Jiří Šedivý: „Lidský faktor, myšlení lidí, kultura se nedají zlomit se zbraní v ruce“

Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR, bezpečnostní a vojenský odborník i autor: Profimedia
Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR, bezpečnostní a vojenský odborník
Armádní generál Jiří Šedivý se po odchodu do výslužby v roce 2002 vyprofiloval v jednoho z nejuznávanějších a nejrespektovanějších bezpečnostních a vojenských odborníků. Během své vojenské kariéry vystřídal posty velitele tankové roty, praporu, pluku a náčelníka štábu tankové divize. Velel 4. brigádě rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě a kontingentu AČR v misi IFOR v Bosně a Hercegovině. V dubnu se stal velitelem pozemního vojska AČR, 1. května 1998 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu AČR. Na vysoké škole CEVRO Institut v Praze vede katedru bezpečnostních studií a je garantem programu MPA – Bezpečnostní a krizový management.

Po pádu železné opony prorokoval americký prezident George Bush svět bez válek, v míru, nicméně za rok vpadl Saddám Husajn do Kuvajtu. Od bývalého šéfa CIA bych očekával lepší odhad.
Na začátku devadesátých let existovala vůbec velmi optimistická nálada. Americký filozof Francis Fukuyama předpokládal ve své knize Konec dějin a poslední člověk, že skončí války a dějiny lidstva. Krátké optimistické období bohužel brzo skončilo.

George Bush starší byl před zvolením ředitelem CIA, Vladimir Putin řídil ruskou tajnou službu FSB. Zdá se, že voliči mají bývalé šéfy zpravodajských služeb v oblibě…
Nemyslím si, že by volba prezidentů z řad bývalých ředitelů zpravodajských organizací měla přímou vazbu na jejich minulost. Je ale pravda, že se jedná o lidi, kteří do jisté míry rozumějí prostředí zpravodajských služeb a dovedou ho ovládat. Kromě toho jsou naučeni neustále něco analyzovat, z analýz vyvozovat závěry a podle těchto závěrů se chovat. K tomu nutno přičíst vysoký stupeň sebekázně. George Bush starší sice dokonal dílo Ronalda Reagana, porazil komunismus, vedl koalici v čele s USA ve vítězné válce s Irákem, ale stejně prohrál následující volby.

Prezident Václav Havel jmenoval 27. listopadu v Praze náčelníkem Generálního štábu Armády ČR Pavla Štefku (uprostřed). Vlevo Jiří Šedivý, Štefkův předchůdce, vpravo ministr obrany Jaroslav Tvrdík. i autor: Profimedia
Prezident Václav Havel jmenoval 27. listopadu v Praze náčelníkem Generálního štábu Armády ČR Pavla Štefku (uprostřed). Vlevo Jiří Šedivý, Štefkův předchůdce, vpravo ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

Protože Bill Clinton přišel s domácími tématy a válka americké voliče asi nebavila.
Možná ano, ale jak jsem řekl, prezident Bush prohrál volby po vítězné válce v Perském zálivu.

Možná udělal chybu, když se po vítězství nad Irákem spokojil s vytlačením Saddáma Husajna z Kuvajtu a nedošel až do Bagdádu. Svět by to asi přijal mnohem líp než válku, která začala v roce 2003, kdy Američany a tuším Anglii s Polskem vedl jeho syn, rovněž George.
Dnes se na to pochopitelně díváme z jiného úhlu pohledu. Tehdejší rozhodnutí prezidenta Bushe bylo vedeno touhou válečný konflikt co nejdřív ukončit, neprohlubovat a nevytvářet ještě komplikovanější situaci ve výbušné oblasti Středního východu. Kromě toho měli spojenci mandát OSN pouze na vytlačení Saddáma Husajna z Kuvajtu. Nelze vyloučit, že pod vlivem nové doby žil prezident USA v představě, že konflikt v konečné podobě lze vyřešit mírovou cestou. Také si uvědomme, že to bylo pouhých patnáct let po fiasku ve Vietnamu. Ukázalo se, že Saddám Husajn nabídky zneužil.

Výrok pruského generála Carla von Clausewitze, že válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky, zůstává aktuální?
Je to neměnná pravda. Ač Clausewitz nebyl největší světový stratég, za toho je považován čínský mistr Sun-c’, ale teoretik operační úrovně, je tato formulace zcela správná.

Španělský diktátor, celoživotní voják Francisco Franco, který se dostal k moci po vítězství v krvavé občanské válce, nezatáhl Španělsko během desetiletí trvající diktatury do žádné války, včetně druhé světové. Hitler mu přitom pomohl k moci, aby pak zplakal nad výdělkem…
Pokaždé záleží na osobnosti. Nemyslím si, že pokud je někdo voják, automaticky to znamená, že bude špatným vůdcem státu. A mám pochybnosti o tom, že pouze jedna osoba je určujícím elementem pro vývoj státu. Osobnost stojí v čele nějakého uskupení, které ji podporuje, ale taky může svého vůdce po čase odstranit. Proto mě především zajímá skupina nebo organizace, které konkrétního člověka vygenerovaly a postavily do svého čela. Tím nesnižuji význam vůdcovských schopností.

Není to spíš o tom, že voják ví, co válčení obnáší, a nesdílí vize politiků, že válka skončí za dva týdny?
Myslím, že ano. Například americký prezident Dwight Eisenhower, který velel operaci Overlord, nebo prezident Francie Charles de Gaulle se po porážce Německa do žádné další války nepustili a troufám si tvrdit, že jejich poválečné názory ovlivnila účast ve válkách. Proto jsem nikdy nesouhlasil s příkrými a jednostrannými odsudky generála a prezidenta Československa Ludvíka Svobody. Ten, když se v roce 1968 dostal do přímé konfrontace se Sověty, reagoval pravděpodobně na základě vlastních zkušeností s desítkami tisíc mrtvých na bojišti v obou světových válkách, po tom, co vedení Sovětského svazu vyhrožovalo přímým použitím vojenské síly, kterou představovala invazní vojska Varšavské smlouvy v Československu. Takto se vyjádřil na adresu některých československých politiků při jednání v Moskvě: „Já jsem v životě viděl už hory mrtvých a nedopustím, aby kvůli vašim řečem zahynuly tisíce lidí…“

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 10/2023 – k zakoupení níže.

Reklama
Reklama