Libor Votruba: „Každé ráno jsem si říkal, že tentokrát už to dám!“

Jak daleko jste to dotáhl v karate, kvůli kterému jste šel na FTVS?
Libor Votruba: Byl jsem v juniorské reprezentaci a vybojoval několik titulů. Pral jsem se vcelku úspěšně v mužské extralize a dotáhl to na druhé kyu, rovnající se hnědému pásku.

i autor: Michaela Dzurna

„Nejdřív jsem v průměru pracoval čtrnáct hodin denně, pak sedmnáct s tím, že jednou za tři měsíce jsme měli jeden den volna.“

V kumite jsem si těžce zvykal na to, že akce vedená na hlavu musela skončit pár centimetrů před obličejem.
Libor Votruba: Neměl jsem s tím problém, ani mě vlastně nikdy nenapadlo se tím nějak zabývat. Asi je to dáno tím, že jsem předtím nikdy nedělal žádný kontaktní sport, třeba box. To, že jsem mohl vést úder plnou intenzitou na zbytek těla, mi úplně stačilo.

Po karate, které je založeno na rituálech a absolutní disciplíně, jste se začal věnovat snowboardingu. Svého času známá závodnice Karolína Salavcová mi před lety vysvětlovala, že u ježdění na prkně není důležitý ani tak výsledek jako následná kalba. Při výběru sportů jste se tedy pohyboval ode zdi ke zdi?
Libor Votruba: Souhlasím s tím, že v době, kdy jsem se snowboardingu věnoval, se jednalo o hodně volnomyšlenkářský sport. V tamní subkultuře jsem ale patřil víceméně mezi slušňáky, což ovšem neznamená, že bych se nezúčastňoval kaleb. Ale uměl jsem to vybalancovat.

Jak jste se vyrovnával s postupným vytrácením volnomyšlenkářství? Dnes je snowboarding standardní sportovní disciplína, představa, že by Ester Ledecká kalila do noci, je legrační.
Libor Votruba: Byl jsem dlouho prezidentem naší snowboardingové asociace, jednu dobu jsem šéfoval i světovou. Končil jsem v době, kdy svobodný svět ustoupil komerčním tlakům, což ale muselo zákonitě přijít, i když to nepovažuji za spravedlivé. Snowboarding se dostal na olympiádu, jeho vedení ukradl v předtuše vstupu velkých firem a balíků peněz v Čechách lyžařský svaz, ve světě FIS. Od té doby až dodnes na snowboardu jenom jezdím.

Co jste si vzal z obou sportů do života?
Libor Votruba: Z karate určitě píli, vůli, naučit se postupovat systematicky bod po bodu, protože žádný pásek nelze přeskočit. K tomu strašně tvrdé tréninky. Na snowboardingu mám dodnes rád svobodomyslné lidi, kteří se v tom prostředí pohybují, mám mezi nimi hodně přátel.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 01/2023 – k zakoupení níže.