Petr Hájek: „Architekt musí být kleptoman“
Jak se cítíte, když v televizi nebo na vlastní oči sledujete záběry zemětřesení, povodní nebo
válečného bombardování a vidíte trosky zřícených budov?
Petr Hájek: Nikdy jsem na takovém místě přímo nebyl, znám jen dokumentární záběry. Nevím, jak
bych v takové situaci, v té bezmoci a hrůze, sám obstál. Jestli bych to vůbec zvládl. Domy a města můžete
vybudovat znova. Ale život máte k dispozici jen jeden. Když to vidím, někde v mysli na pozadí cítím stud
za to, jak často naříkám nad úplnými hloupostmi.
Je pro vás vaše práce spíš umění, nebo řemeslo? A musí být architekt zároveň exaktně a racionálně
uvažujícím „stavbyvedoucím“ i snílkem, kterého políbila múza a fantazíruje s hlavou v oblacích?
Petr Hájek: Neshodnu se na tom s většinou kolegů. Práce architekta pro mě řemeslem není, je ryzím
uměním. Mám pro to následující argument. Umění stojí mimo čas a není v něm pokrok. Nemůžete jednoduše
říct, jestli je třicet tisíc let stará Věstonická venuše horším, nebo lepším uměním než pět set let starý
Michelangelův David nebo současná The Bean Anishe Kapoora. Stejně tak nemá smysl uvažovat, zda je větším
pokrokem architektury postavení železobetonového Guggenheimova muzea v New Yorku, nebo stavba kamenných
pyramid.
Všechno to patří do jedné říše umění, ve které v tomto smyslu nedochází k žádnému pokroku. Technologie
a materiály jsou jen prostředkem. Kdyby jediným stavebním materiálem na světě bylo dřevo a byl povolen
pouhý jeden tesařský spoj, stejně by vznikla mistrovská architektura. Pablo Picasso to vyjádřil krásně,
když řekl větu v tom smyslu, že by nebyl horší malíř, kdyby existovala jen modrá barva.
Můj názor je tedy ten, že architektem se nemůžete vyučit podobně jako řemeslníkem. Můžete se vyučit projektantem.
Architekt je umělec a musíte se jím v první řadě narodit a pak musíte mít štěstí ho v sobě objevit. Le
Corbusier navrhl secesní vilu Fallet v osmnácti letech, ještě jako středoškolák v oboru rytí a gravírování
hodinek.
Co je největším posláním architekta? Jaké vlastnosti a schopnosti musí mít dobrý architekt? A
jaké by ještě navíc měl mít architekt světového významu?
Petr Hájek: Pomůžu si scénou z Tarantinova filmu Hanebný pancharti, kde se Hugo Stiglitz a Aldo
Raine dohadují o nebezpečí boje ve sklepě. Největší problém boje ve sklepě je v tom, že je to boj ve sklepě.
Největším posláním architekta je to, že je to poslání architekta. Tedy nezpronevěřit se. Slovy mé drahé
učitelky, profesorky Aleny Šrámkové: „Neudělat špatnej barák.“ A k tomu, kromě charakteru, potřebujete
talent, štěstí a vytrvalost.
Jestli se namátkou podíváme na hvězdy architektury prověřené časem, tak to skoro vypadá, že pokud chcete
být v oboru nesmrtelní, budete mít větší pravděpodobnost úspěchu, když se zdaleka vyhnete studiu ve škole
architektury. Mies van der Rohe byl vyučený kamenosochař, Tadao Ando byl boxer, Le Corbusier rytec dekoratér,
Buckminster Fuller studoval strojařinu, Gustave Eiffel měl diplom z chemie, architekturu nevystudoval
ani Frank Lloyd Wright a mohli bychom pokračovat dlouhým seznamem opravdové extratřídy samouků.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 04/2025 – k zakoupení níže.