Martin Cígler: „Když mám spokojené zaměstnance, budu mít i spokojené zákazníky...“
Byla to tehdy pro vás v době po listopadu 1989 výjimečná podnikatelská příležitost, která se jen
tak neopakuje? Anebo by se dala najít podobná šance i dnes?
Martin Cígler: Začal jsem s účetnictvím, ta myšlenka nebyla nijak složitá. Po změně režimu víceméně
žádný účetní software neexistoval, protože nemohl. Podnikatel prakticky neexistoval. Najednou se v lednu
1990 ukázalo, že firmy účetnictví potřebují. Teď zpětně je logické, že napsat účetní software, to byl
tehdy svatý grál. Obrovská díra na trhu. Ale v lednu 1990 to vůbec takhle evidentní nebylo. Nikdo neměl
počítače. Proč psát software pro někoho, kdo nemá počítač? A dnes je startovací pozice úplně stejná, akorát
je odlišná díra na trhu. Tak si ji běžte najít. Po bitvě je každý generál.
Jak se začínalo podnikat v raných devadesátkách?
Martin Cígler: Za totality se nedalo moc cestovat, takže jsme mohli buď chlastat, nebo se věnovat
něžnému pohlaví. Proto jsem měl první dítě ve dvaceti letech. Někdy na začátku ledna 1990 jsem přišel
z práce domů už v jednu odpoledne a říkám manželce – dal jsem v práci výpověď. Budu podnikat. Dostal jsem
od ní strašlivý kartáč, že jsem se zbláznil, že jsem neseriózní.
Nebál jste se toho rizika? Měl jste malé dítě... Jsem vzděláním strojař.
Martin Cígler: Jenže když jsem si sedl poprvé k počítači, zjistil jsem, že malování převodovek
je trochu jiný příběh než počítače a programování. Převodovku nakreslím, vyrobím, zjistím, že nejede,
musím ji nakreslit jinak. U programu byl celý proces rychlejší, a to mě na tom fascinovalo. Nepřemýšlel
jsem nad tím, jestli to bude příležitost, velký byznys. Chtěl jsem prostě zkusit něco jiného. Byl jsem
celý život tak trochu gambler, takže to do toho schématu zapadalo. Na druhou stranu je potřeba říct, že
v devadesátkách to bylo úplně něco jiného než dnes. Pojem start-up neexistoval, inkubátory, inovační centra,
nic takového nebylo. Nebyl internet, mobily. Všechno bylo úplně jiné. Když jsem potřeboval sehnat zákazníka,
musel jsem k němu mít nějakou adresu nebo telefonní číslo. Telefony byly drahé. Ale byla v tom obrovská
spousta entuziasmu. Když dneska přijdu s dobrým nápadem, mám tu šanci na trhu prorazit, mám šanci vymyslet
nový facebook, udělat díru do světa. A taky mám tu šanci prodělat kalhoty, stejně jako jsem měl tehdy.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 04/2024 – k zakoupení níže.