Proč lžeme? Pravda je někdy méně pohodlná než malá lež
Ochrana důstojnosti
Lhaní je běžnou součástí mezilidské komunikace. Slavná studie Roberta Feldmana z University of Massachusetts ukázala, že během desetiminutového rozhovoru mezi cizími lidmi uvedlo 60 procent účastníků alespoň jednu nepravdivou informaci; průměr činil téměř tři lži na osobu.
Proč lidé lžou? Důvody sahají od snahy vypadat lépe přes obavu z konfliktu až po takzvané milosrdné lži, jejichž cílem je druhého nezranit. Právě snaha udržet příjemnou atmosféru patří mezi časté motivace. Výzkum Roberta Feldmana zároveň ukázal, že muži a ženy se v četnosti lhaní zásadně nelišili; lišit se mohou spíše důvody. Muži častěji zkreslovali informace ve prospěch vlastního obrazu, zatímco ženy častěji kvůli tomu, aby se druhý cítil lépe.
Většina každodenních nepravd navíc nebývá zásadní. Může jít o snahu vyhnout se trapné situaci nebo nezranit partnera. Problém nastává ve chvíli, kdy se ze „sociálního maziva“ stane nástroj manipulace nebo kdy si člověk začne vlastní nepravdy opakovat tak často, až jim sám uvěří.
22 nejčastějších lží:
- Nikdy bych ti přece nelhal.
- Musíš mi věřit.
- Vůbec netuším, kdo to je.
- Jsem absolutně v pořádku.
- Nic se neděje.
- Jsem na cestě.
- Všechno jsem měl skvěle naplánované.
- Uvízl jsem v dopravní zácpě.
- Teď nemám čas, zavolám později.
- Promiň, ale nedostal jsem tvoji zprávu.
- Zkolaboval mi telefon.
- Neměl jsem tě jak kontaktovat.
- Dal jsem si opravdu jen jedno pivo.
- Strašně moc ti to sluší.
- Vypadáš skvěle.
- Vůbec ses nezměnila.
- Shodila jsi minimálně deset kilo.
- Štítek je starý, koupil jsem to ve slevě.
- Je to přesně to, po čem jsem vždycky toužil.
- Moc děkuji, mám z toho radost
- Musíme to odložit, strašně mě bolí hlava.
- Udělám všechno pro to, abych dorazil včas.