Dominik Stroukal: „S trochou zlata se mi líp spí“
V jednom článku, který jste nedávno napsal pro web e15, popisujete ekonomy jako suchary. Opravdu
takoví jsou?
Dominik Stroukal: Když jsem studoval VŠE, jedno z vypsaných témat diplomky bylo
„Proč ekonomové zůstávají na párty sami“. Tehdy jsem si ho nevybral, ale všichni jsme o něm věděli. Ono
na tom totiž něco je. Během běžné vánoční večeře neekonomů třeba někdo řekne: „To je hrozné, kdyby si
poslanci vzali polovinu platu, máme hned na padesát let na důchody.“ Druhý řekne: „Viď, to je pravda.“
Společně si postěžují, dobře se navečeří a jsou spokojení. A když tam sedí ekonom, začne se v tom vrtat,
zdůvodňovat, vyvracet, počítat a vysvětlovat.
Určitě by se našli i ekonomové, kteří se ovládnou a potlačí nutkání poučovat všechny okolo…
Dominik Stroukal: Samozřejmě, je to nadsázka. Často se ale setkávám s tím, že má člověk
za sebou první kapitolu učebnice ekonomie, pohltí ho to a pak je takto nesnesitelný. Na sociálních sítích,
v rodině. Časem přijde pokora – čím víc ekonomii studujeme, tím víc poznáváme, jak málo toho o světě víme.
A už se tolik nehádáme. Ale na sociálních sítích člověk velice často pozná, kdo zná jen trošku ekonomie.
Nedávno jsme oslavili 35. výročí sametové revoluce. Co se udělalo během ekonomické transformace
v devadesátkách dobře a co špatně?
Dominik Stroukal: Jsem relativní fanoušek prvního života Václava Klause. Když
to zjednoduším – odpůrci rychlé kuponové privatizace, která se tehdy zvolila, si dnes idealizují tu druhou
možnou cestu, u které říkáme: „Kdyby se to bývalo bylo pořádně připravilo a naplánovalo, tak tam prostě
tihle Kožení, kteří rozkradli miliardy, nebudou.“ Ale i moje praktická zkušenost s tím, jak funguje veřejný
systém, je taková, že kdybychom privatizaci připravovali dlouho a pozorně, tihle Kožení by pak ten systém
psali sami sobě na míru.
Byla to tedy nejlepší možná cesta?
Dominik Stroukal: Ani jedno nebylo ideální, to je jasné. Transformace měla obrovské náklady,
ale já bych z toho neobviňoval Dušana Třísku s Tomášem Ježkem a Václavem Klausem. To prostě byla chyba
komunistů, že nás do té situace dostali. Že jsme si museli vybrat jednu ze špatných cest, kterou to léčit.
Opravdu si myslím, že blesková transformace byla chytřejší nápad než pomalá, ale nikdy to nebudeme vědět
jistě, protože nemáme paralelní Českou republiku ke srovnání. Ale myslím, že i empiricky se dá dokázat,
že oproti některým jiným zemím se to u nás povedlo líp.
Jste z ekonomického hlediska rád, že žijete v České republice?
Dominik Stroukal: Když zaútočilo Rusko na Ukrajinu, seděli jsme s manželkou, koukali
na záběry války v televizi a říkali si, kam bychom mohli odjet, kdyby šel Rus dál. Zjistili jsme, že by
se nám vlastně nikde moc nelíbilo. Pracovní trh ve Španělsku nebo životní úroveň v Portugalsku sice aspoň
vynahrazuje teplo, sluníčko a moře, ale za Českou republiku bych to neměnil. Nevím, nenašli jsme prakticky
nic. Možná Spojené státy, líbilo by se mi v New Hampshiru, tam mají taky čtyři roční období. Podle mě
jsme my Češi vyhráli jackpot tím, že jsme se narodili právě tady, a hlavně teď. Kdykoliv jindy v minulosti
by to bylo horší.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 1/2025 – k zakoupení níže.