Giorgio Armani: ikona, která si ráda zašpiní ruce prací

Nebo taky sedí nad propastí na okraji útesu a rozhoduje se, na kterou stranu spadne. Právě tento sen má přitom docela blízko k stavu, ve kterém se právě nachází módní průmysl. Covid-19 prakticky vystavil stopku celému byznysu a vážně narušil dodavatelské řetězce. Naštěstí se s příchodem vakcín začala situace měnit k lepšímu a zájem o prognózu, jakým směrem se bude ubírat světová móda, je proto pochopitelný.

Tvůrce budoucnosti

Dvojnásob to pak platí v případě prognostika, nad jehož módní říší slunce nezapadá. Giorgio Armani rovná se totiž haute couture módní přehlídky Armani Exchange, Armani Casa… Právem je tak považován za muže, který nemusí na nic čekat, neboť je sám tvůrcem budoucnosti. A jeho slova o tom, že nám virus otevřel oči, je proto nutno brát se vší vážností.

Od samého počátku považoval Giorgio Armani koronavirus za smrtelné nebezpečí pro sebe i své zaměstnance. Jak přiznal, často loni vzpomínal na svého společníka Sergia Galeottiho, se kterým založil v roce 1970 nejdřív návrhářské studio, o čtyři roky později pak společnost Giorgio Armani, S. p. A. Sergio Galeotti zemřel v roce 1985 na virus HIV.

Také z tohoto důvodu se stal prvním módním návrhářem světového věhlasu, který zrušil v únoru loňského roku módní přehlídky do té doby pravidelně konané u příležitosti Milano Fashion Week. „Řekl jsem si, že vsadím na jistotu. Nechtěl jsem být tím, kdo způsobí problém a nabídne novinám chmurná témata,“ vysvětlil v rozhovoru pro New York Times. Poté věnoval miliony eur italským nemocnicím, jeho podniky vyráběly jednorázové lékařské kombinézy, značkové prodejny sloužily jako luxusní čekárny pro testované.

Strýček hledí stále vpřed

Covid-19 lehce změnil i jeho další vizi o budoucnosti brandu, jehož sláva takřka dotýká se hvězd. V časech, kdy se další věhlasné italské módní značky, jako Gucci či Fendi, staly součástí portfolia luxusních konglomerátů Kering a LVHM, trval Armani na nezávislosti. Z pozice jednoho ze symbolů Itálie, ostatně, před časem přispěl k vybavení prezidentského paláce, nadále konstatuje, že kupec z Francie není opravdu ve hře. Zároveň však dodává, že pokračování z pozice stoprocentně nezávislé značky není dogma a nelze vyloučit fúzi s velkou italskou společností, přičemž se nemusí jednat o společnost spojenou s módou.

V rozhovoru hovoří rovněž o tom, že do řízení podniku zapojil mimo jiné svoji neteř Robertu Armani, která prozradila, že strýček Giorgio hledí stále vpřed. „Jsem si jistá, že má nějaký plán, a ať se rozhodne jakkoli, budu s ním,“ říká odhodlaně a dodává, že zatím neví nic o možném spojení s jiným italským gigantem. Na druhou stranu si dokáže představit, jak skvěle by se silný, stoprocentně italský podnik v módním světě vyjímal.

Pro domácí konkurenci zůstane Armani vrcholem, ať se vydá jakoukoli cestou. Remo Ruffini, předseda představenstva a výkonný ředitel společnosti Moncler, hovoří o králi Armanim. „Jeho význam pro Itálii je mnohem větší, než je tomu v případě módního průmyslu. Nevím, jakým směrem se značka bude ubírat, ale styl Armani je každodenně součástí každého z nás.“

Nastal čas radosti

Je známo, že v minulosti koketoval Giorgio Armani s odchodem do penze. Dokonce se nechal slyšet, že by bylo „směšné“, pokud by ve svých 85 letech působil jako špičkový módní návrhář. Dnes ovšem říká, že ho podobné nápady přešly.

A tak nadále pevně třímá firmu ve svých rukách, provokuje konkurenci. Má rád, když se o jeho osobě hovoří a píše s patřičným respektem, zároveň ho však irituje takřka zbožňování, nekritický obdiv se podle jeho slov rovná snaze dostat ho ze hry. Odmítá funkci jakéhosi čestného prezidenta, někoho, kdo stříhá pásky. „Jsem předseda vlády, vůdce, který si rád zašpiní ruce prací. Chci pracovat, rozhodovat, měnit věci,“ říká.