Petr Pilát: „Když jezdec odejde domů jenom s lokty od krve, tak je to fajn“

Skákal jste jako malý na kolech značky BMX?
Petr Pilát: Samozřejmě, kolo BMX jsem měl, ale byla to pro mě spíš taková sranda a nijak jsem to neprožíval. Od tří let jsem díky svému tatínkovi, který mě k tomu dostal, jezdil na motorce. Když jsem se narodil a jel z porodnice, tak prý říkal, že mi jde postavit motorku. Motorku nepostavil, ale když mi byly tři roky, koupil mi ji a začal jsem jezdit.

i autor: Vít Hassan

„Můj první freestylový skok z rampy byl v mých deseti letech, ale už v době, kdy jsem jezdil motokrosové závody...“

Jak jste se seznámil s českým freestylovým závodníkem Petrem Kuchařem?
Petr Pilát: Vyrůstal jsem v Pyšelech a ve vedlejší vesnici v té době bydlel Petr Kuchař. Když mi byly tři roky a začal jsem na louce za barákem jezdit na malé motorce, byl Petr Kuchař náš nejlepší motokrosový závodník. Na motorku je potřeba velká fyzická příprava, takže Petr chodil každý den běhat. Jednou běžel kolem našeho domu a viděl, že malý kluk dělá stejný sport jako on. Seznámil se s mým tátou a skamarádili jsme se. My jsme začali jezdit na jeho závody, on začal jezdit na mé závody a stal se mým trenérem.

V kolika letech jste skočil první freestylový skok?
Petr Pilát: Když mi bylo deset, tak Petr Kuchař do České republiky a v podstatě i do Evropy přinesl z Ameriky freestyle motokros. V té době jsem musel mít všechno jako on, takže jsem to taky vyzkoušel a takhle to dopadlo. Takže můj první freestylový skok z rampy byl v mých deseti letech, ale už v době, kdy jsem jezdil motokrosové závody, mě při mých vítězstvích bavilo při posledním skoku do cíle zkusit udělat roznožku, pustit řídítka nebo zamávat lidem. Když jsem viděl, že vzniknul freestyle motokros a že je to jenom o tom, dělat tyhlety „opičky“ na motorce, tak jsem to zkusil.

Kdo z FMX jezdců je vaším největším životním vzorem?
Petr Pilát: Mým největším životním vzorem a hrdinou je americký závodník a kaskadér Travis Pastrana.

Kdy a kde jste se spolu seznámili?
Petr Pilát: V O2 areně se každoročně koná velká akce s názvem FMX Gladiator Games. Organizátor vymyslel, že pojedeme do Ameriky za Travisem Pastranou a přemluvíme ho, aby přijel skákat do Prahy. Pastrana není jezdec, který se dá „koupit“ tím, že se mu dá hodně peněz. Pastrana už jezdí jen na akce, které ho něčím osloví. Bylo potřeba ho zaujmout. Bylo mi tenkrát šestnáct, když jsme za ním vyrazili. Vylezli jsme z auta u něj před barákem, on mě hned čapnul za ramena, hodil mi helmu, dal mi motorku a řekl: „Pojeď za mnou!“ Vyrazili jsme lesem, což je jeho obří zahrada. Nevěděl jsem, kudy jedeme, tak jsem jel pořád za ním. Jel hodně rychle a najednou vidím, že přede mnou začíná nějaký skok. Říkal jsem si: Pojedu stejně rychle jako on a snad to přežiju! Skočil jsem, najeli jsme na další skok, přeskočili jsme potok a po osmiminutovém kole po jeho lese mi podal ruku a řekl: „Těší mě, vítám tě!“ Potom jsme se smáli tomu, že se jednalo o jakýsi test, jestli uspěju, nebo ne. Byl to zážitek, na který do smrti nezapomenu. Pro mě bylo setkání s Travisem Pastranou asi něco jako pro věřícího člověka setkání s Bohem. Začal jsem u něho trénovat, učil mě dvojité salto na motorce, poradil mi spoustu věcí. Moc si vážím toho, že ho můžu považovat za svého kamaráda.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 01/2024 – k zakoupení níže.