Filip Drnec: „Brusel nefunguje jako fastfood. Cesta k výsledkům může být dlouhá a plná zatáček.“

Kdy jste poprvé přišel do kontaktu s bruselským prostředím? A kdy jste si uvědomil, že jde o systém moci a vlivu?
Poprvé v roce 2014, kdy jsem odjel na stáž k renomovanému lobbistovi Danielu Guéguenovi. Byl to člověk velmi zběhlý v bruselském prostředí. Vzešel z asociace cukrovarnických výrobců a pak působil v zemědělství. Tahle odvětví jsem celý život míjel, tomu člověku jsem vůbec nerozuměl, ale díky jeho zkušenostem jsem pochopil, že Brusel je místo, které dokáže – pokud se v něm umíte pohybovat – nabídnout firmám i jednotlivcům obrovské příležitosti. Ještě téhož roku jsme do češtiny přeložili a vydali jeho novou knihu Změny v evropském lobbingu. Je dost možné, že ji nikdo nečetl, ale byla to fakt skvělá škola.

Proměnil se za ty roky váš pohled na Brusel?
Určitě jsem se v něm za tu dobu mnohem lépe zorientoval. Když jsem tam přijel poprvé, mluvili kolem mě zkušení lobbisté o věcech i procesech, kterým jsem vůbec nerozuměl. Navíc v angličtině a francouzštině. Postupem času jsem se ale naučil, jak se v bruselském labyrintu pohybovat.

i autor: ACCESS EU

Klienty Access EU jsou přední podnikatelé usilující o institucionální připravenost, soulad s evropskými politikami a legislativou, zajištění financování z evropských zdrojů nebo navázání vztahů s klíčovými stakeholdery v Bruselu. Je registrovaným lobbistou v Rejstříku transparentnosti EU.

Jste vystudovaný právník. Tak proč zrovna Brusel?
Brusel pro nás nebyl náhodná odbočka od práva, ale jeho přirozené rozšíření. Roky působím v advokátní kanceláři Portos, naším produktem ale není pouze právo. Poskytujeme strategické poradenství, jehož nezbytnou součástí je i orientace v evropském systému. Už před lety jsme si uvědomili, že pokud chceme klientům poskytovat skutečně strategické poradenství, musíme rozumět tomu, kde evropská pravidla vznikají a jak celý systém funguje. Proto jsme si začali budovat zkušenosti, kontakty i orientaci přímo v Bruselu.

Krátce po vstupu České republiky do EU začali všichni právníci a konzultanti zakládat pobočky v Bruselu, protože byla obecná poptávka po takzvaném papíru z Bruselu jako takovém všeléku. Nic takového ale neexistuje. Všechno je to o systematické práci ve složitém prostředí, které vyžaduje jinou etiketu i pravidla. Aby přišel kýžený úspěch, je potřeba se v něm zorientovat. Pobočky tak záhy začaly mizet.

Co se za tu dobu změnilo?
Brusel je dnes mocenské centrum zasahující do klíčových oblastí, jako je energetika, obrana a všechna průmyslová odvětví. To vše přímo nebo nepřímo dopadá na naše klienty. Jsme si vědomi, že u těchto věcí musíme být blízko a musíme získat schopnost je ovlivňovat, anebo na ně své klienty alespoň včas připravit.

Kde se představa veřejnosti o Bruselu nejvíc rozchází s realitou?
Veřejnost vnímá Brusel jako obrovský moloch, labyrint plný úředníků, kteří lidem ztěžují život, a v jistém smyslu to tak je. Součástí téhle představy je často i obraz Evropské unie jako diktátora, který nám říká, co máme dělat. To však platí pouze tehdy, pokud se o dění nezajímáme a nehájíme své zájmy přímo tam. Brusel při tvorbě legislativy není diktátorem, ale partnerem k dialogu. A pokud se do tohoto dialogu zapojíme, můžeme se na budoucí podobě legislativy aktivně podílet.

Kdo vlastně evropská pravidla píše?
Tady se představy také hodně rozcházejí s realitou. Klíčovým aktérem je úředník Evropské komise – ten, komu se v Bruselu říká „penholder“. Komise jich zaměstnává přes 30 tisíc a právě oni legislativu tvoří. Evropský komisař, Rada ani Parlament ji nevytvářejí, ale schvalují. Pokud tedy potřebujete skutečně zasáhnout do legislativního procesu, jdete za příslušným úředníkem, který je zpravidla skutečným odborníkem na danou oblast. Může být různě otevřený kontaktu s praxí, ale musí vědět, jak reálně funguje praxe, jak si stojí výroby a podniky, jaké jsou skutečné ekonomické parametry regulovaného odvětví. Jen musíte vědět, na které dveře zaklepat.

