Chtěl byste mít doma harém?
V první řadě si musíme ujasnit, co harém je a co není. Když se o známém záletníkovi řekne: „To víš, Honza a ten jeho harém,“ je to jen metafora. To, že má Honza dvě milenky v Praze, jednu v Ostravě a další v Plzni, neznamená, že má harém. On pouze přistupuje k ženám jako správný námořník, který má v každém větším přístavu milenku či manželku. Pokud by Honza čili náš námořník chtěl vyhovět definici harému, musel by splnit dvě základní podmínky: všechny milenky by se musely znát a všechny by musely bydlet u něj pod jednou střechou. Můžete samozřejmě namítnout: „A co mormoni?“ Ano, je pravda, že polygamie je součástí mormonského náboženství, jenže podle této církve může nejen chlap pojmout několik manželek, ale i žena si může vzít několik mužů. To by se milovníkům harémů vůbec nelíbilo. Navíc v mormonské domácnosti (bez ohledu na počet manželů či manželek) vládne tak přísná cudnost a střídmý způsob života bez alkoholu, kávy či zeleného čaje, takže vžité představě harému se to vůbec nepodobá. V období evropského romantismu byly harémy jen dalším fascinujícím orientálním prvkem v literární anebo malířské nadsázce. Spisovatelé i malíři vykreslovali harémy, jako by to byly nevěstince, kde se smyslně a líně pohybují nahé ženy, polehávají kolem bazénku a čekají na svého pána, aby se s ním mohly dlouho a poživačně laskat. Ta představa vůbec není špatná, i když do éry Metoo příliš nezapadá. Ve skutečnosti byl – v kontextu arabské tradice – harém částí domu, kam pod přísným trestem nesměl vstoupit nikdo kromě pána domu, v nejextrémnějším případě tedy sultána. V užším kontextu muslimské domácnosti byl harém oddělený prostor určený pro ženy (manželku anebo několik manželek), mužské potomky do šestnácti let (to musela být puberta snů!), neprovdané dcery, služebné a další neprovdané příbuzné. Všem kralovala matka pána domu, která na harém dohlížela. Uznejte, že to dodávalo termínu „tchyně“ úplně nový rozměr. V každém případě šlo o naprostou izolaci žen a dalších zranitelných členů domácnosti. V islámu je totiž soukromí žen ctěno natolik, že nejbezpečnější způsob, jak ženy ochránit, spočívá v jejich naprostém izolování. Samotné slovo „harém“ se dostalo nejprve do anglického jazyka v první polovině 17. století z tureckého slova „harem“, znamenající původně v arabštině „haram“ neboli zakázaný či nedotknutelný. Muž má podle islámu právo schovávat své ženy v izolaci tak, aby je nikdy žádný jiný muž nemohl spatřit. Harémy byly někdy obrovské a velkolepé, plné služebnictva, mladých otrokyň a eunuchů, jindy zase jednoduché pokoje pro ženy, oddělené od mužských částí domácnosti.
Harémy jsou většinou spojovány s islámskými praktikami. Nicméně harémy existovaly už v predislámských civilizacích Blízkého východu, kde sloužily jako bezpečné a soukromé části domácnosti pro ženy, které nicméně nemusely být zcela izolované a často hrály různé role ve veřejném životě. Myšlenka harému, izolace žen či jejich zahalování nepochází původně od proroka Mohameda, i když ji bezesporu schvaloval. Vyloučení žen z veřejného života je mnohem typičtější pro islámský harém než pro jeho předchůdce, i když v některých obdobích islámské historie vládly i ženy z harému určitou dávkou politické moci. V předislámské Asýrii, v Persii a v Egyptě měla většina královských dvorů harémy, kde žily panovníkovy manželky a konkubíny, jejich ženské služebnictvo a eunuchové. Na rozdíl od pozdějších islámských harémů hrály harémy v těchto dynastiích důležitou politickou i společenskou roli. Panovníci bez skrupulí přidávali do svého harému další a další manželky jako prostředek upevnění nejrůznějších politických spojení. Harém se často stal kolbištěm, kde se jednotlivé manželky snažily prosadit sebe nebo své syny na politicky významné posty, vytvářely nepřátelské frakce a snovaly intriky, které mohly vést až k pádu celých dynastií. Harémy v Osmanské říši plnily dokonce úlohu vzdělávací instituce, protože připravovaly budoucí manželky mužů z vyšších vrstev a z královské rodiny na novou roli ve veřejném životě. Na druhou stranu mohl být život v harému i velmi nebezpečný. Jeden příklad za všechny – neschopný, nepříčetný slaboch, zřejmě nejhorší sultán historie Ibrahim I. (zemřel naštěstí už ve 32 letech v roce 1648) se zamiloval do konkubíny a chtěl jí, chlapec, udělat radost. A tak dal povraždit všech dalších 280 žen v harému.
Celý článek si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 04/2024 – k zakoupení níže.