11 nejlepších jezdců historie F1
1. Ayrton Senna | 1960–1994, Brazílie
Vítěz 41 závodů debutoval v F1 v roce 1984 v týmu Toleman, premiérový titul slavil v sezoně v roce 1988 jako jezdec stáje McLaren. O rok později sice na okruzích vyhrál, o titul, který získal Prost, ho připravilo rozhodnutí FIA v podobě nepochopitelné diskvalifikace v posledním závodě na okruhu Suzuka. Brazilec pak vše vrátil svému sokovi i s úroky o rok později, kdy v posledním závodě v Japonsku trefil po startu Prostovo ferrari a vybojoval druhý titul. V dalším roce přišla obhajoba. 1. 5. 1994 havaroval Ayrton Senna na Velké ceně San Marina v Imole a náraz do zdi nepřežil.
2. Michael Schumacher | 1969, Německo
Německý šampion má na svém kontě společně s Lewisem Hamiltonem rekordních sedm titulů mistra světa, které vybojoval v sezonách 1995, 1996 (Benetton) a 2000–2004 (Ferrari). Startoval ve 301 závodech, 91 z nich vyhrál. Na konci roku 2013 utrpěl Michael Schumacher při lyžování ve Francii frakturu hlavy a bojoval o život. Přežil, po devíti měsících byl propuštěn do domácího ošetřování. Od té doby je jeho zdravotní stav předmětem spekulací.
3. Lewis Hamilton | 1985, Anglie
Sedminásobný šampion (2008, 2014–2015, 2017–2020) se dotáhl, co se počtů zisku titulů týče, na Michaela Schumachera. Je ovšem otázkou, zdali se mu někdy dostane stejné vážnosti. Dodnes se řeší, jak to bylo s jeho prvním titulem, kdy v posledním závodě předjel v závěrečném kole pasivního Timyho Glocka a získal tak v souboji s Felipem Massou rozhodující body. Na druhou stranu bilance 380 závodů, 105 vítězství je mimořádná. První titul získal na McLarenu, dalších šest jako člen stáje Mercedes.
4. Juan Manuel Fangio | Argentina, 1911–1995
Během sedmi sezon vybojoval Argentinec pět titulů mistra světa – 1951, 1954–1957, přičemž poslední triumf zaznamenal jedenáct dní po oslavě šestačtyřicátých narozenin. Triumfoval na vozech čtyř různých značek – Alfa Romeo, Ferrari, Mercedes, Maserati, což se nepodařilo žádnému jinému jezdci. Maestro, jak se Fangiovi přezdívalo, vyhrál 24 z 52 závodů, což se rovná neskutečnému procentuálnímu poměru start–vítězství 46,15 procenta.
5. Nelson Piquet | Brazílie, 1952
Syn brazilského ministra zdravotnictví vyhrál první závod v roce 1980 v USA, o rok později slavil titul mistra světa, když v posledním podniku porazil Carlose Reutemanna. Přitom v roce 1974 odmítl právě Reutemann dát učedníkovi Piquetovi svoji helmu s vysvětlením, že toho není ještě hoden. Po zisku titulu Piquet věnoval svojí přilbu právě Reutemannovi… Další titul světového šampiona získal na Brabhamu v roce 1983, hattrick zkompletoval v sezoně 1987 v barvách týmu Williams.
6. Alain Prost | 1955, Francie
Vítěz 51 závodů prohrál v roce 1984 v konečném účtování se stájovým druhem Laudou o půl bodu. Na titul dosáhl v sezonách 1985–1986. Potřetí vyhrál v roce 1989 v hojně komentovaném souboji se Sennou. V roce 1992 si dal roční pauzu, aby v následující sezoně podepsal kontrakt s týmem Williams. Návrat Prostovi vyšel, ovládl sedm závodů a slavil počtvrté. V letech 1997–2001 vedl vlastní stáj F1, jejíž barvy hájil v roce 1999 ve třech závodech Tomáš Enge.
7. Jackie Stewart | 1939, Anglie
Létající Skot vyhrál první titul světového šampiona v ročníku 1969 s vozem Matra. Následovala spolupráce
s konstruktérem Kenem Tyrellem, která vyústila v letech 1971–1973 v další celkové triumfy. Po zisku třetího
titulu ohlásil Stewart nečekaně konec kariéry, na tomto jeho rozhodnutí se podepsala především smrt stájového
druha a přítele Françoise Ceverta na Velké ceně USA ve Watkins Glen.
8. Fernando Alfonso | 1981, Španělsko
Vítěz 32 Grand Prix debutoval v Austrálii na voze Minardi. Pak vzal jeho sportovní osud do svých rukou ostřílený manažer Flavio Briatore, který po testování v barvách Jaguáru vyjednal svému svěřenci v roce 2002 kontrakt v týmu Renault. Jednalo se o dobrou volbu, v sezonách 2005–2006 sesadil Alfonso z trůnu Michaela Schumachera.
9. Sebastian Vettel | 1987, Německo
V září 2008 vyhrál v Monze Velkou cenu Itálie, ve věku 21 let a dva měsíce se stal nejmladším vítězem závodu F1. V následující sezoně přestoupil do týmu Red Bull, na konci sezony 2010 přepisoval v Abú Dhabí znovu historii, když se stal nejmladším mistrem světa. Titul v následujících třech letech obhájil, v roce 2012 vyhrál jedenáct závodů z devatenácti.
10. Emerson Fittipaldi | 1946, Brazílie
Vítěz 14 Velkých cen vstoupil do světa závodů nejrychlejších monopostů planety v sezoně 1968 jako testovací jezdec týmu Lotus. O dva roky později startoval po boku Jochena Rindta, po jeho tragické smrti v Monze převzal roli týmové jedničky. Za projevenou důvěru se bossovi Colinu Chapmanovi odvděčil v sezoně 1972 ziskem titulu mistra světa, když s přehledem porazil o šestnáct bodů Jackieho Stewarta. Druhý titul vybojoval v roce 1974 v barvách McLarenu.
11. Niki Lauda | 1949, Rakousko
Trojnásobný mistr světa dokázal hned dvakrát nemožné. V roce 1976 se jako úřadující mistr světa vrátil do kokpitu svého ferrari šest týdnů poté, co zázrakem přežil za cenu těžkých popálenin nehodu na Nürburgringu. Titul sice neobhájil, když prohrál o bod s Jamesem Huntem, přesto se stal nejvýraznější osobností šampionátu. Chuť si spravil ziskem druhého titulu v následující sezoně, aby na vrcholu tým z Marenella opustil. Druhý zázrak se konal v roce 1982, tehdy se po tříleté pauze vrátil do týmu McLaren a v sezoně 1984 získal třetí titul.