Miroslav Singer: „Člověk má jenom jedny peníze...“

Vystudoval jste matematické metody v ekonomii. Z pozice laika vím, že matematika je exaktní, zatímco ekonomie společenská věda. Kde je průsečík?
Miroslav Singer: Ekonomie je věda společenská, ale je zároveň velmi exaktní ve své metodologii. Jedná se totiž o vědu testovaných hypotéz o hospodářství. Znamená to, že se formuluje hypotéza za pomoci matematickým jazykem formulovaného modelu a pak se za asistence dat ověřuje, jestli sedí s pozorováními. To, že je tam často nejistota, neplyne z metodologie ekonomie jako vědy, ale z toho, že systém, který mapuje, je mnohem různorodější, je složen z mnohem menšího počtu kousků než u fyziky nebo chemie. V centimetru čtverečním je strašlivé množství atomů, deset na desátou nebo dvacátou, nevím, kdežto lidí v hospodářství máte maximálně v jednotkách miliard a jsou mnohem rozdílnější než jednotlivé atomy. Míra nejistoty v testování je statisticky mnohem větší, ale ekonomie je poměrně rigorózní věda. Pokud ekonomii vnímáte jako vlastivědu, je to dáno tím, že máme strašnou spoustu ekonomů, kteří se disciplínu za totality jako vlastivědu naučili. Nebo se jim nechtělo učit rigorózní ekonomii a daří se jim pobývat ve veřejném prostoru s tím, co umějí.

i autor: Michal Šula / MAFRA / profimedia.cz

V roce 2019 se na střeše ČNB při příležitosti uložení časové schránky do sousoší Lva a světlonoše potkali dnes čtyři poslední guvernéři ČNB. Bývalý Zdeněk Tůma a tenkrát ještě člen Aleš Michl. Po levici Miroslava Singera stojí Jiří Rusnok.

Matematika má ale tisíce let staré základy, zatímco ekonomika se stále vyvíjí.
Miroslav Singer: Vyvíjí se každá věda. Dva zásadní principy vědy byly formulovány dávno. První stanovil anglický mnich William Ockham už ve 14. století, když pravil, že pokud existují dvě teorie, které něco vysvětlují, má se dát přednost jednodušší. Druhý princip odhalený v 19. století je o tom, že dokud je jednodušší teorie v souladu s pozorováním, tak bere, a teprve když se dostane do rozporu s pozorováním, má přijít složitější hypotéza, která to umí vysvětlit. Docela se bojím o nešťastné čtenáře Playboye, jak se tímto textem prokousají...

Prokousají, a rádi. Studoval jsem marxisticko-leninskou politickou ekonomii, ale víceméně stejný model funguje i v demokracii, kdy se o trhu rovněž snaží rozhodovat politici.
Miroslav Singer: Ale trh se pak vyvíjí často úplně jinak, než si politici myslí...

i autor: Petr Topič / MAFRA / profimedia.cz

„V gymnazijním kolektivu jsem byl oblíbený jako dodavatel tátova vína, ani jsem se proto nemusel učit hrát na kytaru...“

Ovlivňuje trh politiku, nebo politika trh?
Miroslav Singer: Všichni se ovlivňují navzájem, tak to v lidské společnosti chodí. Trh se ale prosazuje víc a jinak, než si politici myslí. Politici a často právníci mají totiž pocit, že když vytvoří nějaké pravidlo, tak se podle něj budou lidi chovat. V reálu je to tak, že občané sice vezmou nějaké pravidlo na vědomí, ale chovají se způsobem, který jim přijde optimální. Máme tisíce příkladů – soláry nebo španělské soláry, na které svítily baterie... Trh se v tomto směru prosazuje spontánně, politik je schopen ho nějak ovlivnit, ale častokrát je překvapen z toho, co z pokusu o ovlivnění vzešlo.

Odhaduji, že se politik obklopí ekonomickými poradci se záměrem nechat si od nich radit. Nakonec učiní opačné rozhodnutí, protože usoudí, že rada odborníka je politicky neprůchozí...
Miroslav Singer: Hovoříte s členem tuším dvou národních ekonomických rad vlády a bývalým centrálním bankéřem. Ve skutečnosti se politik neobklopuje ekonomy proto, aby mu poradili, ale proto, aby mohl při těžkých rozhodnutích argumentovat tím, že mu to konkrétní, často respektovaná jména doporučila. Kolegové v NERV, ve kterém už nejsem, proto určitě zase zjišťují, že největším úspěchem je, když se jim podaří zabránit nějaké katastrofální pitomosti. Ale to je tak všechno.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání magazínu Playboy 02/2024 – k zakoupení níže.