Thomas Kulidakis: „Společnost je hodně barevná na to, aby převládal jeden názor“
Thomasi, odhaduji, že graduje doba, po které se bude každému politickému komentátorovi stýskat.
Lze zažít větší bizár, nebo jsme na vrcholu?
Thomas Kulidakis: Pokud si někdo myslí, že viděl a zažil všechno, má nepříliš velkou fantazii
nebo málo životních zkušeností. Jak lidská společnost, tak politici jsou velmi kreativní, proto doba politického
bizáru neskončí, dokud budou existovat sociální sítě, především díky kterým se politika stává čím dál
tím větším bizárem.
Po nástupu Fialovy vlády jsem se musel v duchu omluvit Mirkovi Topolánkovi, kterému jsem se posmíval
za to, že v jeho druhém kabinetu z ledna 2007, který padl v roce 2009, šest zelených poslanců obsadilo
tři ministerské posty. To tehdejší předseda pirátů Ivan Bartoš vyhandloval za čtyři poslance tři ministerstva
a post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Topolánek ale vzhledem k volebnímu výsledku 100:100 na rozdíl
od Fialy Bursíkovy zelené potřeboval.
Thomas Kulidakis: Angažování vlastně nepotřebných a volbami zdecimovaných Pirátů se ze strany
premiéra a předsedy ODS Petra Fialy rovnalo geniálnímu politickému tahu. Piráti by v opozici sílili, zatímco
jako součást vlády museli prokázat své schopnosti, což se plně projevilo při zavádění digitalizace stavebního
řízení. Nebo způsobem výkonu úřadu ministra zahraničí bývalým pirátem Janem Lipavským, který se stal ministrem
jen díky své straně. Voliči můžou proto posoudit, jaký je rozdíl mezi konkrétní politickou prací a uvědoměle-hodnotovými
hesly. Pamatuji, jak se před předchozími volbami dnes už bývalý předseda Pirátů Ivan Bartoš jezdil dívat
do Bruselu na to, jak vypadá výkon funkce premiéra členské země EU. A přitom ještě před několika měsíci
byli piráti rádi, když v průzkumech překročili hranici pěti procent.
Myslíš, že premiér Fiala se rozhodoval strategicky ve smyslu: Vezmu Piráty do vlády, protože je
nepotřebuji, takže můžu Bartoše kdykoli odvolat a nebude se nic dít?
Thomas Kulidakis: Petr Fiala si to politologicky spočítal. Tím, že vzal Piráty do vlády, z nich
učinil spoluviníky případného úspěchu i neúspěchu. Takže i poté, co byli Piráti z vlády vyhozeni, jim
může kdokoli předhodit, že jejich současné hraní si na opozici je docela nedůvěryhodné. Na druhou stranu,
čtyřčlenný poslanecký klub Pirátů má stále místopředsedkyni Sněmovny, například na rozdíl od SPD, která
má poslanců dvacet.
Jak moc tě jako zkušeného politického komentátora překvapilo, když poté, co premiér Fiala odvolal
prostřednictvím SMS Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, Piráti odešli z vlády, ale zůstal
ministr zahraničí, vykroužkovaný pirát Lipavský, který bude kandidovat v Praze za ODS jako trojka?
Thomas Kulidakis: Nemůžu mluvit o překvapení, jenom jsem se pousmál. Voliči totiž rozhodli ve
volbách o tom, že se Sněmovna musí obejít bez Jana Lipavského. Pirátská strana z něj udělala ministra
a on rodnou stranu v kritické chvíli, kdy bojovala o politické přežití, hodil přes palubu. V tomto studiu
v mém podcastu Chuť moci tehdejší spolustraníci Ivan Bartoš a Mikuláš Peksa, který po neúspěchu ve volbách
do Evropského parlamentu u Pirátů taky skončil, zmiňovali rovnou páteř a charakter. Dnes z původních pirátských
postojů Jana Lipavského zbylo místo na kandidátce ODS, které děkuje bezbřehou stranickou loajalitou.
Nabyl jsi, po vzoru prezidenta a premiéra dojmu, že bez ministra Lipavského je česká zahraniční
politika vystavena cestě do propadliště dějin?
Thomas Kulidakis: Jsem přesvědčen o tom, že kdokoli na místě ministra Lipavského by vykonával
post ministra zahraničí minimálně stejně kvalitně. Žádné originální zahraničněpolitické myšlenky jsem
se totiž v době jeho působení na ministerstvu nedočkal.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 10/2025 – k zakoupení níže.