Jaké jsou výhody a nevýhody toho, že legislativu píší nevolení úředníci?
Výhoda spočívá právě v tom, že úředník není diplomat ani politik, a tak zpravidla neřeší státní ani politickou příslušnost. Je to odborník, zpravidla motivovaný bavit se s partnery, kteří rozumějí stejné věci jako on. Takového partnera nelze hledat u komisaře ani u europoslance, jejichž role je zastupovat Unii, respektive členský stát a pohybovat se v mezích politického mandátu. Zásadní nevýhodou ale je, že těch úředníků je skutečně mnoho a Unie vám od jisté doby neposkytne žádný rozcestník. Musíte se zorientovat vlastními silami a kontaktovat ty správné osobnosti a týmy.

i autor: ACCESS EU

„Klíčovým aktérem je úředník Evropské komise – ten, komu se v Bruselu říká ‚penholder‘. Komise jich zaměstnává přes 30 tisíc a právě oni legislativu tvoří. Evropský komisař, Rada ani Parlament ji nevytvářejí, ale schvalují.“

Kde dnes Brusel stojí v geopolitickém kontextu?
Ekonomická situace Evropy není dobrá – ve srovnání se světovými velmocemi ekonomicky nestíhá ani v průmyslu, ani v technologiích. V nadsázce se říká, že pokud v něčem vedeme, je to regulace. A ta nadsázka se realitě velmi podobá: nejprve technologický pokrok zregulujeme, a než ho povolíme, přejímáme řešení dávno vymyšlená jinde. Vidíme to na elektromobilitě, energetice i umělé inteligenci.

V čem je specifický bruselský přístup k lobbingu?
Především tím, že funguje. U nás je lobbing pořád to zakázané slovo, ačkoliv ho naše právo na několikátý pokus přijalo. V Bruselu je to naopak standardizovaná záležitost – existuje rejstřík transparentnosti, do kterého se zapíšete, uvedete klienty, zájmy a základní ekonomické ukazatele. To vás opravňuje vstoupit do budov institucí a hájit právě uvedené zájmy klientů.

Česká republika není velkým silovým hráčem, ze kterého by si v Bruselu „sedli na zadek“. Proto hodně pracujeme se zahraničními kolegy a snažíme se propojovat zájmy podnikatelů z různých členských států. Větší skupina se stejným zájmem má logicky větší váhu. Výsledkem je návrh řešení, který je nejen potenciálně úspěšný, ale i ekonomicky a politicky racionální.

Proč má lobbing v Česku špatnou pověst? A zaslouží si ji?
Já tento atribut lobbingu u nás považuji trochu za bulvární. Není potřeba chodit daleko, pod slovem lobbing si mnoho z nás představí některé figury, ať už bývalého, nebo současného veřejného života, které se možná pohybují na pomezí byznysu a politiky, ale prakticky vždycky za hranou zákona. Já v devadesátkách chodil do školky, tak mi některé dobové věci nepřísluší hodnotit. Jsem však naprosto přesvědčený, že lobbing u nás má své místo. Je správné, že zákonodárce konečně uspěl s jeho úpravou. Zejména absence regulace dostala lobbing do šedé zóny, přestože jde o legitimní disciplínu, která by měla právní řád zkvalitňovat a propojovat normotvůrce s praxí.

Jaké finanční příležitosti Brusel českým firmám přináší a kde mají rezervy?
Víte, my v Česku pořád na něco čekáme. Čekáme, až se vypíšou dotace, a pak si stěžujeme, že pro nás žádné nejsou. To je pochopitelně špatně. Dialog s Evropskou komisí nemusí být jen o legislativních potížích, může ovlivnit i podobu dotačních programů. Pokud své zájmy prosazujeme včas, můžeme způsobit, že evropské financování vezme v potaz i některá odvětví, která byla dosud přehlížena, a přitom čelí nebývalé konkurenci třetích zemí. To všechno jsou situace, se kterými se umí Brusel vyrovnat, je ale potřeba přijít správnou cestou a ty zájmy komunikovat.

