Oldřich Valta: „Když jsem přišel s nápadem, že budeme otevírat kavárnu, moje žena málem omdlela...“
Kdy tě napadlo, že právě kavárenský byznys je to pravé, čemu chceš věnovat čas, nervy, kreativitu
a peníze?
Shodou okolností spolu právě sedíme v naší kavárně The Miners v komplexu Churchill. Je hned vedle VŠE,
mé alma mater. Přišel jsem na vysokou školu jako mladík z maloměsta, z Loun, a byl jsem nadšený tou atmosférou.
Hned u vstupu do staré budovy byla zakouřená kavárna, od rána do večera plná lidí – studentů i profesorů.
V podstatě jsem vystudoval v téhle místnosti. Líbilo se mi, jak se tam lidi seznamují, vznikají tam přátelství,
která drží dodneška, nové nápady, které by možná jinak nevznikly. Říkal jsem si, že bych jednou chtěl
podobnou atmosféru vytvořit.
Proč jsi nechtěl začít podnikat dřív, třeba hned po škole?
Začít podnikat, toho jsem se jako čerstvý absolvent trochu obával. Už na škole jsem věděl, že chci být
zaměstnaný. Začínal jsem, vlastně ještě jako student, v GE Money Bank, dnešní Monetě. A protože je GE
globální finanční instituce, měl jsem možnost pracovat i jinde ve světě. Začínal jsem v Praze, pak jsem
strávil dva roky v americkém Stanfordu a skoro pět let v Londýně. Řídil jsem tržní rizika – úrokové a
měnové. A právě v Londýně se můj sen o kavárně, který jsem původně plánoval na důchod, najednou rychle
uspíšil.
Proč zrovna v Londýně?
Tam je kavárna na každém rohu. Každý den ráno jsem se zastavil na kafe, poseděl, povídal si s lidmi. V
kavárnách se scházeli lidi z korporátu, farmář odvedle, ohromná pestrost lidí. Měly moderní městskou atmosféru,
nešlo o klasické kavárny, kam si sedneš, v klidu čteš knížku, relaxuješ a odpočíváš. Z těchhle člověk
odcházel nabitý energií. Říkal jsem si – přesně to chci udělat i v Čechách.
Jsou to tedy kavárny 21. století, které jednou vytlačí ty původní klasické poklidné kavárničky
italského nebo francouzského střihu?
Ty budou pořád existovat, pořád je pro ně místo. Možná už nebudou tolik vznikat nové, protože mladší generace
prahnou po moderních kavárnách, jako jsou třeba naše The Miners.
Čím se tyto moderní kavárny liší od klasických?
Především se liší v kávě. Výběrová káva, kterou farmáři pěstují v džungli, s sebou přináší obrovskou
kvalitu. Získáváš chutě, kterých nedosáhneš u kávy z plantáže, kde neroste nic jiného než kávovník, který
sklízejí stroje, a ne lidé. Nikdy jsem nevěřil, že může káva chutnat po jahodách. Nebo po meruňkách. Je
úžasné, co všechno se dá ve výběrové kávě najít. Klasické kavárny italského typu byly zvyklé kávu pražit
tmavě. Jenže delším procesem pražení téměř zabiješ všechny chuťové profily, zůstane víceméně jenom hořkost.
Možná tam trochu přežije čokoláda, ale ovocné tóny se vytratí.
Ovšem výběrovou kávu můžou nabízet i klasické kavárny...
A pak je to atmosféra. Kavárna není jenom místo, kam se chodí na kafe, je to spíš inspirující prostředí,
kde se lidi potkávají, baví se spolu. Studenti se tu učí na zkoušky. Včera jsem zrovna seděl v naší
první kavárně The Miners ve Slavíkově ulici – tři čtvrtiny lidí tam mělo otevřené laptopy, probíhaly tam
pracovní schůzky. Je to takový moderní cowork, sdílený pracovní prostor, který je zároveň kavárnou.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 03/2022 – k zakoupení níže.