Pokrok v dějinách dámského orgasmu
Za nový a převratný objev v dějinách orgasmu a v orgasmické vědě můžeme brát vědecké zjištění, že orgasmus fingují nejvíc ženy, které jsou finančně úspěšnější než jejich muži – oproti ženám finančně úspěšnějších mužů až dvojnásob často a dovedněji. Zjišťují to „sex researchers“ alias sexuální badatelé v anglofonních zemích, které už několik generací oplývají ženami finančně úspěšnými a tím i muži za ženami finančně zaostávajícími. K takovým ženám patří i úspěšné profesorky věd „sociálních, psychologických a personalitních“ publikující své objevy ve vědeckém časopise téhož názvu, tedy Social Psychological and Personality Sciences.
Jednou takovou je profesorka Jessica Jordan z Univerzity Jižní Floridy, která si zanedlouho po jmenování profesorkou a zvýšení platu všimla, že se svým chotěm, stále ještě docentem, začala bezděky orgasmus fingovat častěji, než když byli oba docenti, a mnohem častěji, než když on už byl docentem a ona jen odbornou asistentkou. Z toho se pak odvinula podrobná rešerše zkoumající orgasmické kejklířství dvou tisíců Američanek. Nebo tak nějak to vzniklo, dovedeme si představit. Velké vědecké objevy se rodívají z osobních zážitků vědců – viz Newtonovo na hlavu spadlé jablko. Tento objev musela učinit žena, muže by něco takového vědecky zkoumat nikdy nenapadlo.
Základním vědeckým zjištěním, proč ženy orgasmus fingují, je tato psychologická přesmyčka: „Ženy preferují uspokojení domnělých potřeb svých partnerů před uspokojením sexuálních potřeb vlastních.“ Dělají to proto, že tradice stereotypování vytvořila „vysoké požadavky na maskulinitu neodpovídající skutečným schopnostem skutečných mužů“. Tento stereotyp býval přiživován dřívějšími průzkumy a filmy s Marilyn Monroe potvrzujícími mimo jiné, že míra ženské orgasmičnosti je přímo úměrná tloušťce mužovy peněženky.
Jak se však zastaralý pojem „zdravá mužnost“ postupně přejmenovává na modernější „toxickou maskulinitu“, mění se i stereotypování. Tak se „klaďáci“ mění v „záporáky“, ač jsou to stále titíž a dělají stále totéž. Zatímco dřív k mužům vzhlížely s obdivem, respektem nebo i bázní, dnes k nim čím dál větší počet žen cítí nenávist, odpor, pohrdání nebo lítost.
Ty první tři kategorie, pokud se svými muži i přes svou úspěšnost a jejich neúspěšnost zůstávají, orgasmus fingují, aby to měly co nejdřív odbyté. Ta čtvrtá to činí z upřímné lásky a ohleduplnosti. Některé je milují i přes jejich relativní neúspěšnost, která jim nevadí, neboť ve svých mužích nacházejí jiné kvality důležitější než peníze. Jiné ty své méně úspěšné muže milují právě pro ten jejich neúspěch. To jsou takové ty typy se sklony mateřskými nebo šéfovskými nebo záchranářskými, spasitelskými nebo jinak dominantními.
Obě v hloubi své ženské moudrosti vědí nebo cítí nebo postupně zjišťují nebo se v nějakém sexuálním průzkumu dočítají, že samotná relativní finanční neúspěšnost může u mužů budit pocit méněcennosti, jejž si pak potřebují kompenzovat vírou, že to svým úspěšnějším ženám dostatečně nahrazují kvalitním sexem, pokaždé orgasmickým. A že absence partnerčina orgasmu může muže vehnat do mindrákové spirály, v níž selhání orgasmické může vést k ještě většímu selhání finančnímu, jež se pak zpětně projevuje v ještě větším selhání orgasmickém, a tak dokola v krutém začarovaném kruhu. Fingovaný orgasmus tedy není vědomá šalba, nýbrž způsob projevu lásky, ohleduplnosti a úcty k méně úspěšnému partnerovi.
Celý článek si můžete přečíst pouze v magazínu Playboy 05/2022 – k zakoupení níže.