Květnový Playboy se tentokrát může pochubit hvězdnou titulkou se stále oblíbenější herečkou Sandrou Novákovou, která se svými žhavými a odvážnými fotkami v pictorialu překvapila snad i sebe. V interview senátor Zdeněk Hraba ví, že jsme v kulturní válce, kterou ale musíme vyhrát. Arnold Schwarzenegger jako fenomén dokazuje, že je třeba jít za svými cíli a splnit si svůj americký sen. Ve 20 otázkách se nepřehlédnutelná Žofie Dařbujánová z kapely MYDY těší na novou hudební kapitolu a tvrdí, že muzikanti nemají brzdu ani hranice. Playboy se dívá vstříc budoucnosti a je si vědom, že člověk, který jako první vkročí na Mars, se už narodil. A to není zdaleka všechno...
Podle knihy anglického historika Paula Johnsona je Shakespeare nejtvořivější osobností v lidské historii. Narodil se v dubnu 1564 ve Stratfordu, psaním se začal živit koncem osmdesátých let, tedy po dvacítce. Vzhledem k tomu, že zemřel v roce 1616 ve věku padesáti dvou let, věnoval se psaní her asi pětadvacet let. Za tento čas vedle častého hraní a spekulační a investiční činnosti ve Stratfordu i v Londýně napsal třicet devět her, které se dochovaly, a na několika dalšíc
Shakespearovy hry se hrály už za jeho života nejenom po celé Británii, ale i v cizině, a dokonce i na moři u pobřeží západní Afriky. Od té doby byly přeloženy do všech známých jazyků a hrají se všude po světě. Na jejich základě vzniklo víc než 200 oper velkých i méně významných skladatelů, včetně Purcella, Rossiniho, Verdiho, Wagnera, Brittena. Jeho inspirace k hudebním opusům sloužily Mendelssohnovi, Berliozovi, Čajkovskému, Prokofjevovi a spoustě dalších mistrů. Sto tři písně rozhozené po Shakespearových hrách zhudebňovali všemožní skladatelé umělých písní. Shakespearovy práce byly námětem víc než 300 filmů a dočkaly se tisícovek televizních adaptací.
Pokus, omyl...
Pracoval empiricky, metodou pokusu a omylu, učil se svému řemeslu a experimentoval. Byl racionální. Přestože se vždy snažil posunout a nikdy netrpěl „pyšnou ctižádostí, jež přeskočí sama sebe a padá na opačnou stranu“. Hercem se stal pravděpodobně náhodou, když jeden z členů souboru pohostinsky vystupujícího ve Stratfordu onemocněl a Shakespeare, který se už tehdy amatérský věnoval divadlu, ho nahradil tak dobře, že ho požádali, aby se dal na profesionální dráhu. V osmdesátých letech šestnáctého století pracoval pro několik společností, hrál „královské role“.
William Shakespeare rozhodně nebyl žádný intelektuál, někdo, kdo si myslí, že myšlenky jsou důležitější než lidé. Jeho hry jsou zásadně o lidech, nikoli o myšlenkách.
William Shakespeare rozhodně nebyl žádný intelektuál, někdo, kdo si myslí, že myšlenky jsou důležitější než lidé. Jeho hry jsou zásadně o lidech, nikoli o myšlenkách.
Člověk na prvním místě
Shakespearova praktičnost se projevovala také v jeho ochotě a schopnostech psát hry obecně i v detailech zapadajících do divadla, v němž se měly předvádět, hodící se pro herce, kteří byli k dispozici.
Byl ochoten vždy psát a přepisovat tak, aby hra odpovídala dostupným prostředkům. Zvlášť dobře se mu dařilo psát ženské role, které hráli dospívající chlapci, představující neodmyslitelnou součást společnosti. Co se týče publika, byl Shakespeare mistrem v tom, jak v téže hře zapůsobit jak na elitu, tak na „plebs“ usazený na nejlevnějších místech v přízemí.
Se Shakespearovou praktičností souvisí jeho nedůvěra v abstraktnost a odpor k teorii. Rozhodně nebyl žádný intelektuál, někdo, kdo si myslí, že myšlenky jsou důležitější než lidé. Jeho hry jsou zásadně o lidech, nikoli o myšlenkách. Všechno nasbíral prostřednictvím ústního podání – tím, že poslouchal vyprávění lidí o tom, co dobře znali – a soukromé četby. Neměl žádný nádech akademičnosti, nepřevzal žádný „systém“ – ať od středověkých učenců, nebo antických filozofů. Nesnažil se předat nové „poselství“.
Tvůrce slov
V žádném ohledu a v žádné oblasti nebyl revolucionář. Právě naopak. Cenil si stability. Měl instinkty maloměstského středostavovského obchodníka, který si vede dobře. Svým názorům zřídka dává otevřený výraz, místo, aby je vyhlašoval, raději je vyjadřuje pouze v narážkách, naťukává, napovídá, naznačuje. Jeho evangeliem je však umírněnost ve všech věcech, jeho stylem je tolerance.
Je-li nějaká oblast, v níž Shakespearovi chyběla umírněnost, je to svět slov. Slova vynalézal měrou, jíž se v anglické literatuře nic nevyrovná. Existují různé způsoby výpočtu toho, kolik slov Shakespeare vytvořil: podle jedné metody to bylo celkem 2076 slov, podle jiné 6700. Angličtina měla v Shakespearově době 150 000 slov, z nichž užíval asi 20 000, takže jeho výtvory představovaly až deset procent jeho slovní zásoby – úžasný podíl.
(Text o dramatikovi, podle kterého je celý svět jeviště a všichni lidé na něm jeho herci, je součástí dubnového Playboye)
