Jaroslav Schönfeld: „Kdo si myslí, že řídí peníze, podléhá iluzi...“
August von Hayek tvrdil, že specifickou úlohou ekonomie je ukázat lidem, jak málo ve skutečnosti
vědí o věcech, o kterých se domnívají, že je můžou řídit. Jak moc je z hlediska dneška citát držitele
Nobelovy ceny za ekonomii aktuální?
Jaroslav Schönfeld: Nejde o včerejšek nebo dnešek, je aktuální vždy. Ale moc bych z toho nevyvozoval,
protože vlastně říká jenom to, že ekonomie není věda exaktní, nýbrž je to věda společenská. A ona ta věta
ve skutečnosti platí naprosto obecně o společenských vědách jako celku. Jenom je někdy škoda, že si to
trochu víc neuvědomují ti lidé, kteří se společenskými vědami zabývají. Možná přesnější by bylo říct,
že to častěji nezdůrazňují ve svých knihách či článcích, protože veřejnost pak od ekonomů očekává příliš.
A jak víme, nenaplněná očekávání znamenají velká zklamání. To nás všechny občas dovádí do nepříliš komfortních
situací.
Zdá se mi, že Hayekův výrok je čím dál aktuálnější, neboť úkolem těch, kteří rozhodují o penězích,
je být v první řadě zvolen.
Jaroslav Schönfeld: Nemám pocit, že by ten citát byl nějak specificky právě o politicích. Nicméně
ta otázka navozuje úvahu, která má něco do sebe. Zeptejme se poctivě: kdo jsou vlastně lidé, kteří rozhodují
o penězích? Naznačujete politiky, jenže v nějaké běžné vyspělé demokratické zemi s kvalitní konstitucí,
tedy s nějakou mírou ústavnosti a vlády zákona, politici zase tak moc o penězích nerozhodují. Já vím,
že to tak vypadá, jako by rozhodovali o všem možném. A nepopírám, že to někdy může být i pravda. Ale na
chování peněz ve skutečnosti příliš velký vliv nemají. Ono popravdě není nějak zásadně důležité, jestli
máte rovnou daň, nebo progresivní sazbu, jestli zavedete daň z přidané hodnoty, nebo daň z obratu a tak
dále.
Bezmocný politik?
Jaroslav Schönfeld: Jsou okolnosti, které může politik ovlivnit, ale ve skutečnosti trošku posune
mantinel celého hřiště, hru samotnou to ovlivní málo. Navíc pak budou volby, přijde jiný politik a zase
to změní. Je mnoho a mnoho velmi bohatých a vyspělých zemí, které mají progresivní zdanění. Popravdě si
teď nevybavuji nějaký bohatý stát kromě ropných velmocí, který by měl nízké a rovné zdanění. Jsou velmi
bohaté země, které mají zavedenou daň z přidané hodnoty, a jsou velmi bohaté země, které vystačí s daní
z obratu. A tak dále. Ve skutečnosti totiž o sobě peníze rozhodují povětšinou samy. Přesněji o nich rozhodují
miliony lidí každý den preferencí mezi nákupem a úsporou a miliardami dalších a dalších a dalších rozličných
a různorodých rozhodnutí. Obecně peníze tečou tam, kde mají příležitost se množit, nebo tam, kde svému
vlastníkovi zprostředkují největší užitek, o který stojí. Což není nic jiného než jinak popsaný trh. To
právě souvisí hodně s tím Hayekovým citátem, který jste uvedl. Kdo si myslí, že řídí peníze, podléhá poněkud
iluzi. A platí to i o bankách, fondech a finančních institucích. I ti největší hráči mají nějaké cíle
a jsou v konkurenčním tlaku. Jejich manévrovací prostor je podstatně menší, než si asi většina lidí myslí.
Říká se, že uprostřed každého problému se nachází příležitost. V čem spočívá příležitost v dnešní
době?
Jaroslav Schönfeld: To je varianta starého dobrého „Co tě nezabije, to tě posílí“. Popravdě nejsem
moc velký příznivec takových těch motivačních modelů typu: „Sice ti shořel dům, utekla manželka a děti
se daly na drogy, ale když budeš chtít, vyjdeš z toho silnější.“ Každý jedinec i každá společnost mají
pouze určitou míru resilience. Nikdo nejsme gumový míček, který vypadá po přejetí náklaďákem stejně jako
předtím. Takže já tu příležitost dnešní doby vidím vcelku jednoduše: Přežít s co nejmenšími škodami a
pustit se rychle do práce na dalším růstu. Hodně lidí třeba říká, že energetická krize změní pohled na
nutnost prosazování obnovitelných zdrojů. Zábavné na tom je, že někteří z těch lidí to vidí jako cestu
k návratu k tradiční energetice, jiní jako příležitost se od ní rychleji oprostit. Ve skutečnosti však
říkají jenom to, co chtějí, aby zaznělo, v čem mají nějaký zájem nebo alespoň emoci. Obě ty cesty byly
ale otevřené i bez energetické krize.
Nacházíme se v čase, který ekonomové nepředvídali, nebo se děje něco dosud nepoznaného?
Jaroslav Schönfeld: Každá budoucnost je svým způsobem dosud nepoznaná. Faktem je, že ta triáda
událostí posledních let je vskutku mimořádná. Světová pandemie, pak energetická krize a následně válka
dvou zemí, které svou velikostí a vlivem nepatří mezi lehké váhy, to je něco, co jsme zažili možná před
pár stovkami let v podobě morových ran, kontinentálního ochlazení a třicetileté války. Jenže tehdy to
proběhlo třeba během století. Nyní jsme to zažili v rámci tří let. Z tohoto pohledu je to asi něco nepoznaného.
Každá ta událost se už samozřejmě stala a stala se mnohokrát, ale aby to zaznělo v jednom akordu, to je
asi v moderní historii nevídané.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 03/2023 – k zakoupení níže.