Chemis: „Bílý boxer z mé zdi dal Trumpovi knokaut“
Kdy jsi přišel ke své přezdívce Chemis?
V České republice žiju od základní školy a právě na hodinách chemie jsem si nejvíc kreslil. Přišlo mi
to zajímavé, proto jsem tu přezdívku začal používat.
Jakou jsi vystudoval školu?
Vystudoval jsem Střední školu cestovního ruchu v Benešově a bakaláře v oboru cestovní ruch na Vysoké škole
obchodní v Praze. Nikdy jsem nechtěl jít na nějakou uměleckou školu, protože by mě to omezovalo v tvorbě,
a myslím si, že tenkrát nebyl skoro nikdo zvědavý na to, co někdo na ulici nasprejuje.
Co tě přivedlo ke graffiti a kdo z českých nebo světových umělců tě inspiroval?
V době, kdy jsem začínal malovat, jsem poslouchal hip-hop a zajímala mě celková kultura točící
se okolo něj. Zajímaly mě všechny elementy. Kupoval jsem si časopisy o hip-hopu, ve kterých byly uprostřed
stránky o graffiti. Nejdřív jsem začal s muzikou, rapoval jsem a chtěl jsem vyzkoušet i graffiti. A to
mě začalo bavit, postupem času zvítězilo a od svých šestnácti let se věnuju jenom malování.
Na začátku to byli writeři z Prahy. Nejdůležitější byl Honza Kaláb, který tvořil svá díla pod přezdívkou
Cakes. Pak jsem začal objevovat fotorealismus, to mě hodně inspiroval Maclaim z Německa.
Co je to fotorealismus?
Fotorealismus je technika, která se snaží malbou co nejvěrněji zobrazit realitu. To znamená, aby obraz
vypadal, jako by to byla fotografie. V tomto stylu se klade velký důraz na detaily a na to, aby vše vypadalo
jako živé. Jsou styly, jako je například komiks, kde je vše zjednodušené, poté je abstrakce, kde hrají
hlavní roli barvy a tvary, a jedním z dalších směrů je fotorealismus, který je nejvíc vidět na portrétech.
To znamená zobrazování lidí podle skutečnosti, jako kdyby to měly být fotografie. Proto fotorealismus.
Chytili tě někdy při tvorbě graffiti?
Ano. V noci jsem maloval graffiti v centru Benešova a zrovna jeli kolem policisté a taxikář. Policajtům
jsem utekl, ale taxikář si všimnul, kam jsem se schoval, tak jim to řekl a ti si pro mě přišli. Nebýt
toho, tak by mi to bylo prošlo. Taky jsem měl kvůli graffiti nějaké další oplétačky s policií, které se
dostaly až k soudu, ale všechno dobře dopadlo, takže mým jediným trestem byly obecně prospěšné práce.
Stýkáš se s umělci, kteří stáli u zrodu graffiti v Čechách?
Jsem mladší než oni a nebydlel jsem v Praze, takže nebyla příležitost se s nimi stýkat, ale chodil jsem
se na ně dívat, když malovali na akcích typu Hip Hop kemp. Pozoroval jsem je a sbíral po nich trysky,
protože jsem nechápal, jak můžou udělat tak ostré linky.
Čí díla českých streetartových umělců se ti líbí a co říkáš na Banksyho?
Na to nemůžu odpovědět, protože se mi líbí spíš zahraniční umělci. Můžu jich vyjmenovat dvacet,
protože jich je opravdu hodně. Nejvíc se mi líbí Pejac ze Španělska, Herakut z Německa a Fintan Magee
z Austrálie. Banksy je důležitá postava celé streetartové kultury. Sleduju ho od začátku. Je silný a jeho
díla jsou dobrá. Podařilo se mu dostat streetart do popředí. Díky němu streetart zažil boom u široké veřejnosti.
Banksyho zná i ten, kdo se vůbec nezajímá o graffiti nebo o streetart, a okamžitě si to s ním spojí. Líbí
se mi, že jeho díla mají politický názor.
Vadí ti u něj, že se jedná o komerčního umělce?
Ne. Každý by měl dělat to, co uzná za vhodné, a to musím respektovat. Kdybych ho znal osobně a viděl,
že se změnil jako člověk, tak si o tom můžu myslet své. Je to jeho život, jeho tvorba a jeho věc, jak
se vším naloží. Nemám problém s tím, že svá díla prodává za miliony. Kdo by nechtěl prodávat za miliony?
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 06/2022 – k zakoupení níže.