Má Česká republika nějaké pozitivní příklady úspěchu v Bruselu?
Velkým počinem, který dnes v Evropské unii rezonuje, je rozhodně AI Gigafactory. Díky němu má Česká republika příležitost stát se centrem umělé inteligence v evropském měřítku. To považuji za obrovský úspěch, za kterým dlouhodobě stojí mimo jiné Jan Kavalírek, CEE ambasador pro umělou inteligenci a nové technologie a někdejší vládní zmocněnec. Je jedním z nejhlasitějších a nejvýraznějších průkopníků v oboru a tuto českou pozici skutečně svou prací vybudoval.

Málo se také ví, že Česká republika patří mezi první státy EU, které mají právní úpravu povolující určitý pokročilejší typ automatizovaného řízení. Prostřednictvím dotačních programů navíc vznikají projekty, díky nimž vyrostou první koridory a infrastruktura pro provoz automatizovaných vozidel. Takže zase nejsme tak ztraceni, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Jak je na tom český obranný průmysl?
Na rozdíl od konkurentů z Německa, Francie nebo Švédska tradičně hůř. Přesto jsou patrné první viditelné pozitivní signály. Podniky obranného průmyslu začínají chápat nutnost přítomnosti v Bruselu, a ten největší z nich tam už otevřel vlastní zastoupení. To považuji za správný krok. I my se snažíme být subjektům v tomto odvětví nápomocni.

i autor: ACCESS EU

„Česká republika není velkým silovým hráčem, ze kterého by si v Bruselu ‚sedli na zadek‘. Proto hodně pracujeme se zahraničními kolegy a snažíme se propojovat zájmy podnikatelů z různých členských států.“

Na co by se české firmy měly připravit v souvislosti s novým víceletým finančním rámcem EU?
Klíčová témata budou i nadále umělá inteligence a kybernetická bezpečnost, elektromobilita, energetika, zdravotnictví nebo farmacie, kde se chystá velký kardiovaskulární plán. Zásadní změnou je, že členské státy budou mít samy větší vliv na to, kam evropské peníze poputují, Brusel určí pouze obecný rámec. To může přinést větší příležitosti pro naše podnikatele.

Co byste poradil podnikatelům, kteří mají zájem o podobné služby?
Určitě aby sledovali svá profesní sdružení nebo Hospodářskou komoru. Ty mají evropská oddělení a dokážou základní parametry legislativních i finančních témat alespoň přiblížit. Ve složitějších a méně čitelných případech se pak musí obrátit na nás.

S jakou mylnou představou o vaší práci za vámi firmy nejčastěji přicházejí?
Často přicházejí s vidinou rychlého získání dotace – ideálně zadarmo s tím, že v případě úspěchu zaplatí „success fee“. Takhle my ale nepracujeme. Nejsme dotační poradci, u nás nejde o vyplňování formulářů, na jehož konci možná obdržíte nějakou finanční částku. Zaměstnáváme především právníky, ekonomy a odborníky se zkušenostmi z národních úřadů nebo přímo z Bruselu. To jsou lidé, které nelze odměňovat pouze v případě úspěchu. Odměňujeme je za kontinuální, analytickou a poradenskou činnost, která v dlouhodobém horizontu přináší výsledky.

Bolavějším problémem bývá čas. Klienti by nejraději dostali výsledek do týdne nebo dvou měsíců. Hned na úvodní schůzce jim ale říkáme, že práce s Bruselem je na měsíce až roky. Brusel nefunguje jako McDrive, jde o kontinuální práci s etapami a milníky, na jejímž konci je výsledek. Cesta tak může být dlouhá a plná zatáček. My však dbáme o to, aby se klientům vyplatila.

Co vás na bruselském světě pořád baví?
Je to přesně ten labyrint, který mě před lety děsil a při první návštěvě Bruselu jsem ho nechápal. Nikdy nejdete po stejné cestě, problémy a otázky se nikdy neopakují. Většinou neotvíráte tytéž dveře, a pokud ano, tak s absolutně jiným problémem a absolutně odlišným řešením.

Kdybyste měl Brusel popsat jednou větou bez cenzury, jak by zněla?
Dobrý sluha, ale zlý pán. Na první pohled nečitelný kolos svázaný vlastním souborem pravidel – když je znáte, naučíte se ho do jisté míry ovládat. Pokud je neznáte nebo ignorujete, zcela jistě pohltí tento systém vás.