Martin Zajac: „Freediving je jeden z nejbezpečnějších sportů...“
Který člověk se na nádech ponořil nejhlouběji?
Martin Zajac: Absolutní rekord 214 metrů drží od roku 2007 rakouský freediver
Herbert Nitsch (1970). Sled ho stáhl do hloubky a zase vynesl zpátky, této disciplíně se říká No Limit.
V roce 2012 se Herbert pokusil o hloubku 253 metrů, měl u toho ale dekompresní nehodu. Nezpomalil výstup,
v cévách se mu vytvořily mikrobubliny dusíku, ucpaly přívod krve a došlo k nekróze mozkové tkáně, k těžké
dekompresní nemoci. Herbert nemluvil, nechodil, dlouho se z toho dával dohromady. Dnes už je v pořádku,
člověk to na něm skoro nepozná. Shodou okolností se spolu jedeme potápět v lednu na Maledivy. V této poměrně
riskantní disciplíně No Limit, tedy bez omezení, se nesoutěží, jen se v ní překonávají rekordy.
V jakých disciplínách se soutěží?
Martin Zajac: Jednou z bazénových disciplín je statická apnoe. Freediver má
na sobě neopren, nosní svorku – klip a brýle, nadechne se, položí na hladinu a zadrží dech na co nejdelší
dobu. Světový rekord v zádrži dechu je 12:11 minuty, drží ho srbský freediver Branko Petrović. Pak dynamická
apnoe. Freediver se nadechne, zanoří a plave bazény, relaxovaně, pomalu. Světovým rekordmanem je Mateusz
Malina, špičkový polský freediver, který pod vodou uplaval vzdálenost 321 metrů. Plave se buď bez ploutví
(No Fins), s monoploutví, kdy se vlníme jako delfíni, nebo s bifinami, stereoploutvemi.
Podstatou freedivingu je ale potápění do hloubky...
Martin Zajac: Ano, o disciplíně No Limit už jsme mluvili. Sled se používá i v disciplíně variabilní
zátěž, tentokrát ale jen k cestě dolů. Nahoru už se freediver musí dostat vlastní silou. Rekord 150 metrů
drží Walid Boudhiaf z Tunisu. Dále se soutěží v konstantní zátěži – co dolů přinesete, musíte zase vynést
nahoru. S bifinami, s monoploutví, bez ploutví. Pak je disciplína Free Immersion, přitahování po laně
do hloubky a zpět. Letos na mistrovství světa v tureckém Kaş padl jeden neskutečný výkon. Chorvatský reprezentant
Petar Klovar tam vytvořil nový světový rekord ve Free Immersion s výkonem 132 metrů a časem ponoru 4:01,
což je ohromné. Já mám nejdelší závodní dive time 3:45. Petar nasadil neuvěřitelné tempo – aby potopil
132 metrů za tenhle čas, musel hodně švihat.
Proč by měl vůbec člověk provozovat sport, při kterém se zadržuje dech?
Martin Zajac: Studenti a kamarádi, kteří prošli našimi kurzy a dál se potápějí, říkají,
že jsou výrazně klidnější. Nereagují na mentální zátěž tak jako kdysi. Nepotlačují ji, ale naučili se
na zátěž nereagovat. Lépe vnímají své tělo, dokážou rozpoznat, kdy jsou v napětí a kdy uvolnění.
Mají vztah k přírodě, k vodě. Nemusejí se nutně potápět sto metrů na výkon, ale klidně dvě tři
minuty plavat s delfíny. Úžasně se jim díky freedivingu zkvalitnily dovolené. Začali si hlídat stravu,
spánek, regeneraci. Zjistili, že práce není všechno. Abych to shrnul – díky tomu, že se stali freedivery,
vedou život ve větší harmonii a relaxaci. Vyváženější, klidnější a stabilnější život.
Spoustu lidí ale může odradit to nepohodlí, nutkavá a nepříjemná touha k nádechu. Dá
se nějak potlačit?
Martin Zajac: Freediving je velmi specifický a intenzivní právě díky tomu, že zadržujeme
dech. Oxid uhličitý nám dráždí dechové centrum a my to vnímáme tak, že se dusíme. Ale to je jenom
posuzování naší myslí, kyslíku máme v těle pořád dostatek. Já mám nutkání na nádech zpracované na
takovou úroveň, že na mě nemá vůbec žádný vliv. V bazénu mám třeba osobní rekord 215 metrů a první
nutkání na nádech mám už na padesáti metrech. Celou tu zbývající vzdálenost plavu v kontrakcích,
ale mám to plně pod kontrolou, a dokonce mám u toho radost. K tomu vedu i své studenty
a hlavně závodníky, které trénuji na profesionální úrovni – aby při svých výkonech prožívali radost.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 02/2023 – k zakoupení níže.