Jan Žákovec: „Určitě jsem nejvyšší lampář na světě...“

Jak jste se dostal k práci lampáře?
Když se do centra Prahy v tomto století vrátily plynové lampy, byla to velká sláva a rozsvěcely se první z nich. Bylo jich devět. Jako vedoucí Plynárenského muzea jsem k tomu byl přizvaný, mluvil jsem tam o historii plynárenství, o historii plynových lamp v Praze a pak došlo k rozsvícení první plynové lampy. Člověk, který to měl na starosti, byl ale poměrně malý, a lampy v Michalské ulici byly dost vysoko. Někdo řekl: „Hele, tenhle je dost vysoký. Ať to rozsvítí on!“ Dali mi do ruky tyč a tím v podstatě začala moje kariéra lampáře.

Kolik měříte?
205 centimetrů. Určitě jsem nejvyšší lampář na světě. Všechny je znám a jsou nižší než já.

Kolik je lampářů v Praze?
Jsme dva. Mám kolegu, je to nejstarší lampář v Praze. V pražských plynárnách začal pracovat ve svých šestnácti letech. Dnes je mu přes sedmdesát. Takže v Praze máme nejvyššího a nejstaršího lampáře. Na Karlově mostě se v době adventu střídáme.

i autor: Vít Hassan

„Na Karlově mostě je 37 plynových lamp a na Křižovnickém náměstí jich je devět, takže celkem rozžíhám 46 plynových lamp.“

Kolik je odhadem lampářů v Evropě?
Lampáři chodí také před slavným kasinem v Baden-Badenu, ve Vratislavi a v Záhřebu. Je jich tak deset, maximálně patnáct. Víc jich nebude. Všechny plynové lampy se dnes rozsvěcejí dálkově nebo například v Londýně přes časový rozžehovač.

Z čeho je vyrobená tyč, kterou používáte při rozžíhání lamp?
Mám originální tyč, kterou mi věnovala paní, jejíž babička byla lampářka. Je to bambusová tyč, na ní jsou mosazné manžety, kterými se do sebe jednotlivé části tyče zasunují. Lampáři nosili tyč rozdělanou a podle potřeby ji skládali. Na konci tyče je háček, pomocí kterého se trefovali do oček, kterými otevírali přívod plynu. Tím se lampa přes zapalovací punčošku rozžehovala.

Proč u nějaké lampy trvá déle, než se rozžehne?
Ve chvíli, kdy se otevře přívod plynu, musí se vytvořit zapalovací směs. To znamená, že se plyn promíchá se vzduchem. Někdy nastane problém. Třeba na Karlově mostě občas fouká vítr, který rozfouká směs tak, že není připravená k zapálení. Někdy se stává, že se lampa napoprvé nezažehne, ale tam se zapalovací cyklus za minutu opakuje.

Můžete mi popsat hlavní rozdíl mezi tím, jak se plynové lampy rozžíhaly v minulosti a jak dnes?
První plynové lampy byly plamenné. Nahoře hořel plamen. V první smlouvě s plynárnou bylo dokonce napsáno, že plamen musí mít tvar křídla netopýra, musí být dva vídeňské couly široký a jeden vídeňský coul vysoký. Tyto lampy se rozžíhaly tak, že lampář na patě stožáru lampy otevřel plyn, na konci tyče měl zapálenou koudel a lampa se zapalovala od toho plamene. Zdokonalilo se to tím, že se na konci 19. století začaly používat žárové punčošky, které se používají dodneška. Jedna z několika punčošek hořela stálým plamenem a byla zapalovací. Byla tam umístěná vahadla se dvěma očky a princip fungoval tak, že lampář pomocí tyče zatáhl za očko, otevřel přívod plynu a lampa se rozsvítila od stále hořící punčošky. Potom následoval princip časových rozžehovačů. To znamená, že tam byl jakýsi budík, který byl nastaven na určitou hodinu, v tu hodinu se pustil přívod plynu a lampa se rozsvítila. Poslední typ, který se používal v minulosti, byla tzv. tlaková vlna. Večer se v plynárně zvýšil tlak plynu, regulátor pustil plyn a od stálé punčošky se lampa rozsvítila. To byla minulost. Po roce 2002 to nejsou jen plynové lampy, ale plyno-elektrické. Na základě impulzu z dispečinku veřejného osvětlení se dovnitř dostane elektrický impulz, elektronicky se spustí přívod plynu a zároveň začne vysokonapěťové jiskření. Tím, že se otevře přívod plynu a začne to jiskřit, dojde k zapálení lampy.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 04/2022 – k zakoupení níže.