Óda na přírodní afrodiziaka

i autor: Profimedia

„Od nepaměti lidé vyhledávali zázračné potraviny, které měly mít až magický účinek na sexuální apetit a jeho naplnění.“

V průběhu celé své existence vymýšlí lidstvo, jak polechtat své libido. Jak stimulovat pohlavní orgány, jak využít nejrůznější koupele a masáže, jak se nabudit příslušnou literaturou či vizuálními podněty včetně pornografie. Je to logické, protože sex je jedním z prvotních pudů, který sdílíme se zbytkem živočišné říše – tedy alespoň většina z nás, protože rodí se i asexuální jedinci, a v poslední době, zejména u nejmladší generace pokročilých primátů, zájem o sex plíživě uvadá pod rouškou všudypřítomného tlaku sociálních sítí. Snaha nalézat látky, které jsou schopné nabudit sexuální vášeň, podpořit pocity rozkoše či vyléčit erektilní dysfunkci, doprovází lidstvo po celé známé dějiny. Jde totiž v první řadě o to, aby výraz „homo erectus“ neodkazoval pouze na vzpřímenou chůzi.

Autor: Vlado Olexa

Vztah mezi jídlem a sexem je nepopiratelný. Když ovšem vypíchneme požívání nejrůznějších pochutin, doplňků anebo bylin, které výrazně podporují libido či erekci, dostává rčení „láska prochází žaludkem“ úplně jiný význam. Od nepaměti lidé vyhledávali zázračné potraviny, které měly mít až magický účinek na sexuální apetit a jeho naplnění. Některá jídla získala pověst afrodiziak čistě kvůli své podobě s mužskými nebo ženskými pohlavními orgány, například mrkev, chřest, fíky nebo artyčoky. Povzbudivé účinky byly přisuzovány i vanilkovému lusku kvůli jeho podobě s vaginálním kanálem.

i autor: archiv

„Afrodiziakální účinky byly historicky přisuzovány mořským plodům, zejména ústřicím. Ty si pak libidinózní pověst udržely dodnes.“

Otevřený přístup k otázkám sexu ve starověkém Řecku a později v Římě znamenal, že se dochovalo mnoho písemných důkazů o potravinách, které byly ve své době z nejrůznějších důvodů považovány za stimulanty. Často se používal šafrán. Artyčoky zase měly zajistit narození mužského potomka. Hippokrates, praotec medicíny, doporučoval mužům konzumovat čočku, zatímco Plutarchos nedal dopustit na bílé fazole, zejména v podobě hutné polévky fasolada, která se později stala řeckým národním jídlem. Řekové také věřili v zázračnou sílu hub, zejména lanýžů, a také cibule, česneku, mátového čaje nebo čaje z bobkového listu (což je, jak známo, lehké narkotikum). Afrodiziakální účinky byly už v té době přisuzovány mořským plodům, zejména ústřicím. Ty si ostatně svoji libidinózní pověst zachovaly přes svůdce Casanovu a jeho afrodiziakální večeře až do současnosti. (Dnes už víme, že je to díky vysokému obsahu zinku, který je přepotřebný pro naši maskulinitu, ale při dnešní ceně ústřic je jednodušší koupit si zinek ve formě potravinového doplňku.) Organizátoři římských orgií nedali dopustit na hrozny ve všech jejich podobách, včetně vína. Na stupnici účinnosti byl, jak u Řeků, tak u Římanů, vysoko postavený kořen mandragory, protože připomínal ženské genitálie. Na rozdíl od Řecka a Římu, kde se využívání afrodiziak soustředilo většinou na muže, se ve starém Egyptě kladl důraz i na stimulanty pro ženy. Královna Kleopatra, známá svým nenasytným přístupem k sexu a považovaná za nejslavnější svůdnici starověku, si podle legendy natírala pohlaví směsí medu a drcených mandlí, což přivádělo její milence k šílenství.

Chvála čisté přírody

Výraz afrodiziakum pochází ze jména řecké bohyně lásky Afrodity. Jak s přibývajícím věkem klesá u mužů sexuální touha a snižuje se kvalita erekce, uchylují se často k syntetickým tabletkám, jakými jsou viagra anebo cialis. Nás ovšem zajímají čistě přírodní přípravky na podporu erekce, protože jsou volně dostupné a vy sami si můžete vybrat, jestli vyzkoušíte jedno afrodiziakum, anebo kombinaci několika účinných látek v jedné tobolce. Tady je několik slavných představitelů přírodních afrodiziak s nepopiratelnými účinky.

Celý článek si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 10/2025 – k zakoupení níže.

tištěný magazín digitální verze