Radost, smutek nebo setkání s bohem!Seznamte se s léčbou psychedeliky
Řada vědeckých studií provedených v posledních letech potvrdila potenciál psychedelik při léčbě
duševních poruch. Co to vlastně psychedelika jsou?
Stanislav Milotinský: Jde o zajímavou skupinu látek, které dokážou navodit rozšířený stav vědomí.
Jsou to látky, které si historicky nesou velké stigma ve smyslu, že můžou ubližovat duševnímu zdraví.
Výzkum v posledních třiceti letech ukazuje, že tomu tak není. Jejich zajímavou vlastností je, že na jedné
straně mají pro duševní zdraví potenciálně užitečné farmakologické vlastnosti, které umožňují léčbu psychických
obtíží. A zároveň navozují stav rozšířeného vědomí, které umožňuje hlubší nahlížení do vnitřního světa.
Jsou psychedelika bezpečná?
Stanislav Milotinský: Psychedelika byla historicky dávána do jednoho pytle s množstvím notoricky
známých návykových látek typu heroin, kokain, pervitin, což se bohužel částečně odráží i v jejich současné
legislativní restrikci ve světě i v České republice. To je považováno za historický omyl, který nevznikl
na základě vědeckého výzkumu, ale politickým rozhodnutím v sedmdesátých letech. Psychedelika jsou skupina
látek, kterou můžeme rozdělit na klasická psychedelika, jako například psilocybin, LSD nebo DMT, a na
atypická, jako je ketamin nebo MDMA. U klasických psychedelik víme, že nesplňují hlavní kritéria, aby
byla zařazena do stejné kategorie s návykovými látkami. Nevzniká na nich totiž fyziologická závislost,
mají potenciál v medicíně a v kontrolovaném prostředí jsou bezpečné. Existuje dokonce řada výzkumů prokazujících
účinnost v léčbě závislosti.
Jak je to s návykovostí?
Stanislav Milotinský: Mimo klasická psychedelika to záleží na konkrétní látce. Třeba u atypických
psychedelik, jako je MDMA či ketamin, víme, že mají určitý závislostní potenciál. Zároveň výzkumná i klinická
data jasně ukazují, že v rámci léčebného programu je toto riziko minimální a efektivita ho převyšuje.
I u těchto látek přibývá výzkumů ukazujících jejich prospěšnost v léčbě závislostí. U somatické rizikovosti
však existuje něco, čemu se říká terapeutický efekt. Je to číslo, které ukazuje, kolikrát víc látky, než
je efektivní množství, bychom museli užít, aby byla škodlivá. Víme, že u LSD je tento poměr kolem šesti
tisíc. To znamená, že je zapotřebí šesttisíckrát vyšší dávka, aby to pro zkoumaný subjekt bylo škodlivé.
U psilocybinu je to asi šest set, u MDMA 16 a u alkoholu je to jen deset! U alkoholu tedy stačí desetkrát
vyšší dávka, než kterou cítíme, aby to pro nás bylo fyziologicky škodlivé. U ketaminu je to asi třicet.
Z toho plyne, že i když mají tyto látky potenciál být škodlivé, jako ostatně každá látka, mají ho pořád
mnohem nižší než alkohol.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 12/2025 – k zakoupení níže.