Jiří Strach: „Mám radost, když nevítězíme penězi, ale obsahem“
Stanley Kubrick tvrdil, že režisér je automat na myšlenky a vkus, zatímco film je sled tvůrčích
a technických rozhodnutí. Považujete se za automat na myšlenky a vkus?
Jiří Strach: Někdy mám pocit, že funguji jako jukebox. Hodíte do mě korunu a mojí povinností
nejen lidskou, ale i tvůrčí, tedy Jirky Stracha jako člověka, ale také jako režiséra, je vypadnutí pozitivní,
láskyplné, objímající emoce. Čím víc se rozhlížím po dnešním světě, který mi přijde příšerný…
Proč je svět příšerný?
Jiří Strach: Nepředstavoval jsem si v roce 1989, kdy jsme cinkali klíči, že se dožijeme takto
fatálně konfliktních dob. Mám proto pocit, že moje práce a můj smysl, nejen osobnostní, ale i tvůrčí,
spočívá v cukrování světa něčím pozitivním. Takže, jestli jsem jukebox, ze kterého má něco vypadnout,
tak nikoli, jak říká Kubrick, sled technických rozhodnutí, ale něco pozitivního.
Říká se ještě rejža?
Jiří Strach: Málokdo mi tak říká, protože důsledně trvám na tom, aby mi všichni členové štábu
a herci včetně dětí a konzervatoristů, kteří přijdou ke mně na plac, tykali. A klidně jim může být patnáct.
On je Honza, já jsem Jirka. Proto mě nikdo neoslovuje rejžo nebo pane režisére. Pokud něco takového zazní,
mám pocit, že se musím ohlédnout přes rameno, protože osloven musí být někdo jiný.
V Playboyi vyšlo také interview s Thomasem Kulidakisem, který moderuje podcast Chuť moci. A režisér
patří mezi nejmocnější filmové persony...
Jiří Strach: Dá se to tak říct, režisér rozhoduje o obsazení a o tom, v jaké lokaci se bude točit.
Máte pravdu v tom, že režisér je na place Napoleon. Ale čím větší mocí disponuji, tím víc si uvědomuji,
jak moc nesmím moc zneužívat. Obklopuji se dobrými lidmi, kteří jsou dobří, protože jsou talentovaní.
A jsou talentovaní, protože jsou tvůrčí, mají vlastní představy a nápady. Čím jsem starší a filmařsky
zkušenější, tím víc chci mít kolem sebe lidi, kteří přijdou s dobrým nápadem, který by mě vzhledem k mé
omezenosti nenapadl.
Četl jsem, že jste nejlaskavější režisér. Žijeme ale ve světě, kdy jsou slušnost a laskavost vykládány
jako slabost.
Jiří Strach: O to víc na tom budu trvat. Moje natáčecí bublina, přátelé, kteří mě obklopují,
věděli a vědí, že se v krutém světě, který nás obklopuje, u mě dočkají ochrany, ocitnou se v oáze uprostřed
pouště. Bude je to bavit, můžou se spolehnout na to, že je nikdo nepodrazí, nebude na ně křičet. A pokud
dojde k problému, bude se řešit racionálně a laskavě. Takový je můj svět.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 11/2025 – k zakoupení níže.