Vladimír Holovka:„Chci se každý den s klidem podívat do zrcadla“

Kluci na střední škole obvykle řeší sport nebo holky, vy jste řešil excel a akciové trhy. Co vás na nich fascinovalo?
Prvotní vliv na to měla rodina. Můj tatínek byl běžným drobným akcionářem za kuponové privatizace. Také se mi líbily filmy o velkých penězích, jako byl Wall Street. To mě navedlo na střední školu ekonomickou, kde jsme měli výbornou paní učitelku na ekonomiku. Místo toho, aby nás nutila biflovat nějaké poučky, mluvili jsme každý začátek hodiny o tom, co se stalo v ekonomice ve světě. A najednou jsem si říkal: wow, to je zajímavý svět, v tom chci určitě pokračovat.

Zmínil jste film Wall Street. Byl vám bližší Gordon Gekko, nebo Bud Fox? Nebo dokonce Jordan Belfort, známý Vlk z Wall Street?
Belfort – to je už na mě velký divočák. Přístup Gordona Gekka, insider trading a další věci na hraně zákona, to mně na tom samozřejmě neimponovalo. Říkal jsem si, že se to dá dělat i poctivě. Nastudovat si finanční výkazy a jít do fundamentů. Byl jsem přesvědčený, že čím víc analýzy do toho dáte, tím lepší investici vyberete a tím víc na tom potom můžete vydělat.

Mají analýzy a tabulky smysl v dnešním světě obchodování s akciemi? Když stačí výrok politika a akcie jdou nahoru nebo dolů, bez základů v realitě?
Nebudu tvrdit, že ne, ale přikloním se k tomu, že ta váha je menší a menší. Myslím si, že velkou změnou byla poslední finanční krize v roce 2008. Centrální banky najednou začaly, zjednodušeně řečeno, tisknout peníze a zaplavily jimi trhy. Pak bylo nutné vybírat silné hráče, vítěze. Pomohly tomu také expandující sociální sítě, do toho byl covid a objevili se různí finanční influenceři. Je to teď čím dál tím míň o číslech a čím dál tím víc o příbězích a emocích.

A to vadí?
Za dobrých časů je to asi v klidu, ale za těch horších časů se ekonomika může mnohem víc sesypat.

Je šance, že to změní lepší finanční gramotnost?
V tom jsem vcelku optimistický. Investiční gramotnost nám v Čechách i ve světě pozvolna roste. Zdrojů a informací je dnes mnohonásobně víc než normální člověk dokáže efektivně vstřebat. Ale pro ty, co chtějí, informace jsou. A dochází méně k takovým těm banálním chybám. Co tomu hlavně nepomáhá, jsou krátká, clickbaitová videa na YouTube. Vedou pouze k tomu, že jenom kloužeme po povrchu. Algoritmus webů prostě nepreferuje hodinu dlouhé analytické video. Podle mě ten, kdo se z tohoto šedého průměru dokáže vymanit
a nastudovat si o něco víc, než je průměr, může excelovat a mnohem snáz dosáhnout nadprůměru.

Vraťme se ještě trochu do školy. Zvažoval jste i jinou kariéru, nebo to vždy byly investice?
Když mi bylo asi patnáct, rozhodoval jsem se trochu netypicky, jestli budu zedník, nebo burzovní makléř. Možná se zasmějete, ale já to v té době myslel docela vážně. Jsou to dvě naprosto odlišné profese. Tenkrát jsme zrovna rekonstruovali chalupu a mě naplňovala představa, že tady člověk postaví zeď a je to za ním vidět. Bude to tam i za deset, dvacet, třicet let. Ve finančním světě jsem pak musel řešit opačný problém, že za mnou vlastně zůstávají jenom nějaké jedničky a nuly na nějakých investičních výpisech.

