Kristán Hynek: „Syndrom vyhoření si nepřipouštím“
Řekl bych, že ten, kdo se rozhodne pro cyklistiku, musí mít smysl pro sebedestrukci, protože vlastnosti
jako disciplína, týmovost a schopnost trpět se dají mnohem líp zpeněžit v jiných sportech.
Kristán Hynek: Cyklistika je bezpochyby jedním z fyzicky i psychicky nejnáročnějších sportů.
Nesmíme zapomenout ani na nutriční disciplínu, dnes už hraje roli každých sto gramů. Na kolech už není
kde ubírat na váze, je to na cyklistovi. Ale nevím, jestli bych použil zrovna termín sebedestrukce…
Co diagnóza? Člověk po dojezdu do cíle musí nejdřív děkovat za to, že vůbec přežil.
Kristán Hynek: Je pravda, že v některých případech se závodník dostane do cíle a vlastně ani
neví, jak to dokázal. Stačí, když mu hodinu před cílem „dojde“. Pak se musí porvat s myšlenkami ve smyslu,
jestli to má vůbec zapotřebí a není lepší skončit. O to větší pocit zadostiučinění přichází po dojezdu
do cíle, a pokud je konec závodu ještě spojený s dobrým výsledkem, dá se skoro hovořit o euforii.
Odhaduji, že zatímco v jiných sportech je podíl talent versus dřina tak 60 ku 40, v cyklistice
je to opačně. Co není natrénováno, to chytrostí a schopností improvizovat nedoženete.
Kristán Hynek: Souhlasím, dokonce bych řekl, že existují sporty, ve kterých rozhoduje talent
až z 80 procent, zbylých 20 procent je dřina a disciplína. U cyklistiky je poměr obrácený. Na druhou stranu
to beru tak, že talent nejsou jenom fyzické předpoklady, ale i to, že dřinu až utrpení chcete podstupovat,
pracovat na sobě, posouvat se.
Platí, že kvalitní, objemově zvládnutá příprava je sice základ, ale vlastně nic negarantuje?
Kristán Hynek: Je to tak. Slavný spurter z Tour de France Erik Zabel říkal, že najel během roku
přes 40 tisíc kilometrů, což je strašné. Jednalo se ale o extrém, v bikovém světě jsou objemy sice nižší,
ale je tam mnohem víc intenzity, techniky, výbušnosti. Moje největší roční kilometrové nájezdy se pohybovaly
kolem 25 tisíc kilometrů.
Dá se v cyklistice na první pohled poznat talent?
Kristán Hynek: Je to hodně těžké. Poznáte, jestli má dítě cit pro kolo, jak hezky na něm sedí.
Na druhou stranu, spousta věcí se dá naučit a k cíli lze dojít postupně. V dnešní době se ale spousta
dětí začne sportu věnovat velmi brzo na profesionální úrovni. V takovém případě se těžko rozlišuje, jestli
má dítě talent, nebo o jeho výsledcích rozhodují podmínky, zázemí a velká tréninková zátěž, kterou tělo
chvílí zvládá, ale z dlouhodobého hlediska může být na škodu a dítě brzy „vyhoří“. Cyklistika je hodně
o hlavě, v letech jsem se necítil fyzicky ani psychicky vyčerpaný, ale začal jsem cítit změnu priorit.
Mám rodinu, cyklistický obchod, stále častěji se ozývalo tělo. Trénovat se už tolik nedalo, udržení současného
stavu vyžadovalo víc času na regeneraci a starání se o sebe, což mi další aktivity neumožňovaly.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 04/2023 – k zakoupení níže.