V ilegálním obchodu se zbraněmi jsou ve hře miliardy dolarů

Od roku 1999 existuje při OSN panel vládních expertů, sledující pohyb ručních palných zbraní, v první řadě se jedná o revolvery a samonabíjecí pistole, pušky, samopaly, útočné pušky a lehké kulomety. Další sledovanou kategorii tvoří těžké kulomety, granátomety, přenosné protiletecké a protitankové střely, bezzákluzová děla, přenosná odpalovací zařízení a minomety ráže do 100 mm. O tom, jak moc se „daří“ uplatňovat nařízení OSN v praxi, vypovídá kvalifikovaný odhad, podle kterého skončilo dosud jen v Indii a Pákistánu 63 milionů kusů různých neregistrovaných zbraní plus munice.

Sudy, rakve, podvozky…

Jako první velký vojenský konflikt spojený s ilegálním prodejem zbraní je uváděna revoluce v Mexiku z roku 1910. Povstání původně zaměřené proti diktatuře Porfiria Díaze nakonec přerostlo v souboj povstaleckých skupin a trvalo dvacet let.

Vzhledem k tomu, že v Mexiku v té době neexistovala zbrojní výroba, se role ilegálních dodavatelů zbraní a munice chopily především Spojené státy, na konci války pak v menší míře Německo. Podle tehdejší platné americké legislativy totiž mohli být stíháni pouze jedinci dopadeni při realizaci transakce na území Mexika. Samotný nákup prakticky jakéhokoli množství zbraní za účelem dalšího prodeje nebyl v USA považován za trestný čin. Proto vzhledem k prostupnosti americko-mexické hranice disponovaly všechny zúčastněné strany konfliktu dostatečnou palebnou silou.

V únoru 1913 uvalil americký prezident Woodrow Wilson embargo na prodej zbraní do Mexika, jednalo se však víceméně o symbolický krok, velký byznys pokračoval dál. Jak konstatoval jeden z amerických úředníků, „města na hranicích s Mexikem jsou proměněna ve sklady zbraní“, které se pašovaly v sudech, rakvích a podvozcích automobilů.

Zbraně za diamanty

V letech 1989 až 2002 probíhala občanská válka v Sieře Leone, ilegální prodejci (vedle standardních ručních palných zbraní se dokonce podařilo propašovat do válečných zón několik tanků a letadel) si mnuli ruce. Stejně tomu bylo i v případě občanské války v sousední Libérii, kde v první fázi konfliktu bojovala proti vládním vojskům Liberijská národní vlastenecká fronta pozdějšího prezidenta Charlese Taylora. Od roku 1997 Taylor, přezdívaný Řezník z Monrovie, který byl v roce 2012 odsouzen za válečné zločiny Mezinárodním soudním tribunálem v Haagu k 50 letům vězení, podporoval i rebely ze Sierry Leone. Válka se zapsala do dějin usekáváním předloktí zajatcům, mimořádně krutými dětskými bojovníky a zejména směnným obchodem „krvavých“ diamantů za zbraně. Mimochodem, právě těmito, nutno říci neopracovanými diamanty byla Taylorem obdarována v roce 1997 v JAR na večeři pořádané Nelsonem Mandelou jeho oblíbenkyně Naomi Campbell. Top modelka pak o krvavém daru svědčila v Haagu.

Charles Taylor nakupoval především zbraně z postsovětských zemí, prim hrála Ukrajina. Logistické schéma nebylo nijak komplikované. Nejdřív byl uzavřen legální kontrakt například o dodavkách ze Slovenska do Ugandy, po přistání v Guineji byly dodávky odkloněny „žádoucím“ směrem, kromě Sierry Leone a Libérie se jednalo především o Jižní Súdán a Demokratickou republiku Kongo. Vedle Ukrajiny, která dodala transportní letouny L-39, se byznysu účastnily Slovensko, Rumunsko a Bulharsko.

Jak vyšlo později najevo, podpořila anglická vláda prostřednictvím privátní žoldnéřské armády Sandline International 35 tunami zbrojního materiálu nejen bojovníky, ale i exilový kabinet prezidenta Sierry Leone Ahmada Kabbaha.

Zdroj filmové inspirace

Africké válečné konflikty a role ilegálních zbraní v nich se jevily jako dostatečně atraktivní pro filmové tvůrce. Mezi nejznámější snímky patří Žoldáci (1980), Obchodník se smrtí (2005) a Krvavý diamant (2006), ve kterých se v hlavních rolích představily hollywoodské hvězdy Christopher Walken, Nicolas Cage a Leonardo DiCaprio.

Problematice se věnovaly rovněž investigativní novinářky Kimberley Thachuk a Karen Saunders, výsledkem jejich úsilí byla práce Under the Radar: Airborne Arms Trafficking Operations in Africa. Autorky se shodují na tom, že obchodování se zbraněmi se neliší od jakéhokoli jiného druhu nelegálního podnikání. Základem byznysu jsou peníze na úplatky, stejně jako je tomu u pašování drog, je k tomu zapotřebí infrastruktura v podobě přístavu, letecké flotily a patřičných přistávacích ploch. Po realizaci transakce, nezřídka jsou ve hře balíky hotovosti, je potřeba vydělané peníze „vyprat“.

Tržní mechanismy

Nelegální byznys se zbraněmi se řídí tržními mechanismy. Nejvyhledávanější útočná puška AK-47, známá jako kalašnikov, vyšla v Iráku před zahájením války v roce 2003 na 150 až 300 dolarů. V prvních šesti měsících válečného konfliktu spadla cena na 25 dolarů. Kromě poptávky hrají rozhodující roli při stanovení ceny logistické náklady včetně nezbytných úplatků úředníkům schopným zavřít obě oči…

V USA se distribucí ilegálních zbraní zabývaly v 90. letech motorkářské gangy v čele s Hells Angels. Tématu se chopili tvůrci úspěšného seriálu Zákon gangu.

(Příběh jednoho z největších překupníků zbraní Viktora Buta vyšel v dubnovém vydání Playboye)