Touha něco budovat vám ale asi vydržela, ne? V XTB jste šestnáct let, začínal jste jako stážista, teď šéfujete třem zemím. Vzpomenete si na svůj první den v práci?
Pro mě bylo XTB první vážnější pracovní zkušenost, dodnes si vzpomínám na ten název: praktikant obchodního oddělení. Měl jsem ale jednu velkou výhodu, trhy jsem sledoval a znal. Ukázalo se, že je to jinak, když někdo dělá práci jenom jako práci, a když někdo tou prací žije. V té době jsem ještě složitě dojížděl do Prahy a cestou do práce jsem si nastudoval všechny důležité zprávy a byl jsem připravený, když to přeženu, tak na 120 procent.

Je nějaké pravidlo, princip nebo nějaká rada, kterou se řídíte od prvního dne až dodnes?
Jednou jsem to řekl u náboru nového kolegy a řídím se tím doteď: stačí se k těm ostatním chovat normálně, neházet zbytečně egem, nepovyšovat se. Když tu práci člověk dělá poctivě, tak takovým hezkým ukazatelem je to, že za vámi najednou lidi chodí a ptají se, dostávají odpovědi a přijdou znovu. To je pro mě barometr, takových lidí si u nás všímám a je to pro mě dobrý indikátor, koho posunout někam dál.

Jaké vlastnosti hledáte, když nabíráte nového člověka?
Nedávám tolik důraz na školu. My nejsme vyloženě technický obor, jsme obor, kde se musí komunikovat. Takže dávám hodně na komunikaci, na to, jak dokáže kandidát formulovat svoje myšlenky. A také jak dokáže reagovat v cíleně nekomfortních situacích. Dostane například na výběr mezi dvěma špatnými alternativami. Mě pak zajímá, jakým způsobem o tom bude uvažovat.

i autor: archiv Vladimíra Holovky

„Ale jsem rád, že tady v Čechách i na Slovensku jsem poznal hodně velmi chytrých investičních hlav. Myslím si, že nás to trochu definuje, že když chceme, dokážeme si poradit skoro se vším. Mám na to takovou teorii, že je to i díky minulému režimu. Měli jsme nedostatek materiálů, součástek na opravy, a tak si naši otcové mnohem víc museli poradit sami. A vždy našli řešení. V tom se lišíme od jiných národů.“

Když ne škola, je nějaký jiný znak, který u kandidátů hledáte?
Relativně se mi osvědčilo mít kandidáty nebo kandidátky, kteří aktivně dělají sport. Tam musí překonávat překážky, dosahovat nějakých cílů a často si u toho něco vytrpět, aby něčeho dosáhli.

Co vy a sport? Dobíjíte si jím baterky?
Teď je pro mě takové dobíjení i vybíjení můj syn. Začíná být ve věku, kdy můžeme spolu na kolo, takže to je pro mě dobrý relax. V nové pozici jsem ale musel svůj životní rytmus trochu přeorganizovat. Dřív šla rodina spát, já ještě zkontroloval, jak dopadly americké trhy. Začal jsem to ale trochu pociťovat na zdraví a řekl jsem si, že už nemůžu dělat v tom samém vypětí, jako když mi bylo třicet. Takže teď chodím dřív spát, daří se mi brzo vstávat a naučil jsem se ráno si i zacvičit.

Máte odpovědnost za tři země, které jsou si blízké i vzdálené. Překvapilo vás na nich něco?
My v Čechách a na Slovensku jsme méně hrdí na náš vlastní národ, než jsou například Maďaři. Když se projíždíte po Budapešti, tak to množství vyvěšených vlajek, i u nestátních institucí, je prostě větší. Ale jsem rád, že tady v Čechách i na Slovensku jsem poznal hodně velmi chytrých investičních hlav. Myslím si, že nás to trochu definuje, že když chceme, dokážeme si poradit skoro se vším. Mám na to takovou teorii, že je to i díky minulému režimu. Měli jsme nedostatek materiálů, součástek na opravy, a tak si naši otcové mnohem víc museli poradit sami. A vždy našli řešení. V tom se lišíme od jiných národů.

Zmínil jste flexibilitu, schopnost se přizpůsobit. Zároveň preferujete trpělivý, dlouhodobý přístup. Jak se to uplatňuje ve vaší práci?
Často říkám svým kolegům, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Když máte tým, který se snaží neustále hledat nějaké zlepšováky, být proklientský, hledat řešení, a ostatní hráči to tolik v sobě nemají, tak logicky ten běh vyhráváte.

