Jak Zidane opět přepsal dějiny

Přestože by se ani ve fotbale nemělo říkat nikdy, trenérský příběh francouzského mistra světa a Evropy, autora tří slavných hlaviček (prvními dvěma rozhodl v roce 1998 finále domácího MS proti Brazílii, druhou do hrudníku Itala Materazziho ve finále o osm let později nejspíš připravil tým galského kohouta o další triumf), se bude stěží někdy opakovat.

Triumf a sešup

Kdyby někdo ještě před pěti lety řekl, že na konci května 2018 bude Zinédine Zidane v pozici trenéra, který dovede nejslavnější evropský klubu historie jako první ke třem po sobě jdoucím vítězstvím v Champions League, byl by asi za blázna.

Pojďme ale popořádku. Bývalá hvězda Realu Madrid (Zidaneho volej z finále LM v roce 2001, kterým rozhodl zápas s Leverkusenem, může směle konkurovat sobotním nůžkám Garetha Balea) ohlásila v roce 2006 konec mimořádné hráčské kariéry. Za dlouhých sedm let se Zidane objevil jako asistent po boku italského mága Carla Ancelottiho, se kterým slavil v roce 2014 vítězství v Lize mistrů. Zatímco don Carlo pokračoval dál, jeho učedníka čekal trenérský sešup do třetí ligy (!) s cílem dostat Real Madrid Castilla, tedy béčko „pusinek“, o soutěž výš. Přestože se cíl nezdařil, Zidaneho svěřenci skončili na čtvrtém místě, vyhazov se nekonal. Zizou pak sledoval, jak po Ancelottim končí v Realu předčasně i další velký trenér Rafael Benítez.

Na vrcholu

Na podzim 2016 oslovil Zidaneho prezident Realu Florentino Pérez. Ligová sezona byla ztracená, co zkusit zabojovat v Lize mistrů? Po půl roce od svého jmenování do funkce hlavního trenéra Realu Madrid zvedl Zidane nad hlavu nejcennější klubovou trofej i jako trenér. Stalo se tak po penaltovém rozstřelu v utkání s městským rivalem Atlético. Prakticky totéž se událo v sezoně 2011/2012 v FC Chelsea, kde klub ruského oligarchy Romana Ambramoviče v čele s Petrem Čechem dovedl k zisku prvního a zatím posledního vítězství v Champions League hlavní trenér z nouze a původní asistent Roberto Di Matteo.

Na počátku loňské sezony stála před Zidanem velká výzva, ještě nikdo předtím totiž vítězství v LM neobhájil. V evropských pohárech se to naposled podařilo Arrigu Sacchimu, který v sezonách 1989–1990 dovedl k triumfu v Poháru mistrů evropských zemí AC Milán. Ještě stále víceméně trenérský nováček Zinédine Zidane to dal, když Real pod jeho vedením zametl s Juventusem Turín 4:1. K tomu nutno přičíst tolik ceněný domácí titul a úspěšnou obhajobu vítězství ve světovém šampionátu klubů.

Jako na houpačce

Fotbal je nicméně snad o všem možném, pouze ne o nostalgii a zásluhách. Proto, když letos v prosinci prohrál Bílý balet ve svém svatostánku s Barcelonou oslabenou o Neymara a titul se začal ztrácet v dáli, začalo se spekulovat o Zidaneho předčasném konci. Nejčastěji se v této souvislosti hovořilo o lodivodovi Tottenhamu Hotspur Mauriciu Pochettinovi. Španělský list Murcia přišel s oznámením, že argentinský trenér má sice smlouvu s londýnskými kohouty do roku 2023, její součástí je ovšem klauzule o možném uvolnění v případě zájmu ze strany Realu Madrid či Paris St. Germain. Všemocný prezident Florentino Pérez svého oblíbence podržel a v sobotu z toho bylo třetí vítězství v Champions League v řadě. Zinédine Zidane znovu přepisoval dějiny nejpopulárnějšího sportu planety. A tak šlo, byť s těžkým srdcem, překousnout nezdar v domácí soutěži, ve které Real ztratil 17 bodů na vítěznou Barcelonu, ale především nestačil na městského rivala Atlético.

Na druhou stranu představuje fotbal globální fenomén a v Champions League jde o velké, ale opravdu velké peníze. A těch nemá ani Real Madrid, při ročních mzdových nákladech 406 milionů eur a dalších 400 milionech eur potřebných na rekonstrukci stadionu, nikdy dost. Zvlášť když se léto ponese ve znamení velkých nákupů.

Splněný předpoklad

Před finále letošní Champions League se zeptali trenéra FC Liverpool Jürgena Kloppa, co říká na názor některých novinářů, podle kterých sice dokáže Zidane hezky tleskat, ale jeho taktické schopnosti nejsou nic moc. Klopp odpověděl, že potom jsou na tom stejně. A pokud se do finále Ligy mistrů probojují týmy trenérů, kteří podle novinářů postrádají taktické dovednosti, bude to zábavné. Předpoklad charizmatického trenéra se splnil, zábavy bylo dost. Jenže jak se v posledních letech stalo zvykem, bavil se pouze Zizou.