Její otec byl milující muž. A pak ho obvinili, že zabil ženu, kterou jeho dcera považovala za nevlastní matku – a snědl ji. Dnes Jamie-Lee Arrow vypráví, co znamená vyrůstat ve stínu příběhu, který je horší než jakýkoliv horor.

Její otec byl milující muž. A pak ho obvinili, že zabil ženu, kterou jeho dcera považovala za nevlastní matku – a snědl ji. Dnes Jamie-Lee Arrow vypráví, co znamená vyrůstat ve stínu příběhu, který je horší než jakýkoliv horor.
Když bylo Jamie-Lee Arrow devět let, její otec Isakin Drabbad začal chodit s pohlednou ženou jménem Helle Christense. Byla milá, vřelá, měla pochopení a Jamie si ji rychle zamilovala. „Díky ní jsem se cítila výjimečně,“ vzpomíná dnes Jamie. Helle se pro ni stala něčím víc než jen tátovou přítelkyní – byla to skoro máma. Jenže tento idylický obraz se brzy rozpadl. Brutálně a navždy.
V roce 2010 Drabbad Helle zavraždil. A nejen to, část jejího těla odřezal a snědl. Média mu brzy začala přezdívat „kanibal ze Skary“. A Jamie? Ta byla vržena do noční můry, kterou si žádné dítě neumí představit.
Drabbad byl odsouzen za brutální vraždu a umístěn do psychiatrické léčebny. Roky plynuly, a zatímco média přetřásala bizarní detaily, Jamie-Lee rostla. Snažila se pochopit, co se vlastně stalo. A hlavně, kdo je ten muž, kterého znala jako otce?
Jamie-Lee Arrow dnes vůbec poprvé rozkrývá temná zákoutí svého dětství – život ve stínu muže, který navždy otřásl švédskou veřejností. Otec, kterého milovala, se ukázal být někým naprosto jiným, než v co doufala. A právě to ji přimělo přehodnotit celý svůj svět. Otevřeně mluví o zradě, která přišla z těch nejbližších míst, i o bolesti, která se nedá jednoduše vymazat.
Zároveň ale dává jasně najevo, že se odmítá definovat tím, co udělal někdo jiný, i když to byl její vlastní otec. Prý se dlouho potýkala s pocitem, že v sobě nosí jeho temnotu, jako by byla geneticky odsouzena k tomu, být jeho pokračováním. Ale dnes už ví, že tenhle boj je součástí její cesty ven. Cesty za vlastní identitou a za klidem.
Na podzim 2024 svého otce znovu navštívila, poprvé po čtyřech letech. „Rozbrečel se a objal mě. Chtěla jsem tomu věřit. Věřit, že se změnil a že konečně bude tím tátou, kterého jsem potřebovala.“
Zpočátku se zdálo, že by mezi dcerou a otcem mohlo dojít k jakémusi smíření. Jamie-Lee chtěla věřit, že se její otec – muž, který jí rozmetal dětství na kusy – změnil. Že to monstrum, které kdysi brutálně zabilo ženu, kterou považovala za nevlastní matku, je teď už jen stínem minulosti.
Dala mu šanci. Nejen že ho navštívila, ale také mu řekla, že ho má pořád ráda a že mu odpouští. V hloubi duše však zůstává ostražitá, jako kdyby tušila, že tahle kapitola ještě zdaleka neskončila.
A pak se to stalo. Přišla zpráva, dlouhá, vyšinutá, plná temných narážek, výčitek a skrytých hrozeb. Její otec jí v ní vyhrožoval. Nešlo jen o ni – zaměřil se na i na její celou rodinu. Pro Jamie to byl šok, ale zároveň i moment jasného prozření, kdy všechny pochybnosti zmizely. V tu chvíli pochopila, že muž, kterého se snažila vidět jako otce, je stále tím stejným člověkem, který kdysi spáchal něco nepředstavitelného.
Zpětně mladá žena přiznává, že právě tato bolestná konfrontace jí pomohla odpoutat se. Nečekané osvobození přišlo právě skrze tu temnotu, kterou se celý život snažila pochopit. Možná to nebylo usmíření, v jaké doufala, ale rozhodně to byl konec jisté iluze a začátek nové, upřímnější kapitoly jejího života.
Dnes už s otcem žádný kontakt nemá. Ne proto, že by ho nenáviděla, ale protože ví, že některé vztahy jsou natolik toxické, že je musíme nechat za sebou, pokud chceme přežít.
Ozdobou květnového čísla magazínu Playboy je žhavá Salome: