegium v podobě členství v královské rodině, na straně druhé se jedná o obrovský závazek. Na předloni zesnulé královně, ale i dalších členech rodiny bylo vidět, jak moc a docela často lidsky trpí. To, že služba státu bolí, je na monarchii vidět nejlépe.

Máte smysl pro humor?
Zdeněk Hraba: Doufám, že ano.

Bývalý předseda Senátu pan Jaroslav Kubera mi třeba popisoval návrh pro EU, jak vydat směrnici o zmenšení lidí. Tím pádem by bylo možné rozpůlit byty, zmenšit auta, na tenisový kurt by se vešlo víc hráčů…
Zdeněk Hraba: Právě tento druh humoru je mi blízký. Od studií na právnické fakultě máme neformální studentský klub s ženskou pobočkou, která se jmenuje Výbor pro otázky žen a odpovědi mužů. Jeho členky přijaly v nadsázce usnesení, jak moc je diskriminační, že je v právních předpisech definován pouze československý partyzán, a nikoli československá partyzánka. A vidíte, o pětadvacet let později jsou obdobné diskuse vážně vedeny na úrovni Sněmovny a Senátu. To, co se na začátku století a tisíciletí jevilo jako vtip, je dnes bohužel realita. Totální absurdity vstupují v čím dál větší míře do našeho života.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 05/2024 – k zakoupení níže.