Nezoufejte, ono se zase vrátí
Chuť na sex, či odborně sexuální touha anebo libido, z neznámých důvodů není nadělena každému stejně jako třeba pět litrů krve anebo počet chromozomů. Někteří lidé by se nejraději pářili každý den, a třeba i několikrát (ti jsou pak společností považováni za sexuální maniaky), jiným libido bublá v těle mnohem klidněji (asi jako když vaříte dlouze tažený vývar a k povrchu se jen tu a tam vznese osamělá bublinka). A existují i jedinci, kteří se bez sexu obejdou naprosto bez problémů, protože jim chuť na sex nebyla vůbec nadělena anebo jsou schopni ji dlouhodobě utlumit nebo zcela umlčet. To je kupodivu případ mnoha mileniálů, kteří jsou schopni si říct, že se třeba na určitý čas vzdají sexu. To mi do očí řekl třicetiletý kluk, když se po trpkém rozchodu rozhodl, že si dá od sexu dva roky pauzu. A nemá s tím vůbec problém. Vy, jako čtenáři Playboye, si to zřejmě vůbec neumíte představit. Já sám, když si představím, že bych se měl ve třiceti vzdát sexu, bylo by to zřejmě jako přestat jíst nebo pít. Podle odborníků se má člověk začít vážně zabývat tímto problémem, když tento stav – naprostý nezájem o cokoli sexuálního, absence jakýchkoli erotických představ, ztráta schopnosti těšit se z fyzické přítomnosti partnerky – trvá nejméně šest měsíců. To se lehce řekne, ale jak máte vědět, od kterého data to počítat? Ztráta sexuální touhy, jak se tato porucha jmenuje oficiálně, přece nenastává ze dne na den. Včera jste ještě byl nenasytný, ač pozorný milenec, a dnes tady stojíte schlíple a zoufale hledáte výmluvu, jak se vyhnout aktu, pro který byste ještě včera zaprodal duši. Porucha zvaná ztráta libida je evidentně plíživý problém, který může vyplývat z několika různých rizikových faktorů v závislosti na věku, kultuře a sexuálních preferencích každého z nás.
Psychologické faktory: Některé duševní poruchy, jako například chronická deprese anebo stavy úzkosti, můžou vyústit ve ztrátu sexuální energie.
Fyzické faktory: Základním fyzickým faktorem je samozřejmě věk, jelikož v průběhu andropauzy (tak kulantně se říká mužskému přechodu) výrazně klesá produkce testosteronu, hormonu, který je odpovědný za náš sexuální tah na branku.
Vedlejší účinek léků: Některé léky na předpis, například antidepresiva, léky na vysoký krevní tlak anebo hormonální terapie využívající ženské hormony, můžou drasticky snížit úroveň mužského libida.
Biologické faktory: Mezi ně patří silné kouření, vysoká spotřeba alkoholu a některé chronické kardiovaskulární nemoci. V této souvislosti mě hodně zajímalo, jestli se to silné kuřáctví vztahuje nejen na opravdové cigarety, ale i na „náhražky“, jako například zahřívaný tabák. V tom případě by totiž za ztrátu libida mohl zejména nikotin – ale o nepříznivém vlivu čistého nikotinu na libido jsem se nikde nedočetl. To by byla dobrá zpráva pro ty z nás, kteří jsme v posledních letech přesedlali na sání zahřívaného tabáku.
Psychosociální faktory: Mezi ty nejčastější patří sexuální zneužívání v dětství, problémy ve vztahu, stres a celkové vyčerpání. Je logické, že nemáte chuť vrhnout se na někoho, kdo vás třeba před chvílí na mejdanu ponížil před kamarády. Nebo možná máte chuť vrhnout se (na ni), ale z úplně jiných důvodů, a cílem nebude orgasmus. Pokud jste vyhořelý špičkový manažer, který pracuje 14 hodin denně, taky nemáte chuť na smyslné hrátky, protože chodíte domů ve stavu úplného vyčerpání. A když si už dokonce přestanete jednou do měsíce objednávat eskort (abyste přístup k sexu zjednodušil), je to tady – trpíte ztrátou libida.
Lékařské procedury: Operace typu odstranění prostaty, ozařování pánevní oblasti a některé procedury ovlivňující činnost míchy můžou také vést k problémům se sexuální touhou. Výzkumy ukazují, že ztrátou libida můžou trpět jak muži, tak ženy. Podle těchto výzkumů až 32 procent žen zakusí v nějaké fázi svého života snížení nebo úplnou ztrátu sexuální touhy, zatímco u mužů je to pouhých 15 procent (což je stejně hodně vysoké číslo). Na druhou stranu – zase jedna nefér výhoda pro ženy (vždyť už žijí déle!) – na rozdíl od mužů se jim při správné stimulaci může vzrušivost vrátit na původní úroveň. To je jeden z důvodů, proč se dnes diagnóza „ztráta libida“, která se donedávna používala jak pro muže, tak pro ženy, dělí na dvě separátní diagnózy, specifické pro každé pohlaví. (Doufám, že to tak vydrží a že se za pár let nedočkáme dalšího dělení na dalších osmnáct pohlaví.) Ostatně, zmíněná čísla – 32 procent žen a 15 procent mužů – jsou pravděpodobně ve skutečnosti mnohem vyšší, protože tato porucha patří – i kvůli své intimní podstatě – k těm méně často diagnostikovaným.
Celý článek si můžete přečíst pouze ve vydání Playboy magazínu 09/2025 – k zakoupení níže.