Jiří Hnilica: „Když vím proč, vím jak, a když vím jak, tak vím co!“
Není potřeba začít uvažovat o nových učebnicích ekonomie? Po dvou letech covidu přišel největší
válečný konflikt v Evropě od konce druhé světové války, nenacházíme se v bezprecedentní situaci?
Nemyslím si, že dění posledních let se týká tak moc ekonomie, která má svůj teoretický základ, jehož omezení
jsou jasná. Za mě je proto mnohem důležitější, aby studenti ekonomických oborů hodně hluboko zabrousili
do dalších disciplín. Měli by studovat historii, neskutečně podceněná je klasická francouzská filozofie.
Musíme si totiž uvědomit, že všechno kolem nás vychází z konstruktu, který jsme si vytvořili. Naše chování
je dáno společností, není to něco, co existuje nezávisle na nás, protože myšlenkový model společnosti
je dán z větší části historicky. Od věci není ani nakouknutí do uměleckých oborů. U nás to zatím moc nefunguje,
ale je řada manažerských, byznysově zaměřených oborů MBA, které se spojují například s katedrami antropologie.
Takže rozkošatění ekonomie?
hnilica: Dalo by se to tak říct. Naši studenti se občas ptají, co vlastně umějí. Když to budu bagatelizovat,
odpověď je skoro nic. Na rozdíl od práva nebo medicíny totiž VŠE nemá fakultní firmu, kde si lze věci
vyzkoušet, takže absolventi dostanou diplom s tím, že se další věci budou učit. I když máme například
katedru manažerské psychologie a sociologie, jsme jednooborová škola, proto jsem se snažil, i když to
není z právního hlediska vůbec jednoduché, mít společné předměty, jako informatika, umělá inteligence,
s ČVUT. Jako přínosnou vidím spolupráci rovněž s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy, mohli bychom
spolu dělat také věci kolem umění. Ekonomie jako taková špatná není, ale má svoje omezení, kterých si
musíme být vědomi.
Je tedy ekonomie všeobjímající a najdeme jejím prostřednictvím vysvětlení prakticky všeho, co
se děje kolem nás také v dnešní době, která je velmi vzdálena standardu?
Určitě ano.
Držitel Nobelovy ceny Milton Friedman mimo jiné řekl: „Dobročinnost a ekonomie jsou neslučitelné
v každém případě. Kdokoli si chce hrát na dobrodince, ať tak činí za vlastní peníze.“ Co vám z toho vychází?
Je otázka, co je to dobročinnost. V případě firem se totiž nejedná ani tak o dobročinnost plánovanou,
ale o naplnění firemní strategie. Dobročinnost je pochopitelně důležitá, ale nesmí postrádat smysl.
Milton Friedman rovněž zastával názor, že vládní řešení problému je obvykle stejně špatné jako
problém samotný a často jej ještě zhoršuje…
Pod to bych se podepsal. Myslím si, že role vlády by měla být co nejmenší a hlavně konstantní, předvídatelná,
vysvětlující. Například v zemích Skandinávie mají obrovské zdanění, ale protože všichni znají pravidla
a vědí, že se nebudou drasticky měnit a peníze se vracejí zpět do společnosti, nemají s tím zas takový
problém. Vláda by měla mít jasnou strategii, vědět, co je důležité, a fungovat jako komunikační zprostředkovatel
mezi různými zájmovými skupinami. Tedy rozhodovat nikoli bez znalosti věci, ale přicházet s řešeními,
která dávají smysl. V Česku to moc nefunguje, například řada našich absolventů končí ve veřejné správě,
aniž mají sebemenší firemní zkušenost. Důsledkem toho je spousta státních úředníků, kteří nerozumějí tomu,
co se děje v podnikání, proto se zájmy státu a podnikatelů nepotkávají.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 05/2022 – k zakoupení níže.