Lesk a bída monogamie
Tuto tezi přináší izraelský filozof Yuval Noah Harari ve své mimořádně inspirativní knize Sapiens. Podle Harariho jsou historicky výjimečné právě monogamní vztahy, protože po dlouhá tisíciletí pravěku lidé žili v tlupách a skupinách, ženy měly víc sexuálních partnerů a často předpokládaly, že na zplození dobrého a zdravého dítěte potřebují semeno různých partnerů. Žádný z mužů si tudíž nemohl být jistý, které dítě je vlastně jeho, a proto se také o děti starali všichni muži. Podle Harariho jsou „monogamní vztahy neslučitelné s naším biologickým softwarem“.
Podle mnohých historiků vznikla monogamie až po zemědělské revoluci, kdy se lovci a sběrači začali usídlovat na jednom místě, a tak byla monogamie odpovědí na ekonomické otázky – kdo bude vlastnit nově nabyté pozemky a sídla – i na zdravotní problémy, zejména pohlavní choroby. Zdravá promiskuita, která vládla lidstvu po tisíciletí, se stala nežádaným problémem. Velmi často se dnes stává, že za monogamii lidé považují něco, co monogamní zdaleka není. Stará definice říká, že monogamie je exkluzivní intimní partnerství dvou jedinců buď na celý život, anebo na jeho část, kdy mluvíme o dvou či třech dlouhodobých vztazích, které v průběhu života prožijeme – tomu se pak říká sériová monogamie, ve které má člověk v jedné chvíli pouze jednoho sexuálního partnera.
Na konci loňského léta se jeden můj kamarád vrátil spolu s manželkou z týdenní plavby luxusním zámořským parníkem po Karibiku. Celý pobyt na této konkrétní lodi byl navýsost erotický (tak jej ostatně propagovala i cestovní kancelář) – od oblečení/neoblečení přes swingers party na všech palubách a hromadné orgie. Proti gustu žádný dišputát, můj kamarád s manželkou to takto mají rádi. Zároveň ale o sobě prohlašují, že žijí v čistě monogamním vztahu, protože se všech orgií účastní zásadně spolu, a navíc jsou od sebe maximálně pár metrů, když střídají partnery. To je samozřejmě zvláštní pojetí monogamie, ale není neobvyklé. Americký sexuální terapeut Joe Kort, Ph.D., popisuje, jak pracoval s homosexuálním párem mužů, kteří o svém vztahu tvrdili, že je monogamní. „Po několika měsících terapie mě informovali, že si dopřáli sex ve třech. Když jsem se jich zeptal, jestli se tedy vzdávají monogamie, řekli ‚ne‘. Jsme monogamní, řekli, i když si dopřejeme sex ve třech, ale podmínkou je, že musíme být vždy spolu.“
V konsenzuálním monogamním vztahu se oba partneři otevřeně a jasně dohodnou, co pro ně vzájemná výlučnost znamená. Většinou toto spojení ducha a těla definují jako exkluzivní sexuální a citový vztah, do kterého nikdo jiný nesmí vkročit. Pokud chce jeden z partnerů z takového vztahu vystoupit, musí to upřímně nahlásit druhému partnerovi, což nebývá úplně obvyklé. Když se to podaří, stává se z toho konsenzuální opak monogamie. „Pro úspěch otevřeného sexuálního a citového vztahu je podstatné, aby oba partneři beze zbytku souhlasili. Každý z partnerů musí s takto otevřeným vztahem souhlasit tak, aby byl uspokojivý pro obě strany,“ říká Joe Kort. Někdy se stává, že i na základě takovéto dohody někteří lidé raději nechtějí vědět nic o sexuálním chování partnera mimo rámec jejich vztahu. Říkají si, „kdo se moc ptá, moc se doví“. Jiní to naopak vědět chtějí, dokonce na tom často trvají. Joe Kort také popisuje homosexuální mužskou dvojici, která prý otevřený vztah pěstuje pouze na dovolené a výlučně s lidmi, které nezná. Přesně jako můj kamarád s manželkou na obří lodi v Karibiku.
Celý článek si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 06/2024 – k zakoupení níže.