Titulku listopadového vydání Playboye opět opanovala se svou Anastasií neskutečná portugalská fotografka Ana Dias. Ve velkém rozhovoru sochař a výtvarník David Černý nekompromisně mluví o politice, zbraních i cancel culture. Na dvacet otázek odpovídá hudebník Oto Klempíř. Rocková múza Marianne Faithfull, bez které by možná ani Mick Jagger nebyl takový, jakého ho dnes známe, je listopadovým sexsymbolem. A je toho samozřejmě daleko víc...
Přestože může dvojitý agent Sergej Skripal svou popularitou konkurovat Jamesi Bondovi, vždyť ani agent 007 by nepřežil otravu novičokem, je pravda taková, že dějiny špionáže psali jiní agenti.
I když uznávaný domácí publicista Karel Pacner v jednom televizním pořadu pojednávajícím o otrávení agenta Skripala hovořil o tom, že se špioni fyzicky nelikvidují, existují výjimky potvrzující pravidlo.
Z tančírny na popraviště
Slavnou tanečnici s uměleckým jménem Mata Hari (1867–1917) naverbovala německá zpravodajská služba na počátku první světové války. Stalo se tak na neutrální půdě v Amsterodamu, leč setkání tanečnice z pařížské Olympie a německého konzula neuniklo pozornosti britské tajné služby, která informovala francouzské spojence. Přestože úroveň a využitelnost informací poskytnutých nizozemskou rodačkou byla diskutabilní a nelze dokonce vyloučit, že to hrála na obě strany, byla Mata Hari v roce 1917 v Paříži zatčena. Následovalo obvinění z velezrady a odsouzení k trestu smrti. Podle některých informací se z dvanácti členů popravčí čety trefili jen tři.
Mata Hari
Zdroj: profimedia.cz
Mata Hari
Zdroj:
profimedia.cz
Japonský provaz
Richard Sorge (1885–1944), Němec narozený v Baku, měl přes počáteční nedůvěru Stalina nemalou zásluhu na tom, že Sovětský svaz vyhrál válku. Ve dvacátých letech propadl kouzlu komunismu, v jeho víře ho nezviklaly ani stalinské čistky, které sledoval jako německý novinář v Číně. Byť se netajil radikálně levicovými názory, sehrál po návratu do Německa věrně roli zapáleného fašisty. Díky znalosti prostředí byl Richard Sorge vyslán do Japonska, kde působil nejdřív jako novinář, po čase se stal dokonce zaměstnancem ambasády v Tokiu. V roce 1940 varoval SSSR před útokem Německa, což ovšem Stalin považoval za provokaci. Těsně před svým zatčením informoval Sověty o tom, že Japonsko nehodlá napadnout SSSR. Tentokrát ovšem Koba Džugašvili svému špionovi uvěřil. Rudá armáda stáhla z Dálného východu elitní divize, které sehrály velkou roli v bitvě o Moskvu. V roce 1943 byl Richard Sorge odsouzen k trestu smrti, poprava oběšením byla provedena v následujícím roce.
Richard Sorge
Zdroj: profimedia.cz
Richard Sorge
Zdroj:
profimedia.cz
Elektrické křeslo v Sing Singu
Manželé Julius (1918–1953) a Ethel Rosenbergovi (1915–1953) vešli do historie jako první a dosud poslední civilisté, kteří byli v USA popraveni za špionáž. Stalo se tak i přes skutečnost, že se nikdy nepřiznali a v jejich prospěch se angažovali například Albert Einstein či papež Pius XII. Hlavním viníkem byl Julius, podle obžaloby od roku 1942 agent sovětské tajné služby NKVD. Jak ale řekl v souvislosti s atomovou bombou jeho řídící agent Alexandr Feklisov, dostal od Rosenberga „mazanici, která nedávala smysl“. Vyšetřování odstartoval v srpnu 1949 úspěšný test sovětské atomové bomby, Američané tak ztratili monopol na jaderné zbraně. Do toho vypukla korejská válka, kterou by si podle rozsudku komunisté bez atomové velmoci v zádech nedovolili. Korunním svědkem proti Rosenbergovým byl Ethelin bratr David Greenglass, který u soudu dosvědčil předání rozněcovacího mechanismu Juliu Rosenbergovi. V roce 2001 sice přiznal, že proti sestře svědčil křivě, přesto se odborníci shodují na tom, že manželé Rosenbergovi byli skutečně aktivními agenty NKVD. Soud byl zahájen v roce 1951, po pouhém měsíci byl vynesen rozsudek. Manželé Rosenbergovi byli popraveni v červnu 1953 na elektrickém křesle ve vězení Sing Sing.
Ethel a Julius Rosenbergovi
Zdroj: profimedia.cz
Ethel a Julius Rosenbergovi
Zdroj:
profimedia.cz
Poprava v přímém přenosu
Nejslavnějším špionem v historii Izraele je nejspíš Eli Kohen (1924–1965). Mimořádně úspěšnou dráhu nastartoval v Argentině, kde si z pozice bohatého byznysmena získal přízeň vlivných členů tamní syrské komunity. Postupem času se stali jeho blízkými přáteli budoucí prezident Sýrie generál Amin al-Hafiz či plukovník Chatun, který řídil obranný systém Golanských výšin na syrsko-izraelské hranici. A tak se Kohen, muž s obdivuhodnou fotografickou pamětí, procházel po strategických místech, navštívil i tajně budovaný kanál, kterým chtěli Syřané odklonit řeku Jordán a připravit tak Izrael o životně důležitý zdroj vody. Poté letectvo židovského státu podniklo masivní bombardování. Eli Kohen byl dopaden, usvědčen a oběšen. Jeho popravu vysílala živě v přímém přenosu syrská televize, tělo viselo několik hodin na náměstí v Damašku.