Smyslné toulky
Cestování za sexem se ovšem stává koníčkem většinou až po třicítce (jak u mužů, tak u žen), protože do
té doby se tomu prostě říká cestování. Sexuální komponent turistiky je v mládí tak nějak přirozený. Když
jsme za totality vyráželi na víkend na Máchovo jezero anebo na Slapy – tedy docela blizoučko – nepovažovali
jsme to za sexuální turistiku, protože bez ohledu na destinaci bylo sexování nedělitelnou součástí programu.
Definici sexuální turistiky se podle mého názoru vymykají také dokonale organizované luxusní zájezdy,
kde jsou sexuální zážitky jediným a výlučným důvodem a zároveň exkluzivním parametrem vaší cesty. Mluvím
například o luxusních plavbách na zaoceánských lodích, které jsou výlučně založeny na sexuálních zážitcích
pro páry (jako osamělého lovce či zatrpklého čumila vás na loď prostě nepustí), rozpustilých večírcích,
výměnách partnerů anebo na extravagantním či téměř nahém dress codu. Kamarád s manželkou jezdí každý rok
na takovouto desetidenní plavbu kolem Karibiku a nemůže si to vynachválit. Ale ani on by tyto swingers
plavby nezařadil mezi sexuální turistiku, protože tam chybí jakýkoli moment překvapení, vzrušení či dobrodružství.
Sexuální turistika není nic nového. Když v období renesance začala především jižní Evropa, zejména Itálie
a konkrétně Benátky, objevovat ztracené kouzlo přirozené sexuality, vyrážely právě do Benátek četné šlechtické
výpravy ze zemí střední a severní Evropy, aby pak v němém úžasu objevovaly nestoudné praktiky tamních
kurtizán a přivážely čerstvě nabytou osvětu zpět do svých zkostnatělých domovů. Sex na dovolené se postupně
rozšířil i do ostatních částí světa zejména v 19. století.
Dnes se sexuální turistika stala miliardovým průmyslem. Je to logické, protože uspokojování sexuálních
potřeb patří mezi nejsilnější lidské pudy a sexuální motivace cestování lehce převáží jiné pohnutky, jako
například poznávání nových destinací anebo odpočinek. I proto už dávno není sexuální turistika výsadou
mužů, ale – stejně jako v mnoha jiných oblastech – i tady se ženy přesouvají na naši stranu hřiště. A
nutno říct, že hrají s velkým přehledem. Nicméně podívejme se nejdřív na nejslavnější sexuální destinace
pro muže.
Kam s ním?
Mezi přední destinace se už léta řadí Thajsko, které je vyhlášené svojí tolerancí prostituce a různých
životních stylů. Poskytování nejrůznějších sexuálních služeb v Thajsku proslavili tzv. ladyboys (v místním
jazyce kathoey neboli holkokluci), což jsou transsexuální prostituti, u kterých opravdu do poslední chvíle
nepoznáte, že jsou to muži. Je přitom zajímavé, že mnoho jinak velmi konzervativních turistů nepovažuje
sex s těmito prostituty za homosexuální akt. Thajsko je nesmírně vyhledávanou sexuální destinací i proto,
že patří mezi nejlevnější.
Jinou oblíbenou destinací jsou Filipíny, kde je sice prostituce „nelegální“, nicméně víc než polovina
turistů, kteří si tuto destinaci vybírají, cestuje právě za sexem. Prostituce je pro místní hospodářství
důležitá a zaměstnává statisíce lidí. Podobnou situaci najdete v Dominikánská republika, která se navíc
chlubí vývozem kvalifikovaných prostitutek do celého světa.
Další destinací je Brazílie, kde je právní rámec podobný tomu našemu – prostituce je sice legální, ale
nevěstince jsou nezákonné. Specifický příklad nabízí Malajsie, kde je sice prostituce nelegální, ale poptávka
po sexu od sexuálních turistů je vysoká, a sexuální pracovnice se tak dovážejí ze sousedních zemí, jako
jsou Čína a Thajsko.
A co Evropa? Nezaostává? Kdepak. Nizozemsko je přece jednou z nejvyhledávanějších sexuálních destinací
světa. Prostituce je zde legální, regulovaná a chráněná a červená ulička v amsterdamské čtvrti De Wallen
je proslulá sexem v kabinkách a celkovou dekadentní atmosférou. Nadržený jedinec – tedy vlastně každý
chlap poté, co si v některém místním coffeeshopu zakouří legální trávu – zde najde i celou řadu známých
strip klubů a sexshopů.
Zajímavou destinací je i Německo, které je – jako ostatně ve všem – dokonale organizované i v oblasti
prostituce. Ostatně některá německá města zřizovala už ve 13. století Frauenhäuser čili „ženské domy“,
neboli bordely, které měly chránit společnost před nevěrami a znásilněními. Už tehdy byly německé sexuální
pracovnice považovány za důležitou součást společenského žebříčku a už tehdy – stejně jako dnes – platily
daně.
Vyhledávané červené uličky najde sexuchtivý turista i ve Španělsko, zejména v Madridu, v Barcelona a na
Baleárských ostrovech, především na Ibiza. Nicméně jako velký milovník Ibizy musím konstatovat, že pokud
vám ještě není třicet a rozhodnete se – bez jakýchkoli postranních sexuálních úmyslů – vychutnat si klubovou
scénu na Ibize, sex si vás tam stejně najde. Na Ibize sexu neuniknete.
Celý text si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 02/2025 – k zakoupení níže.