Je nějaké riziko pro váš obor?
Samozřejmě nad riziky přemýšlím. Jedním je situace, kdy se dlouhodobě stabilizují trhy a vytratí se zájem investorů nakupovat. Ale na druhou stranu při současné demografické situaci, při dostupnosti kapitálových trhů, při tom, jak vlastně celý svět v průměru bohatne, nevidím scénář, který by to zhatil. Co budete dělat s penězi? Koupíte si další pivo? Další auto?

Když zmiňujete peníze navíc, jak vnímáte alternativní investiční příležitosti?
Já tvrdím, že je nutné si nejdřív postavit první patra investiční pyramidy. Udělejte si pevnou základnu z tradičních investičních kategorií, a jakmile vám tohle zabezpečí jistější budoucnost, můžete pak už stoupat o ty příčky výš a výš a přikládat tam nějakou míru rizika. Ať už si vybíráte individuální akcie, ať už tam zamícháte nějaké komodity, nebo kryptoměny, nebo alternativní věci typu umění, to je fajn. Ale až po pevných základech.

Zmínil jste čas se synem, ale jak doopravdy vypínáte?
Já asi nejvíc vypnu, když se procházím. Pustím si do uší dobrý podcast a nikam nespěchám. Co si opravdu užívám, jsou procházky po městech, kde jsou nějaké pěkné budovy. Tam se mi možná vrací trochu to DNA toho zedníka. Vidím za tím tu ohromnou práci. Baví mě se procházet po Praze nebo po jakékoliv další metropoli Evropy. Umím si představit i týdenní dovolenou, kdy se jenom procházím a obdivuji architekturu.

V XTB jste od roku 2010. Kde se vidíte za dalších šestnáct let?
Nejsem fanda toho si říct: teď jsem finančně zajištěný a nebudu už nic dělat. Myslím si, že tahle představa je často lichá. Člověk má být aktivní, má si nacházet nějaké výzvy, nějakou aktivitu, něco, co ho baví. Já potom často zjišťuji, že i když mám volno, baví mě něco dělat doma, fyzicky, rukama. Jsem ale realista a vím, že člověk za šestnáct let tohle tempo nevydrží. Mám proto takový plán B, že když nebudu pokračovat v korporátu, pracoval bych už s těmi svými financemi, investicemi a aktivně je rozmnožoval.

Fenoménem doby je umělá inteligence. Jak ji vnímáte?
Používám ji prakticky na denní bázi i na složitější úvahy. Až se někdy bojím, jak si s tou umělou inteligencí rozumím (smích). Ale samozřejmě jsem si vědom toho, že ti chatboti jsou uzpůsobeni tak, aby nám trošku nadbíhali. Snažím se proto být k tomu trošku kritický.

Je něco, co u vás technologiím nepodléhá?
Knihy! Vždycky jsem měl nastavení, že pokud se někam posouvám, tak bych o tom měl vědět víc, než je průměr. Jasně, nějaké informace jsou na internetu, ale je něco jiného poslechnout si dvacetiminutové video na YouTube o určitém tématu, a něco jiného je strávit osm hodin s knihou o tom tématu. Celkový přenos těch informací do mozku a jejich uchování je nepoměrně intenzivnější. Takže na knihy já stále nedám dopustit.

Pohybujete se ve velice ambiciózním prostředí peněz a investic. Jaká je vaše motivace?
Paradoxně musím říct, že pro mě nikdy nebylo motivací vydělávání peněz. Tady vnímám otisk své rodiny. Otec byl profesionální voják a zakořenil ve mně velký smysl pro pravidla. Dbám na pravidla a vítám je, protože limitují impulzivní emoční chování, což je v investicích doslova hrob. Musím být se svou prací spokojen. Žít s vědomím, že se každé ráno můžu podívat do zrcadla a říct si – teď se mi vybavila scéna ze Švejka – no, to jsi byl zase dneska krásně poctivý. Chci svoji práci dělat dobře a zodpovědně, abych se za ni nemusel stydět a byl na ni hrdý.