Romeové a honitrapky
Každopádně to svědčí o našem hlubokém přesvědčení, že libido hýbalo pravěkým světem stejně intenzivně, jako hýbe tím naším. O vyzvědačství neboli špionáži se zase říká, že je to druhé nejstarší řemeslo světa. To také nikdo neprokázal, ale rád tomu uvěřím. Získávání informací o reálném či potenciálním nepříteli (anebo příteli, ze kterého se kdykoli může stát nepřítel) je logickým vyústěním mozkové kapacity homo sapiens jak v době lovců a sběračů, tak ve dvacátém prvním století. A od tohoto konstatování je jen krůček k propojení obou profesí ve vyspělou, nepředvídatelnou a smrtonosnou kombinaci obou dovedností – říká se jí sexpionage.
Po celá tisíciletí se nejrůznější supervyzvědači snažili připravit své podřízené špiony na to, aby co nejlépe zvládli subtilní využití milostného umění k získávání tajných informací. Sex je velmi silná zbraň, o tom nikdo nepolemizuje. Využívá se každodenně v osobním životě, v kariérním postupu, ve filmovém průmyslu i v prostém vydělávání chleba vezdejšího, tak proč ho nevyužít při získávání tajných informací? V hantýrce špionáže se tomuhle typu zpravodajské taktiky říká „honey trap“ neboli medová past. Ta může být buď pouze jednorázová, většinou využitá pro kompromitování cílového subjektu, anebo dlouhodobá, zahrnující „opravdový“ milostný vztah. Může být jak heterosexuální, tak homosexuální. Jde prostě o svedení subjektu za účelem získání tajných informací. Zkonstruovat medovou past umějí jak muži, tak ženy. A obě pohlaví jsou stejně náchylná k tomu, aby se do ní chytla. Špioni využívají sex, šarm, inteligenci a podmanivou záhadnost tajného života jako návnadu. Ani výcvik, ani síla charakteru, ani jakékoli vlastenectví nejsou dostatečnou ochranou před dobře naplánovanou medovou pastí. Historie nabízí mnoho dramatických příběhů a zruinovaných životů, které začaly anebo skončily ve sladce medové pasti.
Jeden z nejznámějších příběhů medové pasti se týká exotické erotické tanečnice holandského původu jménem Mata Hari (ve slavném filmu z roku 1931 ji hrála neméně slavná Greta Garbo). V průběhu první světové války se Mata Hari pohybovala po celé Evropě naprosto nenuceně v nejvyšších kruzích, než byla zatčena Francouzi a obviněna z vyzvědačství pro Němce, jelikož Francouzi zachytili telegramy, podle kterých jí německý vojenský atašé ve Španělsku posílal peníze. Francouzi tvrdili, že atašé byl jejím řídícím důstojníkem, a ona mu tudíž předávala francouzské tajné informace, které získávala tím, že svedla několik vysoce postavených francouzských politiků a důstojníků. Při procesu Mata Hari sice tvrdila, že byla opravdu milenkou německého atašé a on jí pouze posílal dárky, nicméně soud nepřesvědčila. 15. října 1917 byla postavena před popravčí četu – a odmítla si nechat zavázat oči. Po válce Francouzi sami přiznali, že proti ní neměli v podstatě žádné důkazy. Je víc než zřejmé, že nebyla popravena za to, že by opravdu dlouhodobě řídila nějakou medovou past, ale hlavně proto, aby její trest vyslal signál jiným ženám, které by její příklad mohl lákat. Z toho ovšem také vyplývá, že když se něco medové pasti podobá, může to být stejně nebezpečné jako past reálná.
Celý rozhovor si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 10/2023 – k zakoupení níže.