Martin Macík: „Při Dakaru si vyčistím hlavu“

Martin Macík miluje vůni nafty, zvuk burácejícího motoru a ten pocit, když se jeho kamion řítí dunami rychlostí, která by vyděsila i některé osobáky na dálnici. i autor: archiv Martina Macíka

Na Rallye Dakar se prokousal z pozice navigátora až na vrchol bedny a přitom stihl spoluzaložit vlastní tým, postavit si „Karla“ i „Bohouše“ a stát se hrdinou každého, kdo kdy snil o tom, že zkrotí několik tun železa v nejdrsnějších podmínkách planety. Jaké to je být králem pouště, kdy poprvé usedl za volant a o jakou součástku se během závodu strachuje nejvíc? To vše nám prozradil v následujícím rozhovoru, během nějž – jak jinak – seděl za volantem, a to cestou domů do Sedlčan.

Autor: Pavel Kučera

„Když jsem poprvé řídil auto po silnici bylo mi asi jedenáct. Předtím jsem jezdil tátovi na klíně, ale to se asi nepočítá. “ i autor: archiv Martina Macíka

Dejme tomu, že máte neomezené možnosti a neomezený rozpočet. Jaké auto byste si koupil jako první?
Martin Macík: Tak to je těžká otázka. Určitě Porsche 911 GT3. To je něco, co má styl, hodnotu a charizma. To je auto, které si určitě koupím. A druhé je Urus od Lamborghini. To jsou dvě moderní auta, ale takový Mustang z roku 1968, to je taky jasná věc. Stará auta mají něco do sebe. Ale ptáte se člověka, který auta miluje, takže ta garáž by musela být fakt dost prostorná. A nevím přesně, kdy bych s tím vším jezdil.

Je naopak z těch hodně oblíbených značek a typů aut něco, co vás nechává chladným?
Martin Macík: Strašně přeceňovaný jsou za mě značky jako Bavorák a Mercedes. Samozřejmě se mi líbí a samozřejmě se nebavíme o topové třídě, respektive ultrasportech. Ale co se týče těch supersportů a ultrasportů obecně, tak nemůžu říct, že bych jim úplně fandil. Ale taky je blbost říkat, že jsou přeceňovaný. Jsou to prostě ikony, jsou nádherný. Mají i modely, které se mi líbí, ne že ne. Ale asi jsem k tomu ještě nedorostl.

Kdy jste poprvé řídil auto po silnici?
Martin Macík: To nemůžu říct! (směje se)

Přesně jsem očekával, že to bude něco, co by bylo spíš ilegální.
Martin Macík: Stoprocentně to bylo ilegální. (směje se) Bylo mi asi jedenáct. Předtím jsem jezdil tátovi na klíně, ale to se asi nepočítá.

Co to bylo za auto?
Martin Macík: Šlo o dvě věci. Můj táta jezdil offroad maratony a já na nich jezdil na motorce. Na té jsem závodil už odmala. Táta měl offroadový speciál, se kterým jsem občas někam popojel, ačkoliv primárně mimo silnici – hlavně nějaké tankodromy. Táta mě nechával řídit, seděl jsem v helmě a sotva jsem došlápl na pedály.
A samozřejmě, když jsem měl možnost, tak jsem jezdil u nás po Sedlčanech. To je vesnice a tenkrát aut jezdila třetina. Měli jsme Opel Combo, takový ten klasický firemní pick-up. A ještě tátův Opel Omega. Občas jsem přejel na benzínku a domů. Když mi bylo osmnáct, měl jsem svoji první Mazdu 3.

Celý rozhovor si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 05/2025 – k zakoupení níže.

tištěný magazín digitální verze