Vyhledávání
Podle definice je směnka abstraktní cenný papír, který k svému vzniku nepotřebuje právní důvod. Dodnes platný směnečný zákon vešel v platnost 28. prosince 1950 a je účinný od ledna 1951. Přestože vznikl v době nejhlubší totality, odpovídá i po sedmi desetiletích potřebám dnešní doby.
Podle právníků se totiž jedná o zákon nadčasový, je ovšem otázkou, zdali nebude omezován dalšími zákony nebo judikaturou. Například zákon o spotřebitelském úvěru užívání směnek zakazuje. Směnku je možno kdykoli a komukoli prodat. K jejímu převodu na nového vlastníka dochází vyznačením na zadní straně, jedná se o takzvaný rubopis. Počet převodů není omezen. Převodu směnek lze zabránit pouze v případě, kdy si dlužník prosadí doložku „nikoli na řad“.
Bezpodmínečný závazek
Směnky preferují strany netoužící po tom, aby se jejich dohoda o půjčce a následném vypořádání finančního závazku stala věcí veřejnou. Zatímco totiž například v případě notářského zápisu o přímé vykonatelnosti existuje oficiální záznam, směnky jsou o jednání face to face. A pokud proběhne vše podle dohody, jedná se o víceméně utajený přesun financí dvou privátních subjektů.
V případě soudu dává směnka zpočátku jednoznačnou výhodu věřiteli. Dlužník se totiž správným vyplněním a podpisem zavazuje, že jejímu majiteli v určitý den na určitém místě uhradí sumu na směnce uvedenou. Slib nesmí být spojen se splněním jakékoli podmínky, jedná se o bezpodmínečný závazek. Při existenci směnky obsahující veškeré náležitosti pak není nutno prokazovat existenci závazku. V případě soudu se tak v prvním kole prokazuje pouze splatnost směnky, nikoli uvedená částka či průběh transakce.
Nic není nemožné
Na druhou stranu představují směnky značné riziko nejen pro dlužníky, kteří málokdy tuší, co všechno podpis na směnce obnáší, ale také pro věřitele. Stačí cenný papír nesprávně či nevhodně vyplnit.
V případě řady směnek, které končí o soudu, je rozporován podpis dlužníka, což v nemalé míře snižuje šance věřitele na uspokojení. Přitom existuje možnost směnku úředně ověřit. „Běžně se v praxi setkávám se směnkami, na kterých je úředně ověřený podpis. Je pravda, že v jednom z ustanovení zákona směnečného a šekového zákona je napsáno, že podpis na čelní straně směnky rovná se směnečnému rukojemství neboli ručení za závazky. Bylo ale judikováno a v komentářích vysvětleno, že úřední ověření podpisu představuje zákonný postup a nepředstavuje vůli ověřující osoby zaplatit směnečný peníz. Existují i směnky, kolem kterých jsou okénka, úřední osoba ověřuje podpis až pod rámem, z čehož je evidentní, že její podpis není součástí směnky,“ říká advokát Jiří Liška, specializovaný na vymáhání směnek.
Na hraně zákona
Popřením pravosti podpisu možnosti obrany dlužníka ani zdaleka nekončí. „Může například přijít s tím, že směnku podepsal za nápadně nevýhodných podmínek. Při částkách v řádech milionů korun je možné tvrdit a snažit se prokázat, že směnka zajišťuje neexistující dluh, který nemohl nikdy vzniknout. V případě zápůjčky se totiž jedná o takzvaný reálný kontrakt, který nevzniká jenom na základě toho, že si někdo sepíše smlouvu nebo někde něco podepíše. Kontrakt se stává reálným až po předání fyzických peněz. A protože denní limit platby v hotovosti je 270 000 korun, tlučou se milionové směnky se zákonem o praní špinavých peněz,“ konstatuje advokát Jiří Liška.
(Článek o tom, že směnka je dobrý sluha a špatný pán, je součástí červencového Playboye)
