David Černý: „Co přestal lítat concorde, jde to do hajzlu“

Kdy ses rozhodl, že budeš umělcem na plný úvazek? Měl jsi v životě takový aha moment?
David Černý: Neměl. Dokonce si každý druhý den říkám, oukej, co budu dělat teď? Ve skutečnosti jsem se žádným umělcem nestal, nikdy jsem toto označení pro sebe nepoužíval. Já se prostě živím tím, že dělám sochy. A občas architekturu a design. Tak bych to asi popsal. A stalo se to dost velkou náhodou.

Chtěl jsi být i něčím jiným?
David Černý: Jako slušný dítě jsem chtěl být stíhacím pilotem. Pak jsem ale zjistil, že bych asi musel být v československé armádě, což se ukázalo, že nebude vhodný... (dělá pauzu, aby znechuceně a s klením odhodil papírové brčko, které mu obsluha přinesla s objednanou citronádou, pozn. aut.) Potom jsem dělal střední elektroniku a až někdy během ní jsem zjistil, že vlastně nechci chodit do práce. Problém byl, že oba rodiče jsou nebo byli výtvarníci. Tatínek byl malíř a matka je dodnes praktikující restaurátorka, takže jsem to nejdřív nesnášel. Spíš jsem stavěl zesilovače a počítače, což mi zůstalo. A superpočítače si stavím pořád.

i autor: David Surowiecki

„Bezpochyby da Vinci byl skvělej umělec, ale kromě toho se živil tím, že navrhoval zbraně. Což se mi poštěstilo a teď se k tomu dostávám taky.“

Slovo umělec se dneska dost nadužívá...
David Černý: ...a proto říkám, že jím nejsem. (směje se)

… koho ale ty považuješ za skutečného umělce, u kterého je to označení na místě?
David Černý: Já to slovo opravdu tak moc nemám rád, že bych tím spíš někoho urážel. Radši používám označení konkrétních činností, že je někdo dobrej režisér nebo třeba dobrej v rybách. Ale určitě bych to směřoval k mrtvejm. Bezpochyby da Vinci byl skvělej umělec, ale kromě toho se živil tím, že navrhoval zbraně. Což se mi poštěstilo a teď se k tomu dostávám taky. Nehledě na to si ale myslím, že jestli umění je, nebo není dobrý, je vždycky otázka času. Zejména u takhle dlouhodobých oborů, jako je socha. U činností typu skladatel nebo filmař je to trochu jinak. Film musí mít svého diváka v době svého vzniku. Socha tady ale může hnít i za mnoho let, kdy už tu budeme v totální dystopii a budou tu běhat jenom zombíci.

V červnu jsi byl mezi signatáři petice za odvolání vedení AVU a Národní galerie. Protihlasy oponovaly, že se jedná o generační spor „starých mužů“ a „progresivní mládeže“. Je podle tebe v českém umění nějaký takový generační střet?
David Černý: Absolutně není. Je to mnohem víc o šíleným woke, cancel culture, uhozený hyperkorektnosti a celkovém hloupnutí civilizace. A od té doby, co přestal lítat concorde, tak to jde do hajzlu. A realita je taková, že podle Flynnova efektu, který mezinárodně měří výsledky žáků posledních ročníků základních škol a funguje asi osmdesát let, tak od roku 2003 ta křivka jde rapidně dolů. Takže lidi hloupnou a je to prokazatelný.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 11/2024 – k zakoupení níže.