Petr Soukup: „V totální samotě jsem dvaadvacet hodin denně...“
Co vás přivedlo k tomu, abyste sestavil knihu plnou skutečných erotických příběhů?
Petr Soukup: Inspirovala mě kamarádka, se kterou jsem jednou měl klasický sex chat. Popsala mi
svůj nejkrásnější milostný zážitek v životě a mně se nesmírně líbilo, jak to bylo normálně napsané. Žádná
velká literatura, která bere příběhu autentičnost. A autentičnost já potřebuju. Čím dál víc miluju dokumenty.
Když se dívám na porno, tak co nejvíc amatérské. OnlyFans je moje záchrana. Když jdu na nějakou kapelu,
vůbec nepotřebuju, aby to byli studovaní muzikanti, já jim to potřebuju věřit. Pro mě jsou Sex Pistols
tisíckrát uvěřitelnější než úžasná oceňovaná jazzová kapela.
Není ta přirozenost a nevyumělkovanost, o které mluvíte, podstata umění?
Petr Soukup: Já si to taky myslím. Takhle my s kolegou Jiřím Vidasovem točíme svoje desky. Každý
nám oprávněně vyčítá, že jsou dramaturgicky hrozně roztříštěné. Moje odpověď je, že od doby, co jsem studoval
režii, vím, že jestli něco kazí život, je to dramaturgie. Protože mi neustále klade překážky a zbavuje
mě přirozenosti, pravdy, autentické výpovědi.
Potřebujete se vracet k prapodstatě, k archetypům?
Petr Soukup: Je to možné. Mě totiž namlsala Ester Geislerová, když jsme spolu seděli před pár
lety na kafi. Tehdy mi řekla – teď bude frčet autentičnost. A je to pravda. Já po té maximální autentičnosti
a syrovosti prahnu. Proto vyšla i tahle knížka, z důvodu mého velkého voyeurství, což je jeden z mých
největších koníčků, zálib. Nejsem stalker, to je dost velký rozdíl. Rád sedím a pozoruju lidi. Miluju
mladé páry, které jsou zamilované, miluju starší páry, co se znají roky. Já ten dokument hltám a jedu
si v hlavě příběh, kdo je asi on, kdo ona, a je to hrozně krásné. Celkově mám rád v životě příběhy.
Kde se ve vás ta touha po autentičnosti vzala?
Petr Soukup: Je to mojí přecitlivostí, křehkostí, která je ku prospěchu věci v tvorbě, ale do
života je to šílený handicap. Neuměl bych pracovat jako Karel Gott. A to nemyslím vůči Karlovi blbě, ale
on ne vždycky dělal, co opravdu chtěl. On hlavně potřeboval, aby ty paní, co ho mají rády, nebyly zklamané.
Naprosto ho chápu, ale mně jsou sympatický muzikanti, kteří kašlou na své fanoušky a dělají, co je baví.
Stejně jako oni, ani já nebudu nikdy bohatý.
Poslouchal jsem na Spotify váš erotický podcast Přirození, který děláte s Janem Sedláčkem. Povídáte
si o erotice rád?
Petr Soukup: Jan Sedláček, šikovný mladý kluk, byl asi dvacátý, kdo mi napsal, že chce mít se
mnou podcast o erotice. Všechny jsem je poslal do háje, všichni ti chlapi to chtěli koncipovat jako jakési
zrcadlo ženám, jakousi nenávist vůči feminismu. A to já nemám rád. Honza přišel s nádherným nápadem, že
se podcast bude jmenovat Přirození. Říkal jsem mu – nelíbí se mi to, ale je to pravdivé. Budeme tam maximálně
přirození. Nedržíme dramaturgii, skáčeme po tématech, celé je to o erotice a celé je to hodina a čtvrt
zábavy. Poslal mi první díl, jestli z toho nechci něco vystřihnout. Že tam na sebe říkám dost hustý věci.
Kašlu na to, jakou mám pověst. Mrzí mě ale, když ke mně někdo cítí za něco nenávist. Řekl jsem Honzovi
– prostě tam všechno nech. Já jsem s tím v pohodě. A protože Honza je i produkčně schopný, což mám rád,
šel jsem do toho s ním.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 03/2023 – k zakoupení níže.