13. června 2019 11:38

Co byste mohli vědět o 2. světové válce...

Největší válečný konflikt v dějinách lidstva, od jehož konce uplyne příští rok pětasedmdesát let, je spojen s bezpočtem mimořádných příběhů. Vybrali jsme pět z kategorie nikoli notoricky známých.

No Surrender

Přestože Japonsko oficiálně kapitulovalo 2. září 1945, někteří jedinci pokračovali v boji. Jednoznačným rekordmanem je v tomto ohledu vojín Hiroo Onoda, jehož jednotka válčící na Filipínách byla na konci února 1945 rozdrcena Američany. Vojín se pak schovával na ostrově Lubang, přičemž veškeré zprávy o japonské kapitulaci vyhodnocoval jako nástroj nepřátelské propagandy. A protože domorodce považoval za partyzány, byl po dobu třiceti let ve střehu. Nakonec muže, který po celou dobu udržoval svou pušku v bojeschopném stavu, objevil na ostrově krajan Norio Suzuki. Vzhledem k tomu, že vojín Onoda odmítl uvěřit kapitulaci, vrátil se Suzuki do Japonska, aby na Filipíny přivezl oficiální dokument zbavující věčného válečníka povinnosti sloužit vlasti. Hiroo Onoda se vrátil do Japonska, o svých příbězích napsal knihu No Surrender: My Thirty – Year War.

Goebbels den kancléřem

30. dubna 1945, v den, kdy Adolf Hitler spáchal s manželkou Evou Braunovou sebevraždu, se nacházel v berlínském bunkru rovněž jeho fanatický souputník, ministr propagandy Joseph Goebbels. Přestože Hitler sepsal den před smrtí svůj politický testament, ve kterém určil svým nástupcem velkoadmirála Karla Dönitze, stal se Goebbels rázem nejvýše postaveným mužem ve stranické hierarchii. Zděděnou roli kancléře však vykonával pouhý den, během kterého se marně snažil dojednat příměří s velením Rudé armády. 1. května spáchal s manželkou Magdou po vzoru svého vůdce sebevraždu, když předtím nechal injekcí usmrtit svých šest dětí.

Na rituální sebevraždu nedošlo

Všeobecně panuje přesvědčení, že jediným útokem na USA byl atak japonského letectva na havajskou námořní základnu Pearl Harbor. Přitom v roce 1942 se Japonsko rozhodlo v reakci na americké bombardování Tokia pro odvetu založením devastujících požárů v Oregonu. Realizací vskutku pozoruhodné operace byl pověřen zkušený pilot Nobuo Fujita. Nejdřív se letec a jeho rozebraný stroj nalodili na palubu ponorky. V amerických vodách byl letoun znovu složen a katapultován do vzduchu. Fujitovi se dokonce podařilo shodit bomby na místo určení, plánovaným katastrofickým požárům však zabránil silný déšť. Po skončení války se pilot vrátil na místo činu s omluvou, jako dar přivezl samurajský meč. Zbraň hodlal v případě nepřijetí omluvy použít k rituální sebevraždě, na kterou však nedošlo.

Hrdinný král Kristián

Přestože malá země neměla šanci soupeřit s německou válečnou mašinerií, projevilo se Dánsko jako mimořádně zdatný a úspěšný ochránce židovského obyvatelstva. V první řadě se na rozdíl jiných zemí rozhodli vzít obyvatelé země Hamleta židovské obyvatelstvo pod ochranu, tamní exekutiva i úřednický stav nebyly okupantům v tomto ohledu ani v nejmenším nápomocny. Dánští Židé tak jako jediní v okupované Evropě nemuseli nosit potupnou žlutou hvězdu. Sám král Kristián sice zmiňovanou hvězdu nenosil, jak se mnohdy traduje, ale pravil: Když se podíváte na nelidské chování k Židům, začnete se strachovat, že takový požadavek může být uložen i nám. Bude-li vysloven, nejlépe bychom mu dostáli, kdybychom Davidovu hvězdu nosili všichni.“ Hitler kupodivu ustoupil.

Balonové pumy

S první mezikontinentální zbraní přišli v průběhu druhé světové války Japonci, když vyrobili asi 9000 zápalných bomb. Jejich dopravu na území USA však nesvěřili raketám, ale speciálním balonům, které pumy po letu přes Tichý oceán skutečně v několika případech dopravily na místo určení. Americká strana snahu o útoky dlouho z taktických důvodů tajila, pravda vyšla najevo až 5. května 1945, kdy jedna z bomb zabila v Oregonu jednu ženu a pět dětí. Po konci druhé světové války poslala skupina Japonců, kteří se podíleli na výrobě balonů, na místo tragédie omluvný dopis.